21 Cdo 3979/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3979/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2019 Spisová značka:21 Cdo 3979/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.3979.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vady řízení Příslušnost soudu věcná Pracovní poměr Dotčené předpisy:§ 242 odst. 3 o. s. ř. § 103 o. s. ř. § 104b o. s. ř. § 33 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. § 33 odst. 1 předpisu č. 229/1992Sb. § 65 předpisu č. 150/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 8. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 3299/19 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3979/2018-320 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. V., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Osičkou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 3, Baranova č. 1802/21, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 65/17, IČO 00020478, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o určení neúčinnosti rozhodnutí o odvolání z funkce burzovního komisaře a o 114 286 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 71/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2017 č. j. 62 Co 200/2017-273, takto: Rozsudek městského soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně „ohledně neúčinnosti odvolacího dekretu“, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. prosince 2016 č. j. 23 C 71/2013-230 ve výroku, jímž byla zamítnuta „žaloba na určení, že odvolací dekret burzovního komisaře ze dne 10. 10. 2012 je neúčinný“, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 10. 10. 2012 č. j. 178673/2012-MZe-12100 ministr zemědělství podle ustanovení § 33 odst. 1 zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů, s účinností „ke dni podpisu tohoto dopisu“ odvolal žalobce z funkce „burzovního komisaře komoditních burz, které organizují obchody se zbožím resortu Ministerstva zemědělství“. Dopisem ze dne 10. 10. 2012 žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce. Za závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci žalobcem žalovaná označila „nedostatečný výkon státního dozoru burzovního komisaře ve věci burzovních obchodů v záležitosti Obchodní burzy Hradec Králové“. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 22. 2. 2013 (v průběhu řízení doplněnou) se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 10. 10. 2012 a navrhl, aby soud vyslovil, že „odvolací dekret burzovního komisaře ze dne 10. 10. 2012 je neúčinný“; ve prospěch takto uplatněných nároků argumentoval především tím, že žalovaná nedoložila zaviněné porušení pracovních povinností při výkonu funkce burzovního komisaře žalobcem. Dále se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu mzdu za práci přesčas za období od 10. 10. 2010 do 10. 10. 2012 ve výši 106 471 Kč, zaplatit mu náhradu mzdy za 6 dnů nevyčerpané dovolené za rok 2012 a v potvrzení o zaměstnání provést opravu údajů o průměrném měsíčním výdělku. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 10. 2014 č. j. 23 C 71/2013-112 ve spojení s usnesením ze dne 11. 5. 2015 č. j. 23 C 71/2013-138 zamítl žalobu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „žalobce porušil závažným způsobem svoje pracovní povinnosti, a to natolik intenzivně, že jeho nečinností došlo k ohrožení důvěry v burzovní trh ministerstva zemědělství“, neboť „žalobce ve své pozici postupoval neprofesionálně při kontrole Obchodní burzy Hradec Králové, dokonce nezareagoval ani na dopis MOP, kterým byl upozorněn na zásadní nesrovnalosti v této obchodní burze, které byly zjistitelné i bez podrobné kontroly“. Dovodil proto, že „žaloba ve všech bodech nemá opodstatnění“. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 10. 2015 č. j. 62 Co 128/2015, 62 Co 352/2015-153 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ohledně opravy potvrzení o zaměstnání (v reakci na částečné zpětvzetí žaloby) zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil a ve zbývajících výrocích rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť soud prvního stupně se zabýval jen naplněním důvodu výpovědi z pracovního poměru a ostatní uplatněné nároky pominul, v odůvodnění dostatečně nerozlišil skutková tvrzení účastníků od učiněných skutkových zjištění, ohledně dalších nároků nepřijal žádné závěry a ani nepřihlédl k tomu, že žalobce neuvedl, jak dospěl k částce 106 471 Kč, které se domáhá. Obvodní soud pro Prahu 1 následně (poté, co žalobce upřesnil, že na uplatněné náhradě za nevyčerpanou dovolenou požaduje zaplatit 7 815 Kč) rozsudkem ze dne 7. 12. 2016 č. j. 23 C 71/2013-230 zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, určení neúčinnosti odvolacího dekretu burzovního komisaře a zaplacení „náhrady mzdy za práci přesčas“ ve výši 106 471 Kč a náhrady mzdy „za další tři dny dovolené“ ve výši 3 907,50 Kč, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě mzdy „za tři dny dovolené“ 3 907,50 Kč a rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci dne 22. 6. 2007 uzavřeli pracovní smlouvu, na základě které se žalobce zavázal pracovat u žalované jako referent – burzovní komisař v rozsahu pracovního úvazku 33,3 %, a že rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 29. 6. 2007 byl žalobce jmenován do funkce „burzovního komisaře komoditních burz, které organizují obchody se zbožím resortu Ministerstva zemědělství“, z níž byl rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 10. 10. 2012 odvolán. Vzal za prokázané, že se žalobce dopustil nečinnosti při dohledu nad Obchodní burzou Hradec Králové, jestliže (i přes upozornění Ministerstva průmyslu a obchodu, vykonávajícího dohled nad burzami) nezahájil „sankční řízení“, což vedlo k odebrání licence uvedené burze. Dospěl proto k závěru, že žalobce závažným způsobem porušil svoje pracovní povinnosti a že byly splněny předpoklady pro dání výpovědi podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce. Soud prvního stupně dále nevzal za prokázané, že by žalobci byla žalovanou nařizována přesčasová práce nebo že by žalovaná konzumovala výsledky práce přesčas žalobce (kterou by žalobce vykonával s jejím souhlasem). Naopak vzal za prokázáno, že žalobci nebyla proplacena nevyčerpaná dovolená v rozsahu 3 dnů (čerpání druhých 3 dnů mu bylo žalovanou nařízeno během výpovědní doby). V případě uplatněného nároku na určení neúčinnosti odvolacího dekretu burzovního komisaře žalobce podle soudu prvního stupně neprokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, navíc odvolání z funkce burzovního komisaře nemusí být odůvodněno. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 7. 2017 č. j. 62 Co 200/2017-273 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku „ohledně neúčinnosti odvolacího dekretu“, ve zbývajících výrocích (s výjimkou výroku, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě mzdy „za tři dny dovolené“ 3 907,50 Kč) rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a nařídil, aby „v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát Obvodního soudu pro Prahu 1“. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že naléhavý právní zájem na určení neúčinnosti „listiny (odvolacího dekretu)“ není dán, jestliže žalobce na výzvu soudu k doplnění tvrzení „reagoval nedostatečným způsobem a svá obecná tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu nikterak nekonkretizoval“ (nevysvětlil, proč se domáhá určení neúčinnosti „odvolacího dekretu“ a nikoliv určení neúčinnosti odvolání samotného). Ohledně zbývajících nároků odvolací soud považuje odůvodnění napadeného rozsudku za nepřezkoumatelné a částečně i nesrozumitelné. V případě uplatněné neplatnosti výpovědi z pracovního poměru není zřejmé, jaké konkrétní povinnosti a jakým způsobem měl žalobce porušit a v jaké intenzitě k porušení došlo; nelze ani dovodit, z jakých zjištění při svých závěrech soud prvního stupně vycházel. V případě nároků na mzdu za práci přesčas a náhradu mzdy za další 3 dny nevyčerpané dovolené odvolací soud vytkl soudu prvního stupně neposkytnutí poučení žalobci podle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu. Proti tomuto roz