21 Cdo 3521/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3521/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 4. 2025 Spisová značka:21 Cdo 3521/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.3521.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Diskriminace Mzda (a jiné obdobné příjmy) Dotčené předpisy:§ 110 předpisu č. 262/2006 Sb. § 109 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. § 20 odst. 1,3 předpisu č. 341/2005 Sb. § 27 odst. 1 předpisu č. 341/2005 Sb. § 131 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. § 109 odst. 1,4 předpisu č. 262/2006 Sb. § 113 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 243e odst. 1,2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3521/2023-225 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně A. D., zastoupené Mgr. Martinem Kornelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Zámecká č. 488/20, proti žalovanému Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i. se sídlem v Brně, Bělidla č. 986/4a, IČO 86652079, zastoupenému Mgr. Petrem Čechlovským, advokátem se sídlem v Brně, Purkyňova č. 2476/102, o 193 788 Kč a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 12/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. dubna 2023, č. j. 15 Co 88/2022-199, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu v části směřující proti výroku I v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2021, č. j. 38 C 12/2019-166, ve výroku III, a v části směřující proti výrokům II a III rozsudku krajského soudu se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 21. 1. 2019 se žalobkyně domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 193 788 Kč a aby bylo konstatováno, že postupem žalovaného v oblasti odměňování zaměstnanců došlo k zásahu do práva žalobkyně nebýt diskriminována, zaručeného v § 1 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb. V žalobě uvedla, že byla v pracovněprávním vztahu se žalovaným od 1. 3. 2012 do 30. 9. 2016 na plný úvazek, nejprve na pozici vědeckého pracovníka – junior researcher VP2 Sekce ekosystémových analýz, výzkumný tým Oddělení toků energie a látek, posléze dne 1. 7. 2012 byla ustanovena do funkce vedoucí Sektoru ekosystémových analýz a od 1. 1. 2014 byla jmenována do funkce vedoucí Oddělení atmosférických toků a dálkového transportu látek. Žalobkyni jako zaměstnanci vznikl za vykonávanou práci nárok na mzdu, která se skládala z tarifní mzdy, příplatku za vedení oddělení a sektoru a osobního příplatku, přičemž od roku 2014 byla zařazena do třídy V3, stupně 5, a od roku 2016 její tarifní mzda činila 22 071 Kč, příplatek za vedení oddělení a sektoru 5 000 Kč a osobní příplatek 16 000 Kč. Žalobkyně dne 21. 7. 2016 bez uvedení důvodu vypověděla pracovní smlouvu ke dni 30. 9. 2016, na její pozici vědeckého pracovníka a vedoucího Oddělení atmosférických toků a dálkového transportu látek nastoupil I. H., (dále jen „H“.) na půl úvazku a za výkon práce v tomto úvazku pobíral mzdu ve výši 40 000 Kč, byl zařazen do třídy V6, stupně 9, jeho tarifní mzda činila 16 234 Kč měsíčně, s přihlédnutím k zařazení do jiné tarifní třídy s ohledem na jeho akademické tituly a delší pracovní praxi a k příplatku za vedení oddělení byl H. podle odhadu žalobkyně vyplácen osobní příplatek ve výši 18 766 Kč, tedy vyšší než osobní příplatek žalobkyně. Má zato, že jí v důsledku uvedeného jednání zaměstnavatele vzniklo právo požadovat podle § 10 antidiskriminačního zákona, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění, přičemž následky diskriminačního jednání lze odstranit tím, že jí bude doplacen rozdíl mezi mzdou, kterou sama dostávala, a mzdou, která odpovídá výši mzdy jejího nástupce, a to za období od ledna 2016 do září 2016, přičemž tento rozdíl vyčíslila částkou 21 532 Kč měsíčně. Jako přiměřené zadostiučinění pak požaduje, aby soud konstatoval, že ze strany žalovaného došlo k diskriminačnímu jednání. