21 Cdo 385/2000 — Nejvyšší soud

21 Cdo 385/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 10. 2000 Spisová značka:21 Cdo 385/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.385.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 385/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. H., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Š. a.s., zastoupenému advokátkou, o odškodnění pracovních úrazů, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 23 C 56/88, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. prosince 1997 č.j. 13 Co 742/96-267, takto: Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu ve výrocích, jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3% úrok z částky 7.867,- Kč za dobu od 1.7.1991 do 31.12.1991, 3% úrok z částky 7.812,- Kč za dobu od 1.1.1992 do 31.5.1992, 3% úrok z částky 15.106,- Kč za dobu od 1.6.1992 do 31.12.1992, 3% úrok z částky 25.870,- Kč od 1.1.1993 do 30.6.1993, 3% úrok z částky 38.541,- Kč za dobu od 1.7.1993 do 31.12.1993, 3% úrok z částky 58.895,- Kč za dobu od 1.1.1994 do 30.6.1994 a 3% úrok z částky 93.885,- Kč za dobu od 1.7.1994 do 30.10.1994 a že žalovaný je povinen platit žalobkyni s účinností od 1.1.1998 částku 3.986,- Kč měsíčně, se odmítá; v dalších výrocích se rozsudek krajského soudu zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Po bezvýsledném rozhodčím řízení byl Okresnímu soudu Plzeň - město postoupen spor, v němž se žalobkyně domáhala odškodnění pracovních úrazů, které utrpěla ve dnech 16.3.1987 a 10.10.1987. Na náhradě škody požadovala náhradu za bolest, za ztížení společenského uplatnění, za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 9.1.1991 č.j. 23 C 56/88-62 žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil 38.374,- Kčs s 3% úrokem od 1.3.1988 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, a aby jí od 1.10.1990 vyplácel \"měsíční rentu\" ve výši 1.171,- Kčs; žalobu na zaplacení dalších 86.626,- Kčs a na placení částky 329,- Kčs měsíčně zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit \"čsl. státu - Okresnímu soudu Plzeň - město\" soudní poplatek ve výši 1.813,- Kčs do 15 dnů od právní moci rozsudku a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o věci samé vycházel ze závěru, že úrazy, které žalobkyně utrpěla ve dnech 16.3.1987 a 10.10.1987, jsou úrazy pracovními a že žalovaný za škodu vzniknou následkem těchto úrazů ve smyslu ustanovení § 190 zák. práce plně odpovídá, neboť se mu nepodařilo prokázat, že by k \"úrazům došlo, a to ani částečně, v důsledku porušení bezpečnostních předpisů, z nichž by byla žalobkyně proškolena\". Na náhradě za bolest a za ztížení společenského uplatnění žalobkyni přiznal částku 3.168,75 Kčs, na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 16.3. do 1.10.1987 částku 4.760,50 Kčs a na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do září 1990 částku 31.870,60 Kčs; po odečtení již poskytnutého plnění ve výši 1.426,- Kčs zbývá na uspokojení těchto nároků doplatit 38.374,- Kčs. Soud prvního stupně dále dovodil, že žalobkyni náleží od 1.10.1990 \"měsíční renta\" ve výši 1.171,- Kčs. K odvolání účastníků Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13.8.1991 č.j. 8 Co 282/91-85 rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 38.374,- Kčs s 3% úrokem od 1.3.1988 do zaplacení a o zamítnutí žaloby co do částky 86.626,- Kčs potvrdil a ve výroku o povinnosti žalovaného platit žalobkyni od 1.10.1990 \"měsíční rentu\" ve výši 1.171,- Kčs a ve výrocích o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek a o náhradě nákladů řízení jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně rozhodl, že \"projev odpůrčí organizace o zpětvzetí odvolání se připouští a odvolací řízení o něm se zastavuje\". Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně v tom, že žalovaný za škodu vzniklou žalobkyni následkem úrazů ze dne 16.3.1987 a ze dne 10.10.1987 ve smyslu ustanovení § 190 odst.1 zák. práce \"plně odpovídá\" a že nároky žalobkyně na náhradu za bolest, za ztížení společenského uplatnění, za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do 30.9.1990 činí v dosud neuspokojené výši 38.374,- Kčs. Pro rozhodnutí o \"měsíční rentě\" od 1.10.1990 však nebyly podle názoru odvolacího soudu zjištěny \"všechny nezbytné podklady\", neboť nebyl \"zjištěn správně a v přesné výši jí dosahovaný výdělek\", není znám její výdělek v době od 1.8.1991, kdy žalobkyně znovu nastoupila u žalovaného do práce, a nebyly zjištěny podklady pro \"valorizaci podle zákona č. 297/1991 Sb.\"; v tomto rozsahu proto rozsudek soudu prvního stupně zrušil a uložil tomuto soudu provést v dalším řízení potřebné dokazování. Okresní soud Plzeň - město poté rozsudkem ze dne 3.6.1993 č.j. 23 C 56/88-126 ve znění usnesení ze dne 23.6.1993 č.j. 23 C 56/88-134 žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1.10.1990 do 31.5.1993 částku 17.246,- Kč s 3% úrokem od 1.10.1990 do 3 dnů od právní moci rozsudku a aby jí platil měsíční rentu 2.222,- Kč \"v hrubých částkách, a to do každého 15-tého dne v měsíci, počínaje dnem právní moci tohoto rozhodnutí\"; současně žalobu o zaplacení 8.344,- Kč zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit \"českému státu - okresnímu soudu Plzeň - město\" soudní poplatek ve výši 2.956,- Kč a že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 460,- Kč \"na účet advokáta\", vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 1.10.1990 vycházel ze zjištění, že průměrný čistý měsíční výdělek žalobkyně před vznikem škody činil (po \"redukci\" ve smyslu ustanovení § 195 odst.2 zák. práce) 3.184,- Kč měsíčně, že v období od 1.10.1990 do 30.4.1992 je třeba vycházet z \"čistých výdělků žalobkyně, kterých by dosahovala, kdyby neměla pracovní neschopnosti\", že v období od 1.10.1990 do 31.3.1991 měla žalobkyně proti žalovanému nárok na náhradu mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru ve výši průměrného výdělku, který podle výsledků řízení ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 23 C 260/90 činil 1.687,- Kčs čistého měsíčně, že v období od 1.7.1991 je třeba přihlédnout k tomu, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku se ve smyslu zákona č. 297/1991 Sb. zvyšuje o 5% (z částky 3.184,- Kč na částku 3.343,- Kč), že pracovní poměr účastníků skončil na základě dohody účastníků uzavřené z iniciativy žalobkyně dnem 1.5.1992 a že žalobkyně pracovala v době od 1.5.1992 do 12.7.1992 u \"agentury E.\", v době od 27.7.1992 do 22.9.1992 u \"organizace P.\" a nyní je nezaměstnaná. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za dobu od 1.10.1990 do 30.4.1992 ztráta na výdělku činí celkem 26.710,- Kč. Při rozhodování o náhradě za ztrátu na výdělku od 1.5.1992 soud prvního stupně dovodil, že ve smyslu ustanovení § 195 odst.4 zák. práce nelze vycházet z výdělků žalobkyní v té době dosažených (popřípadě k pobíranému hmotnému zabezpečení uchazeče o zaměstnání), ale z průměrného výdělku naposledy dosaženého u žalovaného, neboť žalobkyně u žalovaného pracovala od 1.11.1991 jako rozmnožovačka, lékař potvrdil, že je schopna tuto práci vykonávat, a žalobkyně \"sama dala výpověď a nelze proto její dobrovolné rozhodnutí klást k tíži žalovaného, když došlo k podstatnému snížení příjmu žalobkyně\". Za období od 1.5.1992 do 31.12.1992 proto náhrada za ztrátu na výdělku činí 1.460,- Kč měsíčně. Náhradu za ztrátu na výdělku od 1.1.1993 je třeba podle názoru soudu prvního stupně zjišťovat v \"hrubém\" a podle čl. X odst.3 zákona č. 37/1993 Sb. ji zvýšit o 35%. Za dobu od 1.1.1993 do 31.5.1993 činí náhrada za ztrátu na výdělku celkem 9.855,- Kč a od 1.6.1