21 Cdo 3554/2024 – Nejvyšší soud

;21 Cdo 3554/2024-493USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce E. K., zastoupeného Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem v Laškově – Dvorku, Dvorek č. 16, proti žalované AZ DŘEVOINTERIÉR, s.r.o. se sídlem v Praze 8 – Libni, Na Truhlářce č. 1484/41, IČO 24770558, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem v Prostějově, Palackého č. 151/10, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 329/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. dubna 2024, č. j. 16 Co 39/2024-410, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského, advokáta se sídlem v Prostějově, Palackého č. 151/10. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2024, č. j. 16 Co 39/2024-410 (kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2023, č. j. 11 C 329/2020-341), není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť dovolatel v něm uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem), a z jeho námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. 2. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 3. Prostřednictvím otázek formulovaných v části II bodech 2, 3 a 4 svého dovolání dovolatel především uplatňuje nepřípustné námitky vztahující se k hodnocení provedeného důkazu – znaleckého posudku MUDr. Jana Boháče z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství, na jehož základě odvolací soud dospěl k závěru, že „žalobce vskutku byl v inkriminovaném období zdravotně způsobilý k výkonu práce podle pracovní smlouvy“. Přehlíží, že v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 nelze v dovolacím řízení důvodně zpochybnit správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů, neboť dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) totiž nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sb. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněného pod č. 78/2018 Sb. rozh. obč.). Otázky proto přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají. 4. Postup soudů při zjišťování rozhodujících skutečností (posuzování zdravotního stavu žalobce), k němuž bylo zapotřebí odborných znalostí, je navíc v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. 5. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Zjistí-li soud, že znalec zcela nesplnil úkol, který mu soud vymezil v usnesení o ustanovení znalcem, případně, nesplnil-li jej vůbec, nebo nedostatečným způsobem, nebo má-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě, aby vypracoval nový posudek. Dospěje-li soud k závěru o negativním výsledku tohoto vysvětlení, vyžádá ve smyslu ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř. tzv. revizní znalecký posudek [srov. například zprávu býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. Cpj 161/79, uveřejněnou pod č. 1/1981 Sb. rozh. obč., (dovolatelem odkazovaný) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod č. 38/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2939/2013]. Závěry znaleckého posudku nelze bez dalšího přebírat, ale je třeba je hodnotit i v souvislosti s jinými důkazy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Cdon 24/94, uveřejněný pod č. 33/1995 Sb. rozh. obč.). 6. Znalecký posudek je možné dát přezkoumat jiným znalcem, státním orgánem, vědeckým ústavem, vysokou školou nebo institucí specializovanou na znaleckou činnost (srov. § 127 odst. 2 a 3 o. s. ř.). Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Vždy bude záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1741/2020). 7. Podstatou výhrad dovolatele proti znaleckému posudku MUDr. Jana Boháče jsou námitky, že se znalec dostatečně nevypořádal s tím, že žalobce „v inkriminovaném období“ trpěl zánětem Achillovy šlachy (že přetrvávala citlivost Achillovy šlachy a lékařské zprávy hovoří o přetrvávajícím výpotku) a užíval lék Tramal, tedy stejné námitky, které byly dovolatelem uplatněny v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud náležitě vypořádal v bodu 19 odůvodnění svého rozhodnutí [že „závěry znaleckého posudku jsou ve shodě se závěry MUDr. Bomberové (lékařky poskytující žalované pracovnělékařské služby) a MUDr. Pastorkové (lékařky spolupracující s Krajským úřadem Olomouckého kraje, který jako správní orgán přezkoumával závěry lékařského posudku o způsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce)“, že znalec „logicky vycházel z výsledků odborných vyšetření, která žalobce v rozhodném období absolvoval, ostatně shodně jako obě výše uvedené lékařky“, z nichž „žádné podstatné omezení nevyplývá“, že „rozhodující byl naopak stav v době, kdy se měl žalobce dopustit vytýkaných neomluvených absencí, který příslušní lékaři (neurologie a chirurgie) shodně hodnotili jako ‚v normě‘“, že znalec „vycházel z popisu radiologického vyšetření, neboť jej nikdo nezpochybňoval“, a že pochybení soudu prvního stupně (který nesprávně nepřipustil, aby byl znalec konfrontován s žalobcem předloženými lékařskými zprávami na čl. 329 a 330 spisu s ohledem na koncentraci řízení) „nemělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, protože znalec se nakonec k otázce medikace léku Tramal vyjádřil, stejně tak i k tomu, že bez ohledu na to, zda u žalobce přetrvával v rozhodném období lehký zánět achilovky, byl z posudkového hlediska rozhodující klinický nález, který byl v daném období v podstatě normální“]. 8. Prostřednictvím námitky, že se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu „ve vztahu k zodpovězení otázky, zda je porušením povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, pokud zaměstnanec odmítá výkon práce z důvodu překážky, která jej činí objektivně zdravotně nezpůsobilým“, potom dovolatel nepřípustně prosazuje svůj vlastní závěr o hodnocení znaleckého posudku MUDr. Jana Boháče. Přiléhavý proto n