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že uplatněný nárok žalobkyně neuznává a že žaloba obsahuje mnoho evidentních nepravd a účelově zkreslených informací, především je mylné tvrzení, že žalobkyně u žalovaného pracovala na pozici vědeckého pracovníka, když podle pracovní smlouvy pracovala na pozici postdoktoranda, která je podle karierního řádu zařazena do 3. kvalifikačního stupně V3, zatímco pozice vědeckého pracovníka do 5. kvalifikačního stupně V5. Dále H. nenastoupil na místo žalobkyně, ale na pozici vedoucího vědeckého pracovníka, tj. na pozici V6, a lišil se i obsah jím vykonávané pracovní činnosti; pracovní poměr s ním byl uzavírán bez ohledu na skončení pracovního poměru žalobkyně a žalovaný jeho přijetím do pracovního poměru řešil nezbytnost zaměstnání výzkumného pracovníka, která vznikla zejména z důvodu řešení výzkumných úkolů, když tato pozice nebyla obsazena od 1. 4. 2016 po odchodu V. Pozice výzkumného pracovníka jsou dle čl. 22 odst. 4 Stanov AV ČR tyto: V4 – vědecký asistent, V5 – vědecký pracovník, V6 – vedoucí vědecký pracovník. Žalobkyně dosahovala pracovní pozice o tři třídy nižší než H., její pozici po skončení jejího pracovního poměru zastával od 4. 11. 2016 S. M., zařazený na pozici postdoktorand V3 ve stupni 4. Žalovaný namítl, že není na místě, srovnává-li se žalobkyně s pracovní pozicí vedoucího vědeckého pracovníka, neboť nedosahuje praktických znalostí a dovedností a vědecko-pedagogické hodnosti, potřebných pro výkon práce vedoucího vědeckého pracovníka. Jím je podle karierního řádu pracovník, který získal vědeckou hodnost CSc. nebo akademický titul Ph.D., pravidelně publikuje vědecké práce v domácích i zahraničních vědeckých časopisech, samostatně řeší složité výzkumné úkoly, obvykle je řešitelem grantových nebo programových projektů a aktivně se účastní domácích a mezinárodních konferencí a zároveň je vůdčí vědeckou osobností, zpravidla je též nositelem titulu doktor věd či profesor, významně se podílí na vývoji svého oboru v mezinárodním měřítku, obvykle vede výzkumný tým, je členem vědeckých rad, redakčních rad a výborů mezinárodních společností. Těmito atributy žalobkyně – na rozdíl od H. – v podstatné většině nedisponovala, proto nemohla zastávat pozici ani vykonávat práci vedoucího vědeckého pracovníka. Žalovaný dále objasnil, že funkce vedoucího vědeckého útvaru není pracovní pozicí a nemá přímou souvislost s pracovní pozicí dle karierního řádu, jde o funkci organizační, do níž je pracovník jmenován a dostává za ni příplatek za vedení. Samotný výzkum, tj. řešení výzkumného projektu, řídí řešitel jednotlivého projektu, který je zodpovědný za plnění nasmlouvaných cílů projektu a za způsobilost použitých finančních prostředků a který vytváří řešitelský tým i napříč odděleními. H. byl jmenován poradcem ředitele v oblasti atmosférické chemie v souladu s dopady globální změny, kdy mezi jeho povinnosti náležela též implementace mezinárodních projektů zaměřených na problematiku znečištění atmosféry a prostředí, koordinace aktivit v rámci globálních a regionálních mezinárodních smluv, příprava založení pracoviště United National University v ČR, vývoz know-how do třetích zemí prostřednictvím mezinárodních programů OSN a EU a koordinace studií a projektů v oblasti hodnocení vlivů znečištění prostředí na kvalitu ovzduší. Jeho pracovní povinnosti a pracovní povinnosti žalobkyně byly tedy do značné míry odlišné, kdy byl dán značný převis povinností na straně H. Srovnává nesrovnatelné také pokud jde o osobní příplatek, kdy průměrná výše osobního příplatku na pozici postdoktorand V3 činila 10 093 Kč, na srovnatelné pozici tak dosahovala nadprůměrného osobního příplatku (16 000 Kč) a zároveň vyššího než její přímý nástupce S. M., který obdržel osobní příplatek až od 1. 2. 2017 a činil 9 000 Kč. 3. Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 12. 2021, č. j. 38 C 12/2019-166, ve výroku pod bodem I zamítl žalobu o zaplacení částky 193 788 Kč, ve výroku pod bodem II zamítl žalobu o určení, že postupem žalovaného v oblasti odměňování zaměstnanců došlo k zásahu do práva žalobkyně nebýt diskriminována dle § 1 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., ve výroku pod bodem III uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady na tlumočné ve výši 11 799 Kč a ve výroku pod bodem IV uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 89 032 Kč. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně pracova