21 Cdo 4022/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4022/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 3. 2016 Spisová značka:21 Cdo 4022/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4022.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Statutární orgán Povinnosti zaměstnanců Dotčené předpisy:§ 52 písm. f) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2012 § 8 předpisu č. 277/2009Sb. ve znění do 31.12.2012 § 381 odst. 1 a 2 obch. zák. ve znění do 31.08.2012 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 5. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4022/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. M. T., zastoupeného JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady č. 433/10, proti žalované MAXIMA pojišťovna, a. s. se sídlem v Praze 2, Italská č. 1583/24, IČO 61328464, zastoupené JUDr. Erikou Mačákovou, LL.M., Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 6, U Hadovky č. 564/3, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 172/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2014, č. j. 23 Co 170/2014-54, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Michala Pacovského, advokáta se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady č. 433/10. Odůvodnění: Dopisem ze dne 30. 8. 2012 žalovaná sdělila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce, „protože nesplňuje předpoklady stanovené pro výkon práce generálního ředitele. Podle § 15 odst. 1, písm. c) a odst. 2, písm. d) ve spojení s § 8 odst. 1 a 3 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, je generální ředitel jako osoba s účastí na řízení pojišťovny povinna splňovat podmínku důvěryhodnosti“. Tuto podmínku žalobce nesplňuje, jelikož: 1) „jako člen představenstva společnosti OLEOFIN, a.s., IČ: 27167658, na kterou byl prohlášen konkurz dne 24. 9. 2010 a předseda dozorčí rady STZ a.s., IČ: 27294099, na kterou byl prohlášen konkurz dne 17. 12. 2010, nesplňuje podmínku důvěryhodnosti podle ust. § 8 odst. 1, písm. b) zákona o pojišťovnictví pro rozpor s § 38l obchodního zákoníku; 2) jako předseda představenstva a generální ředitel UNIVERSAL pojišťovny, a.s., byl odpovědný za skutkový stav, který vedl k vydání rozhodnutí ČNB ze dne 12. 4. 2001, kterým byla v pojišťovně zavedená nucená správa; 3) jako člen investiční komise pojišťovny a jako ředitel pro strategický rozvoj se podílel na rozhodnutí o nabytí akcií KOVOPROJEKTA Brno, a.s., které jsou veřejně neobchodovatelné a podílových listů podílového fondu Allegro, přičemž obě transakce lze hodnotit jako neobezřetné“. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že „překážku volitelnosti podle § 38l obchodního zákoníku zhojila valná hromada na svém zasedání dne 6. ledna 2012, která souhlasila s jeho volbou za generálního ředitele s postupem, který předvídá § 38l odst. 3 obchodního zákoníku“. K bodu 2) výpovědi namítal, že o skutečnosti, že „v době uvalení nucené správy rozhodnutím ČNB ze dne 12. 4. 2001 působil u UNIVERSAL pojišťovny, a.s. jako předseda představenstva žalovaná věděla již k datu 6. 1. 2012, kdy byl žalobce valnou hromadou zvolen do funkce generálního ředitele“. K bodu 3) výpovědi připomněl, že „dle platného organizačního řádu pojišťovny činí rozhodnutí o investicích pojišťovny představenstvo společnosti po doporučení Investiční komise“. Žalobce byl členem Investiční komise, která má několik členů a rozhoduje většinou hlasů. Byl tedy členem orgánu, který má pouze doporučující hlas, a proto nemůže být odpovědný za rozhodnutí, které učiní statutární orgán. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 12. listopadu 2013, č. j. 19 C 172/2012-31, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 18.940,- Kč k rukám advokáta JUDr. Michala Pacovského. Vyšel z toho, že pro výkon funkce generálního ředitele pojišťovny („osoby s účastí na řízení pojišťovny“) je podle zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, zapotřebí, aby fyzická osoba podílející se na řízení pojišťovny splňovala podmínku důvěryhodnosti a s ohledem na kvalifikaci a dosavadní praxi musí poskytovat jistotu obezřetného řízení pojišťovny a z toho, že pojem důvěryhodnosti je vymezen v ustanovení § 8 zákona o pojišťovnictví, podle kterého je podmínkou důvěryhodnosti jednak trestněprávní bezúhonnost a jednak splnění podmínek stanovených pro výkon funkce člena představenstva akciové společnosti podle obchodního zákoníku. V projednávané věci byl žalobce zvolen do funkce generálního ředitele dne 6. 1. 2012 valnou hromadou žalované, která 100 % přítomných akcionářů souhlasila se zhojením překážky členství žalobce v orgánu společnosti jakožto generálního ředitele pojišťovny poté, co výslovně vzala na vědomí, že v případě žalobce je dána překážka volitelnosti ve smyslu ustanovení § 38l obchodního zákoníku z důvodu členství v orgánech třetích osob, na jejichž majetek byl prohlášen konkurs. Jestliže tedy žalovaná, resp. její valná hromada, žalobci výslovně „prominula“ nesplnění předpokladů pro výkon funkce, nemohou být pozdější překážky ve výkonu funkce, které žalovaná vzala na vědomí a výslovně souhlasila s jejich zhojením, po hmotněprávní stránce důvodem pro výpověď z pracovního poměru pro nesplňování předpokladů pro výkon práce, byť tyto skutečnosti nesporně trvaly v době, kdy byla žalobci výpověď dána. Ve vztahu k poslednímu žalobci vytýkanému jednání (podíl na rozhodnutí o nabytí akcií Kovoprojekta Brno, a. s., a podílových listů Allegro v době, kdy žalobce působil jako ředitel pro strategický rozvoj a člen investiční komise žalované), dospěl k závěru, že působení žalobce jako jednoho z členů investiční komise v době před zvolením do funkce generálního ředitele nemůže zpochybnit jeho důvěryhodnost v této funkci ani nemůže být důvodem pro výpověď z pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce. Odpovědnost za obchodní vedení žalované neslo představenstvo pojišťovny a stanoviska Investiční komise (jejímž byl žalobce členem) měla pouze doporučující charakter. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 6. 2014, č. j. 23 Co 170/2014-54, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.776,- Kč k rukám advokáta JUDr. Michala Pacovského. Dovodil, že skutkové vymezení výpovědního důvodu nelze pokládat za nesplnění předpokladů žalobce pro výkon funkce generálního ředitele pojišťovny. Valná hromada žalované byla informována o předchozí pracovní činnosti žalobce, včetně jeho členství v orgánech jiných společností, které se ocitly v konkursu. Splnění informační povinnosti žalobce ve vztahu k jeho předchozím pracovním aktivitám v jiných společnostech a jejich statutárních orgánech a výslovné „prominutí“ překážek pro výkon funkce generálního ředitele podle ustanovení § 38l odst. 5 obchodního zákoníku (tedy zvolení do funkce se souhlasem dvou třetin hlasů společníků přítomných na valné hromadě), tak nemůže být důvodem pro výpověď z pracovního poměru pro nesplňování předpokladů pro výkon funkce generálního ředitele. Souhlasil i s tím, jak soud prvního stupně vyhodnotil odpovědnost představenstva žalované za nákup rizikových investic. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že naplnění jedné z podmínek důvěryhodnosti kandidáta na osobu s účastí na řízení pojišťovny nemá odviset od vůle pojišťovny, resp. její valné hromady. „Institut odpadnutí překážky výkonu funkce (jakožto soukromoprávní kategorie) a institut důvěryhodnosti osoby s účastí na řízení pojišťovny a jejího posuzování (jakožto veřejnoprávní kategorie) stojí vedle sebe a jsou na sobě nezávislé. Je nezbytné odlišovat subjektivní náhled volícího či jmenujícího orgánu na věc a objektivní kritéria.“ Dovolatelka má za to, že soudy obou stupňů se nevypořádaly s bodem 2) výpovědi, jelikož z obsahu textu napadeného rozhodnutí ani rozhodnutí soudu prvního stupně nelze zjistit, jakou právní úvahou se soud při posuzování řídil. Co se týče ztráty důvěryhodnosti žalobce pro doporučení pořídit nevýhodné investice, dovolatelka se domnívá, že i s tímto výpovědním důvodem se soud v napadeném rozhodnutí vypořádal pouze „povrchně“, jelikož ze záznamů j