21 Cdo 3805/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3805/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 7. 2024 Spisová značka:21 Cdo 3805/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.3805.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) Příklep Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 337h odst. 1, 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 7. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.09.2024III.ÚS 2632/24 Daniela Zemanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost29. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3805/2023-433 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s. se sídlem v Praze 4, Želetavská č. 1525/1, IČO 64948242, zastoupené Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Celnici č. 1034/6, proti povinné Olšanské insolvenční, a. s. v likvidaci se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 404/30a, IČO 28217896, zastoupené Mgr. Janem Hrabou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 404/30a, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 2608/2017, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2023, č. j. 51 Co 230/2018-399, takto: I. Dovolání povinné se odmítá. II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Tomoly, advokáta se sídlem v Praze 1, V Celnici č. 1034/6. Odůvodnění: 1. Na návrh oprávněné dne 27. 7. 2017 Obvodní soud pro Prahu 3 pověřil podle ustanovení § 43a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, JUDr. Petra Kociána, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno – venkov, provedením exekuce prodejem zástavy, a to pozemků p. č. XY a p. č. XY, oba v k. ú. XY, zapsaných na LV č. XY pro k. ú. XY, vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště XY (dále jen „nemovitosti“), k vymožení povinnosti uložené povinné, a to na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 6. 2016, č. j. 5 C 308/2015-120. 2. Povinná se návrhem ze dne 23. 8. 2017 domáhala zastavení exekuce, a to z toho důvodu, že pohledávka obligačního dlužníka zanikla, neboť obligační dlužník prošel insolvenčním řízením, jeho úpadek byl řešen reorganizací a dle reorganizačního plánu dnem jeho splnění zanikla pohledávka oprávněné. Z důvodu zániku zástavou zajištěného dluhu tak zaniklo i zástavní právo k nemovitostem. 3. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 4. 2019, č. j. 21 Cdo 567/2019-221, zamítl návrh povinné na odklad vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, č. j. 51 Co 230/2018-175, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 5. 2018, č. j. 35 EXE 2608/2017-135, jímž byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce. Následně vydal Nejvyšší soud usnesení ze dne 29. 4. 2021, č. j. 29 Cdo 567/2019-231, kterým výše uvedené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že právní názor soudu prvního stupně, který dovozoval trvání zástavního práva toliko na základě obsahu reorganizačního plánu, aniž by povinná vyslovila souhlas s částí reorganizačního plánu, která existenci zástavního práva upravovala, je nesprávný. Dále uvedl, že extenzivní výklad ustanovení § 356 odst. 3 insolvenčního zákona není správný; pro zjištění, zda je povinná nadále zástavním dlužníkem, je nutné posoudit část reorganizačního plánu a podřadit zjištěný skutkový stav pod skutkovou podstatu právního institutu, jímž byla pohledávka oprávněného dotčena. 4. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2022, č. j. 51 Co 230/2018-355, rozhodl o žalobě pro zmatečnost podané povinnou tak, že zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 51 Co 230/2018-267, kterým soud zastavil odvolací řízení, v němž znovu rozhodoval o odvolání povinné proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 5. 2018, č. j. 35 EXE 2608/2017-135, vycházeje z toho, že usnesením ze dne 18.6. 2019, č. j. 137 Ex 15766/17-64, soudní exekutor udělil příklep na vydražené nemovitosti a že usnesením ze dne 18. 7. 2019, č. j. 137 Ex 15766/17-71, které nabylo právní moci dne 6. 8. 2019, soudní exekutor rozhodl o rozdělení podstaty, čímž byla rozdělovaná podstata vyčerpána; po udělení příklepu již nelze exekuci zastavit, tj. odpadl předmět řízení. Městský soud v Praze na základě žaloby pro zmatečnost dospěl k závěru, že po vydání usnesení o udělení příklepu nelze věcně rozhodnout o návrhu na zastavení exekuce pro neexistenci procesní podmínky, tj. „absenci fáze řízení (procesního prostoru), v kterém by bylo umožněno jeho věcné projednání“. Nelze-li nedostatek procesních podmínek odstranit, soud řízení zastaví; zastavení odvolacího řízení není rovnocenným procesním postupem. 5. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2022, č. j. 51 Co 230/2018-355, potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2023, č. j. 4 Co 240/2022-392, v němž se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, nadto odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 1343/20, a uvedl, že v dalším řízení soud prvního stupně pečlivě zohlední relevantní ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu k otázce věcného projednání návrhu na zastavení již ukončené exekuce a případně zreviduje svůj závěr o neodstranitelném nedostatku podmínek řízení. 6. Městský soud v Praze následně usnesením ze dne 16. 8. 2023, č. j. 51 Co 230/2018 -399, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce zastavil. 7. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Přípustnost dovolání shledává v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, „při konkrétnějším vymezení se zároveň jedná o otázky, které doposud nebyly dovolacím soudem vyřešeny“. Pokládá otázku, a) zda nepodání odvolání proti příklepu vzhledem k existenci ustanovení § 337h odst. 3 o. s. ř. či nepodání návrhu na odklad výkonu rozhodnutí představuje překážku pro dodatečné meritorní rozhodnutí o zastavení exekuce po jejím provedení, b) zda tomu tak je i v případě, kdy se povinná od počátku bránila návrhem na zastavení exekuce, který byl ještě před „zahájením prodeje zastavené nemovitosti“ pravomocně zamítnut usnesením, které bylo následně na základě dovolání povinné zrušeno, a c) zda nepodání odvolání proti usnesení o příklepu představuje překážku pro meritorní rozhodnutí o zastavení exekuce jen v případě, že o návrhu na zastavení exekuce nebylo rozhodnuto před vydáním usnesení o příklepu. Další otázkou dovolatelky je, zda je zánik zajištěné pohledávky před zahájením exekuce (a po vydání exekučního titulu) důvodem, aby soud následně rozhodl o zastavení exekuce, a to i po právní moci usnesení o příklepu a po dokončení exekuce, nadto když všichni zúčastnění včetně soudů věděli o okolnostech vedoucích k zániku zajištěné pohledávky, a to již v době řízení o návrhu na soudní prodej. Dovolatelka dále namítá, že skutečnost, že se nebránila jinými procesními prostředky, zejména odvoláním proti usnesení o příklepu či návrhem na odklad výkonu rozhodnutí, nepředstavuje překážku pro dodatečné meritorní rozhodnutí o zastavení exekuce, tím spíše když se povinná řádně bránila včasným návrhem na zastavení exekuce. Nadto namítla, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu vyslovený v usnesení ze dne 29. 4. 2021, č. j. 29 Cdo 567/2019-231. Navrhla, aby dovolací soud posoudil obsah reorganizačního plánu dlužníka a změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se exekuce zastavuje, případně aby napasené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání. 8. Oprávněná má za to, že dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není ani důvodné, neboť odvolací soud přesvědčivě posoudil podmínky pro zastavení řízení o návrhu na zastavení exekuce a převážná část argumentace dovolatelky se týká věcného posouzení návrhu na zastavení exekuce. Dovolatelka se snaží vlastní pochybení nepřípustně zhojit prostřednictvím dovolání. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně zamítl. 9. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání povinné podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacíh