21 Cdo 387/2005 — Nejvyšší soud

21 Cdo 387/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2005 Spisová značka:21 Cdo 387/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.387.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 46 odst. 1 písm. f) předpisu č. 65/1965Sb. § 73 odst. 1 písm. a) předpisu č. 65/1965Sb. § 73 odst. 1 písm. c) předpisu č. 65/1965Sb. § 241a odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 132 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 387/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce V. P., proti žalované L. S., příspěvkové organizaci, zastoupené advokátkou, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 8 C 144/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2004 č.j. 23 Co 427/2004-121, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 19.9.2003 žalovaná (její ředitel) sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce. Naplnění výpovědního důvodu spatřovala v tom, že ředitel žalované „při běžné kontrole dne 14.9.2003 zjistil, že žalobce nezabezpečil na svém úseku přednostní zpracování a likvidaci kůrovcové hmoty v porostu 133 B11/0a, čímž porušil zák. č. 289/95 o lesích v § 32 – 33 a vyhl. 101/96 Sb. o ochraně lesa v § 1 – 4“. Uvedené jednání žalovaná považuje za závažné porušení pracovní kázně s tím, že žalobce „byl v uplynulé době šesti měsíců upozorněn na porušení pracovní kázně (dopisem ze dne 3.4.2003 resp. dopisem ze 17.4.2003)“. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že se vytčeného porušení pracovní kázně nedopustil, že neporušil žádný právní předpis a že příslušný odborový orgán neudělil souhlas s rozvázáním jeho pracovního poměru. Žalobce má zato, že šlo o „likvidační záměr“ ředitele žalované zaměřený vůči jeho osobě. Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 19.5.2004 č.j. 8 C 144/2004-94 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 6.100,- Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalobce (který pracoval u žalované od roku 1980, naposledy od 1.7.2002 jako „lesní“, a podle obsahu pracovní smlouvy byl povinen k plnění úkolů vyplývajících z ustanovení §§ 32 – 33 zákona č. 289/1995 Sb. a §§ 1 – 4 vyhlášky č. 101/1996 Sb., souvisejících s ochranou lesa před napadením kůrovcem) „závažným způsobem porušil svoje pracovní povinnosti“ tím, že, „ačkoli dne 11.8.2003 označil a zapsal do služebního deníku výskyt proschlého stromu, další úkony směřující ke zjištění, zda jde o strom napadený kůrovcem, případně přímo vytěžení dřevní hmoty, neučinil, přestože nebylo možné vyloučit, že proschlé stromy jsou skutečně napadeny kůrovcem, což se posléze potvrdilo, čímž umožnil napadení kůrovcem dalších okolních stromů“. Žalované tak podle názoru soudu prvního stupně „v příčinné souvislosti s uvedeným pochybením žalobce vznikla jednak škoda na porostech“ (na základě opatření přijatého na poradě ředitele žalované ze dne 15.9.2003 pak „byly vytěženy nejen dva původně napadené, resp. proschlé stromy“, nýbrž „celkem třináct zasažených stromů“) a „jednak – a to zejména – škola ekologická, o to závažnější, že jde o lokalitu v Chráněné oblasti K.“. Protože za stavu, kdy na místo dlouhodobě práce neschopného žalobce byl přijat jiný zaměstnanec a žalovaná nedisponuje jiným volným pracovním místem, „nelze po žalované požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala“ (§ 59 odst. 4 zák. práce), soud prvního stupně uzavřel, že přes nesouhlas odborového orgánu byla výpověď z pracovního poměru splňující rovněž všechny formální náležitosti vyžadované zákoníkem práce dána žalobci platně. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.10.2004 č.j. 23 Co 427/2004-121 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně 3.510,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůraznil, že „v daném případě nebylo prokázáno“, že by žalobce jednal s vědomím, že jeho postup je nesprávný a nedostatečný, a že by byl srozuměn s případnými nepříznivými důsledky tohoto postupu pro další stromy v okolí nalezené souše. Dále poukázal na skutečnost, že „nebylo s určitostí prokázáno, že by souš nalezená žalobcem dne 11.8.2003 vykazovala v tu dobu známky napadení kůrovcem“, a že „rovněž nebylo prokázáno a žalovaná to ani netvrdila“, že k uvedenému datu existoval interní či jiný předpis, který by lesníkům konkrétně ukládal, jak postupovat v případě zjištění jednotlivě uschlého stromu bez viditelných známek napadení kůrovcem. Konkrétní postup v těchto situacích podle názoru odvolacího soudu nevymezují ani ustanovení zákona č. 289/1995 Sb. a vyhlášky č. 101/1996 Sb., na které žalovaná poukazovala ve výpovědi, a proto „záleží do značné míry na odborných znalostech a zkušenostech zaměstnanců, kteří jsou péčí o les pověřeni“. Jednal-li tedy žalobce v přesvědčení, že jeho postup je s ohledem na jeho zjištění a vyhodnocení situace správný a přiměřený okolnostem (což nebylo provedeným dokazováním vyvráceno), „nelze, neporušil-li tím konkrétní nařízení či právní předpis, v jeho jednání spatřovat porušení pracovní kázně“, nýbrž toliko „profesionální selhání“. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně (který se podle jeho názoru dostatečně nevypořádal ani s otázkou, zda bylo možno po žalované spravedlivě požadoval, aby žalobce dále zaměstnávala přes výslovný nesouhlas s předmětnou výpovědí ze strany odborového orgánu) dospěl k závěru, že „žaloba na určení neplatnosti výpovědi byla podána důvodně, když ve výpovědi vytýkaném jednání nelze spatřovat porušení pracovní kázně“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o.s.ř. Namítala, že „z provedených důkazů nesporně vyplynulo“, že strom označený dne 11.8.2003 žalobcem jako souše „byl již téhož dne zjevným kůrovcovým ohniskem a vykazoval již dne 11.8.2003 zjevné známky napadení kůrovcem“. Z výpovědí svědků Š. S., J. T. a ředitele žalované Ing. J. J. i z fotografií pořízených z předmětného místa dne 15.9.2003 se podle jejího názoru podává, že „dne 15.9.2003 bylo zjištěno kůrovcové kolo sestávající se z jednoho kůrovcem opuštěného stromu, z něhož brouk zalétl do sedmi okolních stromů, na nichž již bylo vidět usychající koruny“, a „všechny tyto stromy jevily známky napadení kůrovcem“. Z toho dovozovala, že, pokud dne 15.9.2003 z ohniskového stromu již kůrovec vyletěl a znaky napadení kůrovcem vykazovaly i další stromy v okolí stromu ohniskového, „pak vzhledem k délce vývojového cyklu kůrovce byly typické znaky napadení kůrovcem zřejmé nejen ve dnech 25.8.2003 a 5.9.2003, kdy žalobce podle svého tvrzení i podle záznamů v svém služebním deníku uvedené místo kontroloval, ale již i dne 11.8.2003“. Dále vytkla odvolacímu soudu, že závěr o tom, že u žalobce šlo o pouhé profesionální selhání, neučinil „v kontextu daných okolností případu“, neboť nepřihlédl ke kvalifikaci žalobce (jeho vzdělání a dlouholeté praxi v lesním hospodářství) a k jeho primárnímu úkolu podle pracovní smlouvy a příslušných právních předpisů, jímž je péče o les a jeho ochrana před škůdci, z nichž k nejnebezpečnějším patří právě kůrovec. Ochrana před tímto škůdcem – jak dovolatelka zdůraznila - spočívá v aktivním vyhledávání, označování, likvidaci a sanaci kůrovcem napadené dřevní hmoty, přičemž „s ohledem na danou situaci, kdy bylo v roce 2003 extrémně suché a teplé počasí umožňující zvýšený výskyt a množení kůrovce, bylo plnění těchto úkolů dále zvýrazněno“, neboť přemnožení kůrovce v dané lokalitě, která se nachází v chráněné krajinné oblasti, by znamenalo rozsáhlé škody na lesních porostech, „a to nejen materiální, ale v daném případě i ekologické“. Za těchto okolností si tedy žalobce „musel být při své kvalifikaci a zkušenostech vědom toho, že jeho postup při zjištění kůrovcového ohniska je zcela jednoznačně nedostatečný“, když navíc nelze pominout, že žalobce byl několikráte v průběhu šesti měsíců před výpovědí ústně i písemně žalovanou upozorněn na nedostatky při plnění jeho pracovních úkolů, z čehož „lze dovozovat, že za této situace měl být při plnění pracovních úkolů j