21 Cdo 3653/2019 – Nejvyšší soud

21 Cdo 3653/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2020 Spisová značka:21 Cdo 3653/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.3653.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní úraz Náhrada za ztrátu na výdělku Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 366 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.03.2012 § 370 odst. 1 a 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.03.2012 § 127 odst. 2 a 3 předpisu č. 262/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 4. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3653/2019-648 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně V. P., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Karlem Fořtem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 10/6, proti žalované N. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční č. 489/7, o zaplacení 248.970,- Kč s příslušenstvím, 204.000,- Kč s příslušenstvím a 23.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích, pod sp. zn. 23 C 350/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2019, č. j. 19 Co 658/2019-619, takto: Rozsudek krajského soudu ve výroku I., jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 248.970 Kč, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2019, č. j. 23 C 350/2013-594, ve výroku I., jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 248.970 Kč, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 248 970 Kč s úrokem z prodlení jako náhradu za ztrátu na výdělku za období ode dne 19. 1. 2012 do dne 7. 6. 2013 a (původně v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 C 274/2013) náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 204.000 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 23.000 Kč. Žalobu odůvodnila zejména tím, že jako zaměstnankyně žalované (s druhem práce zdravotní sestra) utrpěla dne 2. 9. 2011 pracovní úraz, při kterém si zvrtla pravou nohu v koleni. Po úrazu byla v pracovní neschopnosti ode dne 2. 9. 2011 do dne 31. 12. 2011. Poté opět nastoupila do zaměstnání, avšak její pravé koleno pracovní zátěž nezvládlo, žalobkyně proto musela nastoupit na další pracovní neschopnost ode dne 19. 1. 2012 až do dne 7. 6. 2013. V průběhu této druhé pracovní neschopnosti podstoupila žalobkyně operaci pravého i levého kolene. Nároky související s druhou pracovní neschopností (uplatněné v tomto řízení) odmítá žalovaná žalobkyni uhradit. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. 1. 2019, č. j. 23 C 350/2013-594, žalované uložil zaplatit žalobkyni 248.970 Kč (výrok I.), rozhodl, že žaloba o zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění „za poškození pravého kolene žalobkyně“ je co do základu důvodná (výrok II.) a že o výši nároku uvedeného ve výroku II., o nároku na zaplacení „nákladů léčení za ošetřovné“ ve výši 23 000 Kč, o nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění „za související psychickou nemoc“ a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (výrok III.). Vyšel z toho, že žalobkyně, která byla ode dne 1. 3. 2007 zaměstnankyní žalované jako zdravotní sestra XY oddělení (na základě změny pracovní smlouvy ze dne 18. 2. 2009) na dobu neurčitou, utrpěla dne 2. 9. 2011 v 16:30 hodin při plnění pracovních povinností úraz, když zakopla o výduť v linoleu, avšak neupadla, zřejmě špatně došlápla. Bezprostředně po úraze nevnímala výraznější bolest a směnu dokončila, avšak doma ve večerních hodinách pociťovala bolest pod pravým kolenem s následným otokem. Pro vzrůstající obtíže byla ráno dne 3. 9. 2011 ošetřena na traumatologické ambulanci žalované. Po úraze nastoupila žalobkyně na konzervativní, klidovou léčbu s rehabilitací a ortézou. Po obstřicích u ní došlo ke zlepšení stavu do plného pohybu kolena a ke dni 31. 12. 2011 jí byla ukončena pracovní neschopnost. Po nástupu do zaměstnání dne 1. 1. 2012 se však u ní projevily potíže s kolenem a nebyla schopna vydržet 12 hodinové směny. Dne 19. 1. 2012 byla vyšetřena na ortopedii a byla doporučena další pracovní neschopnost, která trvala až do dne 7. 6. 2013. Dne 10. 5. 2012 podstoupila žalobkyně po doporučení ortopeda artroskopickou operaci pravého kolene, při níž bylo zjištěno pokračující poškození chrupavky vnitřního kloubního výběžku stehenní kosti a poranění zevního menisku, odtržená část menisku byla odstraněna a byl popsán defekt předního zkříženého vazu. Ve dnech 15. 6. 2012 a 26. 7. 2012 podstoupila žalobkyně i operaci levého kolena. V průběhu roku 2012 se žalobkyně začala léčit rovněž pro potíže psychiatrického charakteru jako následku dlouhodobé pracovní neschopnosti a vyřazení z běžného života. Z lékařských zpráv z května 2013 a pozdějších vyplývá, že potíže žalobkyně s pravým kolenem přetrvávaly i po ukončení pracovní neschopnosti dne 7. 6. 2013. Žalobkyně utrpěla již dříve (v roce 1989) při lyžování úraz, distorzi pravého kolene. Po tomto úraze jí byla provedena plastika zadního zkříženého vazu pravého kolene. Další artroskopickou operaci pravého kolene podstoupila žalobkyně dne 8. 8. 2003, když při ohnutí – dřepu došlo k roztržení zevního menisku. Byla jí provedena resekce menisku. Při ní byla zjištěna zastaralá léze – prakticky úplné chybění předního zkříženého vazu a poranění zadního rohu zevního menisku. Byla odstraněna odtržená část zevního menisku a část zbytků nefunkčního předního zkříženého vazu. Na vnitřním kloubním výběžku stehenní kosti byl nalezen hluboký kartilaginózní defekt chrupavky, který byl ošetřen a pro oživení navrtán 3 otvory o průměru asi 1cm. Podle operačního záznamu byl stav po plastice zadního zkříženého vazu dobrý, nahrazený vaz byl pevný, po předním zkříženém vazu byly přítomny vazivové zbytky, které byly ohlazeny shaverem. Po tomto výkonu byla opět obnovena plná funkční kapacita pravého kolenního kloubu. Do doby nového úrazu pravého kolenního kloubu dne 2. 9. 2011 nebyly zaznamenány žádné klinické potíže s kolenem. Ze znaleckých posudků MUDr. Ritchtra a MUDr. Luňáčka měl za prokázáno, že i pracovní neschopnost žalobkyně v období ode dne 19. 1. 2012 do dne 7. 6. 2013 přímo souvisí s pracovním úrazem ze dne 2. 9. 2011, resp. byla jeho následkem. Návrh na provedení revizního znaleckého posudku „soud zamítl a zamítl“ i návrh důkazu konfrontací znalců Altschula, Luňáčka a Richtra, neboť ve věci bylo učiněno již 6 znaleckých posudků o rozdílné kvalitě i odbornosti. Vzhledem k tomu, že z dosavadních posudků si soud mohl učinit jednoznačný závěr, byl by další posudek zcela nadbytečný. Protože výši nároku na ušlý výdělek žalobkyně vypočetla na základě potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 13. 8. 2013 a z dlouhodobého plánu směn na rok 2012 a 2013 a žalovaná tento výpočet nezpochybňovala, výše tohoto nároku byla učiněna ze strany žalované nespornou. Přes absenci řádného ocenění výše nároku za ztížení společenského uplatnění považoval soud prvního stupně dosavadní stav dokazování v otázce ztížení společenského uplatnění, pokud jde o úraz kolene ze dne 2. 9. 2011, za dostatečný pro vydání alespoň částečného mezitímního rozsudku v této části předmětu řízení. Uzavřel, že ačkoliv předchozí úrazové potíže žalobkyně s pravým kolenem datované rokem 1989 a následně 2003 mohly představovat určitou predispozici pro vyšší náchylnost kolene, samotná predispozice k poranění kolene v dané věci nemá ani význam. O nároku na zaplacení nákladů léčení za ošetřovné ve výši 23 000 Kč a nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění za související psychickou nemoc soud nerozhodl ani rozsudkem mezitímním, neboť „základ nároku je zde podstatně složitější“ a „bude třeba vypořádat se mj. s námitkou promlčení“. O nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení z částky 248.970 Kč hrubého ode dne 1. 8. 2013 do zaplacení bude rozhodnuto - vzhledem k tomu, že jde o rozsudek částečný - rovněž v konečném rozhodnutí. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 5. 2019, č. j. 19 Co 658/2019-619, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (o povinnost žalované zaplatit žalobkyni 248.970 Kč) potvrdil, a ve výroku II. (o určení, že žaloba o zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění je co do základu důvodná) jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stu