21 Cdo 3597/2007 – Nejvyšší soud

21 Cdo 3597/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. M. a.s., zastoupené advokátem, proti žalované R. B., provdané L., zastoupené advokátkou, o 228.607,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 C 144/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. února 2007 č.j. 57 Co 103/2006-75, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Ing. M. H. jako správce konkursní podstaty úpadce I. H. a.s., se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 13.5.2004 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 228.607,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že nemovitosti, a to \"pozemky p.č. 575, p.č. 578, p.č. 579, p.č. 580, p.č. 581 a budovy č.p. 59 na pozemku p.č. 575, bez č.p. na pozemku p.č. 576, bez č.p. na pozemku p.č. 577\", které byly sepsány do konkursní podstaty, byly na jeho návrh prodány ve veřejné dražbě a že je vydražila žalovaná za 12.800.000,- Kč příklepem uděleným dne 30.12.2002. Žalovaná zaplatila cenu dosaženou vydražením ve splátkách, stala se vlastníkem vydražených nemovitostí ve smyslu ustanovení § 30 odst.1 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů k okamžiku udělení příklepu a dne 16.4.2003 požádala o \"zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí\". Správce konkursní podstaty \"vyúčtoval\" žalované za \"období 1-3/2003\" náklady spojené \"s předáním a převzetím předmětu dražby\" v celkové výši 228.607,- Kč, žalovaná je však odmítla uhradit. Poté, co správce konkursní podstaty na výzvu soudu doplnil vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě, Okresní soud v Ostravě platebním rozkazem ze dne 25.7.2005 č.j. 34 C 144/205-13 žalované uložil, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu zaplatila žalobci 228.607,- Kč nebo v téže lhůtě podala proti platebnímu rozkazu odpor a aby zaplatila České republice - Okresnímu soudu v Ostravě na soudním poplatku 9.150,- Kč \"do 3 dnů od právní moci tohoto platebního rozkazu\"; pro případ, že bude podán odpor, soud žalovanou ve smyslu ustanovení § 114b o.s.ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu vyjádřila ve věci samé. Platební rozkaz, obsahující rovněž výzvu k vyjádření podle ustanovení § 114b o.s.ř., byl žalované doručen dne 18.8.2005. Podáním ze dne 26.8.2005, učiněným u soudu prvního stupně dne 30.8.2005, žalovaná podala proti uvedenému platebnímu rozkazu odpor. K věci v něm uvedla pouze to, že \"se žalobou nesouhlasí, nepovažuje ji za důvodnou\". V dalším podání ze dne 30.9.2005, učiněným téhož dne u soudu prvního stupně, se žalovaná vyjádřila ve věci samé. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18.10.2005 č.j. 34 C 144/2005-26 žalované uložil, aby zaplatila žalobci 228.607,- Kč, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaná je povinna zaplatit České republice \"na účet Okresního soudu v Ostravě\" na soudním poplatku 9.150,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná sice podala včas odpor proti platebnímu rozkazu, že však ve stanovené lhůtě \"nereagovala na výzvu soudu dle § 114b o.s.ř.\". Ve věci proto \"nastaly předpoklady dané ustanovením § 114b odst.5 o.s.ř.\" a žalobě bylo vyhověno rozsudkem pro uznání, vydaným podle ustanovení § 153a odst.3 o.s.ř., neboť \"nárok žalobce neodporuje právním předpisům a jsou zde splněny předpoklady dané ustanovením § 153a a § 99 odst.1,2 o.s.ř., když nárok žalobce plyne z ustanovení § 32 odst.4 a § 29 odst.4 zákona č. 26/2000 Sb.\". K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě - poté, co usnesením ze dne 7.12.2006 č.j. 57 Co 103/2006-60 připustil, aby na místo dosavadního žalobce správce konkursní podstaty Ing. M. H. vstoupila do řízení M. M. a.s. - rozsudkem ze dne 5.2.2007 č.j. 57 Co 103/2006-75 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 43.591,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud dovodil, že žalovaná byla v souladu s ustanovením § 114b odst.1 a 2 o.s.ř. vyzvána, aby pro případ podání odporu proti platebnímu rozkazu se vyjádřila ve věci ve lhůtě 30 dnů ode dne podání odporu, že žalovaná ve svém odporu proti platebnímu rozkazu sice \"vyslovila nesouhlas se žalobou, avšak nevylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu\", a že později podané vyjádření ve věci je opožděné, neboť třicetidenní lhůta k vyjádření ve věci uplynula dnem 29.9.2005. Protože \"vydání usnesení podle ustanovení § 114b odst.1 o.s.ř. není v případě uvedeném v ustanovení § 114b odst.2 o.s.ř., kdy soud rozhoduje o věci platebním rozkazem, podmíněno tím, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu\", a protože \"v dané věci byly splněny podmínky pro vydání platebního rozkazu, neboť žalobce uplatnil v žalobě právo na zaplacení peněžité částky a uplatněné právo vyplývalo z vylíčení rozhodujících skutečností uvedených žalobcem v žalobě a jejího doplnění\", nastala fikce uznání nároku podle ustanovení § 114b odst.5 o.s.ř. a byly splněny podmínky pro vyhovění žalobě podle ustanovení § 153a odst.3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá v první řadě, že již ve svém odporu proti platebnímu rozkazu uvedla, že se \"žalobou nesouhlasí a nepovažuje ji za důvodnou\"; je \"zcela irelevantní\", že se v odporu vyjádřila \"stručně, když obsah tohoto vyjádření zcela vystihuje podstatu její obrany proti žalobě\". Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 30.9.2005 jen opakuje důvody, které sdělila správci konkursní podstaty dopisem ze dne 21.2.2004, jenž žalobce předložil soudu. Do spisu ani nebylo třeba \"zakládat další důkazy\", neboť správce konkursní podstaty předložil soudu \"všechny relevantní podklady\" a rozhodnutí ve věci samé spočívalo na vyřešení právní otázky, co \"se rozumí náklady spojenými s předáním a převzetím dražby a zda žalobcem uplatněné náklady lze vůbec za tyto náklady považovat\". Žalovaná dále uvádí, že žalobce \"žádným způsobem neprokázal oprávněnost svého nároku\" (\"pouhá specifikace nákladů neodůvodňuje oprávněnost těchto nákladů\") a že proto nemělo být rozhodnuto platebním rozkazem, ale nařízeno jednání; založil-li žalobce do spisu dopis žalované ze dne 21.2.2004, jsou zde \"nesrovnalosti mezi tvrzeními žalobce uvedenými v žalobě a založenými důkazy\" a k projednání věci i z tohoto důvodu mělo být nařízeno jednání. Žalovaná dovozuje, že postupem soudů jí bylo odepřeno právo na spravedlivý proces ve smyslu Čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř., a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]. Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.]. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá