21 Cdo 3660/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3660/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2022 Spisová značka:21 Cdo 3660/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.3660.2020.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Mzda (a jiné obdobné příjmy) Dokazování Jednání právnických osob Dotčené předpisy:§ 109 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2014 § 113 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2014 § 163 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění do 29.12.2016 § 166 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění do 29.12.2016 § 16 odst. 1 předpisu č. 341/2005 Sb. ve znění do 20.02.2017 § 17 odst. 1 písm. a,b) předpisu č. 341/2005 Sb. ve znění do 20.02.2017 § 20 předpisu č. 341/2005 Sb. ve znění do 20.02.2017 § 120 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 10. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 3028/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3660/2020-138 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce A. K., narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná č. 940/14, proti žalovaným 1) V. ú. r. v., se sídlem v XY, IČO XY, a 2) J. K., narozenému dne XY, bytem v XY, oběma zastoupeným Mgr. Michalem Bieleckim, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Koubkova č. 1726/8 , o 74 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 7/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2020, č. j. 30 Co 66/2020-107, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu v části, ve které byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. října 2019, č. j. 14 C 7/2018-84, ve výrocích o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá; v dalším se dovolání zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 11. 1. 2018 (v průběhu řízení doplněnou) se žalobce domáhal, aby žalovanému 1) byla uložena povinnost zaplatit mu 74 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 1. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že u žalovaného 1) pracoval jako vědecký pracovník – vedoucí výzkumného týmu; pracovní poměr skončil na základě výpovědi z pracovního poměru ze strany žalovaného 1), kterou žalobce „obdržel“ 14. 7. 2015. Žalobci nebyly žalovaným 1) vyplaceny odměny ve výši 12 100 Kč z úkolu č. 481/2402, 60 000 Kč z úkolu č. 481/4406 a 2 000 Kč z úkolu č. 481/3000, na nichž se podílel jako odpovědný řešitel. Žalobce byl v „souladu se zákonem o účetnictví a souvisejícími právními předpisy příkazcem operace, kdy vyplácení mzdových prostředků na daný výzkumný úkol měl přímo ve své kompetenci a byl to on …, kdo schvaloval splnění kritérií pro výplatu této složky smluvní odměny“. Žalobce jako odpovědný řešitel disponoval finančními prostředky, které zahrnovaly též tarifní část mzdy, osobní příplatky a odměny zaměstnanců (výzkumných pracovníků) pracujících na výzkumném úkolu. Nikdo další nebyl oprávněn rozhodovat o vyplacení či nevyplacení odměny. Odměna tak byla nárokovou složkou mzdy žalobce. Výpočet odměn za rok 2014 žalobce zaslal žalovanému 2), který byl pověřen vedením Odboru systémů hospodaření, jenž měl věc pouze „zprocesovat“ a pokyn k uvolnění finančních prostředků nechat podepsat ředitelem žalovaného 1). Vzhledem k tomu, že navržené odměny nebyly vyplaceny, byly finanční prostředky vráceny do státního rozpočtu. Žalované částky se žalobce domáhal po žalovaném 1) „z titulu nároku na smluvní odměnu“ a po žalovaném 2) „z titulu způsobené škody“. Žalovaní se podané žalobě bránili tím, že stranou veškerých smluv o poskytnutí dotace byl žalovaný 1). Není tedy pravda, že by žalobce disponoval finančními prostředky, včetně „osobních prostředků“. Veškeré prostředky z uzavřených smluv přicházejí na účty žalovaného 1). Konkrétním zaměstnancům žádná práva z těchto smluv nevznikají. O mzdovou agendu se stará personální oddělení a účtárna, „se kterými nemá žalobce nic společného“. Žalovaný 1) vyplácí odměny podle výkonnosti toho kterého týmu. Žalobce nespecifikoval, z čeho dovozuje svůj nárok na odměny, a neuvedl ani žádný „výpočet“. Dovozuje-li žalobce svůj nárok z toho, že je příkazcem operace podle zákona o účetnictví, pak žalovaní považují takové tvrzení za zcela nesmyslné, neboť z tohoto zákona neplyne „jakékoliv interní organizační zařazení či oprávnění žalobce“ a zákon termín příkazce operace ani nezná. Žalobce zřejmě pomíjí, že podle mzdového předpisu osobní příplatek přiznává ředitel a jedná se o nenárokovou složku mzdy. Ve vztahu k žalovanému 2) v žalobě zcela „absentuje“ odůvodnění nároku na zaplacení požadované částky. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 16. 10. 2019, č. j. 14 C 7/2018-84, řízení „ohledně druhého žalovaného“ (z důvodu zpětvzetí žaloby) zastavil (výrok I), žalobu, kterou se žalobce „po prvním žalovaném“ domáhá zaplacení 74 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 74 100 Kč od 16. 1. 2015 do zaplacení, zamítl (výrok II) a žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení k rukám jejich advokáta žalovanému 1) 30 819 Kč (výrok III) a žalovanému 2) 17 327 Kč (výrok IV). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 1. 1994 pracoval u žalovaného 1) od 1. 2. 1994 jako pracovník vědy a výzkumu ve „XY“; pracovní poměr skončil na základě výpovědi z pracovního poměru ze dne 14. 7. 2015 dané zaměstnavatelem. Mezi Českou republikou jako poskytovatelem, Výzkumným ústavem pro chov skotu s.r.o. jako příjemcem – koordinátorem a žalovaným 1) jako příjemcem poskytnutí podpory na řešení projektu byla uzavřena smlouva o poskytnutí podpory na řešení projektu č. XY ze dne XY. Na základě této smlouvy byly vyplaceny finanční prostředky žalovanému 1), který pověřil žalobce zodpovědným řešitelem projektu. Z důvodu neschválení návrhu na výplatu osobního příplatku a odměn pro žalobce byly nevyplacené osobní prostředky vráceny do státního rozpočtu. Podle soudu z vnitřního mzdového předpisu vyplývá, že na přiznání osobního příplatku není právní nárok a že o přiznání odměny a o její výši rozhoduje ředitel žalovaného 1). Nárok na zaplacení požadované částky nevyplývá ani z organizačního řádu žalovaného 1) č. j. OŘ/14/065, ze směrnice ředitele č. 5/2014 nebo ze zákona o účetnictví. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalobci se „nepodařilo prokázat, že by tvrzený nárok, představující osobní příplatek a odměny, měl představovat nárokovou složku mzdy“. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 5. 2020, č. j. 30 Co 66/2020-107, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III a IV potvrdil (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 1) 5 324 Kč a žalovanému 2) 1 464 Kč k rukám jejich advokáta (výrok II). Podle odvolacího soudu se soud prvního stupně za situace, kdy mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o mzdě, správně zaměřil na zjištění pravidel pro odměňování zaměstnanců obsažených ve vnitřním mzdovém předpise žalovaného 1) č. j. SŘ/14/1615. Z něho dovodil, že žalobci (při tvrzeném zařazení do třídy „V5“) náležel mzdový tarif 27 000 Kč měsíčně, přičemž pro jeho pozici „samostatného vědeckého pracovníka“ spojenou s touto mzdovou třídou bylo přímo předpokládáno, že žalobce bude odpovědným řešitelem alespoň jednoho významného projektu nebo několika projektů; zvláštní druh odměny za práci na významném projektu mzdový předpis neupravuje (za takovou práci byl žalobce odměňován základní tarifní mzdou). Vedle základní tarifní mzdy mohl žalobci náležet „osobní příplatek ve smyslu čl. 1 písm. a) a čl. 11 vnitřního mzdového předpisu nebo odměna ve smyslu čl. 1 písm. f) a čl. 19 mzdového předpisu“, o jejich přiznání však rozhodoval ředitel žalovaného 1), a bylo tedy vyloučeno, aby o takovém nároku rozhodl zaměstnanec (žalobce) sám. Žádná výjimka z uvedených pravidel pro rozhodování o odměnách a osobních příplatcích ani žádný jiný druh mzdového nároku pak nevyplývají ani z právní úpravy veřejných výzkumných institucí, financování výzkumu a vývoje, účetnictví nebo finanční kontroly, na niž žalobce v rámci své argumentace odkazoval, ani z vnitřních předpisů žalovaného 1) či jím uzavřených smluv. Právě naopak, smlouvy o poskytování podpory na řešení předmětných projektů uzavíral s poskytovatelem podpory (státem) žalovaný 1) a nikoliv žalobce, který byl v pozici řešitele těch