21 Cdo 3834/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3834/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2017 Spisová značka:21 Cdo 3834/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3834.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyvlastnění Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 110 předpisu č. 50/1976Sb. § 7 o. s. ř. § 244 o. s. ř. § 112 odst. 1 předpisu č. 50/1976Sb. § 250f o. s. ř. § 250d o. s. ř. § 250e o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 4. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3834/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) L. B. a b) L. Š., obou zastoupených JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové - Slezském Předměstí, Orlická č. 163/18, za účasti Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupené JUDr. Janem Marečkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Švihance č. 1476/1, o vyvlastnění pozemků, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 102/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2015 č.j. 4 Co 105/2015-183, takto: I. Dovolání žalobců se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit účastníku Ředitelství silnic a dálnic ČR na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Marečka, advokáta se sídlem v Praze 2, Na Švihance č. 1476/1. Odůvodnění: Rozhodnutím Městského úřadu v Lázních Bohdaneč ze dne 28.1.2005 č.j. T80/1088-401-2004/Kř/79 byly vyvlastněny pozemky žalobců parc. č. 883/69 o výměře 3.431 m2, č. 883/73 o výměře 38 m2 a č. 883/78 o výměře 35 m2 v katastrálním území a obci L. "ve prospěch České republiky, zastoupené Ředitelstvím silnic a dálnic ČR", pro účel veřejně prospěšné stavby dálnice "D 11, stavba 1105/II, Osičky - Hradec Králové, která je součástí dálničního tahu Praha - Hradec Králové - Jaroměř - Trutnov - státní hranice s Polskem". V rozhodnutí městský úřad stanovil náhradu za vyvlastnění ve výši 220.750,- Kč s tím, že každému ze žalobců bude vyplacena částka 110.375,- Kč. Krajský úřad Pardubického kraje, odbor majetkový, oddělení stavebního řádu, rozhodnutím ze dne 4.8.2005 č.j. KrÚ-9434/52/2005/OM/Kš zamítl odvolání žalobců proti rozhodnutí městského úřadu a rozhodnutí potvrdil. Dospěl k závěru, že ocenění pozemků je třeba posoudit podle platného cenového předpisu, tj. podle vyhlášky č. 540/2002 Sb., a že výše náhrady odpovídá ceně obvyklé. K požadavku žalobců na vyvlastnění dalšího pozemku parc.č. 862/2 o výměře 1.331 m2 v kat. území L. uvedl, že "je takové výměry a se zajištěným přístupem, že i po vyvlastnění předmětných pozemků ho bude možno k dosavadnímu účelu bez nepřiměřeného omezení využívat". V žalobě podané u Krajského soudu v Hradci Králové dne 9.1.2008 a doplněné podáním ze dne 26.9.2011 žalobci ve věci vyvlastnění uvedených nemovitostí zejména namítali, že nebyli dostatečně za vyvlastnění odškodněni, neboť "v době vyvlastnění nebyly předmětné pozemky ornou půdou, nýbrž stavebním pozemkem", a mají proto v současné době hodnotu cca 1200,- Kč/m2 a že správní orgán do vyvlastnění nezahrnul pozemkovou parcelu č. 862/2 v kat. území L., když "s ohledem na poměr k vyvlastněné pozemkové parcele č. 883/69 se tato parcela jevila hospodářsky nevyužitelná" a byla užívána při stavebních pracích, čímž byla znehodnocena. Navrhovali, aby soud "zrušil rozhodnutí o vyvlastnění odvolacího správního orgánu i správního orgánu prvního stupně". Účastník Ředitelství silnic a dálnic ČR uvedl, že "žalobní petit je nesprávný, neboť soud nemůže v řízení podle části páté o.s.ř. rozhodnutí o vyvlastnění zrušit". Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21.9.2012 č.j. 16 C 102/2008-62 zamítl žalobu, aby "bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 4.8.2005 č.j. KrÚ-9434/52/2005/OM/Kš, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o vyvlastnění pozemků parc. č. 883/69 o výměře 3.431 m2, č. 883/73 o výměře 38 m2 a č. 883/78 o výměře 35 m2 v katastrálním území a obci L. a spolu s ním rozhodnutí Městského úřadu stavebního odboru Lázně Bohdaneč z 28.1.2005 o vyvlastnění týchž pozemků a aby byl zrušen návrh na vyvlastnění", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobci požadovaný petit na zrušení rozhodnutí správního orgánu není v řízení podle části páté občanského soudního řádu přípustný. K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.12.2013 č. j. 4 Co 127/2013-103 zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytknul, že "opomenul žalobce, kteří nebyli navíc právně zastoupeni, poučit o způsobech rozhodování v řízení podle části páté občanského soudního řádu a umožnit jim úpravu žaloby". Krajský soud v Hradci Králové poté rozsudkem ze dne 27.2.2015 č.j. 16 C 102/2008-157 zamítl žalobu "podanou dne 4.1.2008 podle části páté o.s.ř. proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 4.8.2005 č.j. KrÚ-9434/52/2005/OM/Kš" a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně dalšímu účastníkovi řízení Ředitelství silnic a dálnic ČR na náhradě nákladů řízení 7.242,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Marečka. Z provedeného dokazování soud prvního stupně dovodil, že "pro vyvlastnění nemovitostí byly splněny zákonem stanovené podmínky a stalo se tak ve veřejném zájmu na základě zákona a za náhradu", když mezi žalobci a dalším účastníkem (ani jiným subjektem) nebyla uzavřena dohoda o prodeji pozemků. Odmítl námitku žalobců, že provedeným vyvlastněním by došlo ke změnám v hranicích obcí, okresů a krajů, neboť žalobci získali dne 12.5.2003 do podílového spoluvlastnictví pozemkové parc. č. 883/69, č. 883/73, č. 883/78 v kat. území L. a ke dni 7.5.2004, kdy bylo vyvlastňovací řízení zahájeno, již nebylo dále s pozemky manipulováno. Za důvodnou nepovažoval soud prvního stupně ani námitku žalobců o tom, že "správní orgány chybně nezahrnuly do vyvlastnění také zbývající část výměry poz. parcely č. 862/2 v k.ú. L.", neboť v době vyvlastňování i v současné době je "poz. par. č. 862/2 (který byl v rámci pozemkových úprav sloučen s dalším pozemkem a je veden v katastru nemovitostí jako poz. parc. č. 1073 v k.ú. L. o výměře 1.510 m2) užíván jako zemědělská půda v rámci souvislého lánu". K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12.11.2015 č. j. 4 Co 105/2015-183 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně v tom, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění předmětných pozemků, neboť práva k nim nebyla získána dohodou, a že vyvlastnění bylo provedeno v souladu s ustanovením § 110 odst. 3 věty první zákona č. 50/1976 Sb., o uzemním plánování a stavebním řádu, tedy v nezbytném rozsahu, neboť "z podkladové dokumentace lze dovodit, že součástí stavby dálnice D 11 byla i úprava souvisejících komunikací, včetně komunikace III/32324, pro který účel bylo třeba vyvlastnit i pozemek parc.č. 883/78 v k.ú. L. o výměře 35 m2". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že odvolací soud se nezabýval jejich námitkou rozšíření předmětu vyvlastnění ohledně pozemků p.č. 883/78 v k.ú. L. v obci a k.ú. P., když, "je-li pozemek obklopen pozemky ve vlastnictví jiného (navíc toho, v jehož prospěch se vyvlastňuje), bez přístupu na komunikaci či jakoukoliv cestu, navíc v důsledku vyvlastnění, je stav spočívající v holém vlastnictví (dominum nullum) nepřijatelný a sám o sobě odůvodňuje předmět vyvlastnění tak, aby k tomu nedošlo". Dovolatelé mají za to, že "zbytkový pozemek není hospodářsky využitelný, neboť k němu není přístup, smysl jeho užívání je vyloučen tím, že jej užívat nelze, pouze pro jiného, a to, je-li sloučen do honu a užíván osobou, ovládající okolní pozemky". S ohledem na výše uvedené žalobci navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Účastník Ředitelství silnic a dálnic ČR navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobců zamítl. Uvedl, že pozemek parc.č. 1337 v k.ú. P. není v místní příslušnosti Městského úřadu Lázně Bohdaneč, a že proto se soudy nemohly zabývat úvahami o rozšíření předmětu vyvlastnění. Účastník Ředitelství silnic a dálnic ČR měl za to, že podmínky pro rozšíření vyvla