21 Cdo 408/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 408/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 2. 2025 Spisová značka:21 Cdo 408/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.408.2024.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana spotřebitele Promlčení Dotčené předpisy:§ 401 obch. zák. § 262 odst. 4 obch. zák. § 52 obč. zák. § 55 obč. zák. § 56 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 408/2024-206 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně YP Reality s. r. o. se sídlem v Praze 5, Filmařská č. 1154/21, IČO 24672092, zastoupené Mgr. Pavlem Mollerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská č. 760/27, proti žalovanému J. K., zastoupenému Mgr. Michalem Beranem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 704/36, o určení neexistence zástavního práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 208/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2023, č. j. 11 Co 77/2023-142, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku městského soudu ve výroku II se odmítá. II. Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 20. 6. 2022 se žalobkyně domáhala určení neexistence zástavního práva žalovaného zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 4. 6. 2007 a registrovaného v katastru nemovitostí pod č. j. XY k bytové jednotce č. XY, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů a nacházející se v budově XY č. p. XY, způsob využití bytový dům, postavené na pozemku parc. č. XY, ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. XY vzhledem k celku na společných částech budovy č. p. XY, ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. XY vzhledem k celku k pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, a ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. XY vzhledem k celku k pozemku parc. č. XY, ostatní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí pro obec XY, katastrální území XY, na listech vlastnictví č. XY a č. XY u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY (dále jen „předmětné nemovité věci“). Žalobu zdůvodnila tím, že je výlučným vlastníkem uvedených nemovitostí, zástavní právo, které na nich vázne, bylo zřízeno smlouvou uzavřenou dne 4. 6. 2007 mezi jejími právními předchůdci V. K., a K. Ř., jako zástavci a HVB Bank Czech Republic a. s. (dále jen „banka“) jako zástavním věřitelem k zajištění pohledávky banky ze smlouvy o úvěru na financování nemovitosti reg. č. 0522064-028 ze dne 15. 5. 2007, uzavřené mezi zástavci jako dlužníky a bankou jako věřitelem. Dne 15. 5. 2007 byl sepsán také notářský zápis se svolením k vykonatelnosti. Dopisem doručeným dlužníkovi dne 29. 7. 2016 došlo k zesplatnění pohledávky ze smlouvy o úvěru, včetně sjednaného příslušenství, v celkové výši 6 717 769,42 Kč, smlouvou uzavřenou dne 6. 10. 2016 byla zesplatněná pohledávka postoupena na žalovaného a souhlasným prohlášením ze dne 6. 10. 2016 došlo i ke změně v osobě zástavního věřitele. Žalobkyně nabyla nemovitosti do svého výlučného vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 3. 5. 2021 a tím vstoupila do pozice zástavce. Prosazuje, že v posuzované věci došlo k promlčení zástavního práva současně s promlčením zajištěné pohledávky dnem 29. 7. 2020 a tím byly podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009, splněny předpoklady pro určení, že zástavní právo tu není. 2. Žalovaný namítal, že z pozice zástavního věřitele podal vůči žalobkyni jako zástavci návrh na soudní prodej zástavy, tj. předmětných nemovitostí, a Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem (správně usnesením – pozn. dovolacího soudu) ze dne 24. 6. 2022, č. j. 24 C 53/2022-120, nařídil soudní prodej nemovitostí. Žalobkyní uplatněné námitky promlčení považuje za nedůvodné. Zesplatněním pohledávky z úvěrové smlouvy se tato pohledávka podle notářského zápisu sepsaného notářem JUDr. Martinem Krčmou pod sp. zn. N 276/2007, NZ 250/2007, stala vykonatelnou. Mimo to úvěrová smlouva obsahuje ujednání čl. XII, odst. 3, v němž došlo na základě prohlášení dlužníka ve smyslu ustanovení § 401 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, k prodloužení promlčecí doby na 10 let, po kterou je žalovaný oprávněn uplatnit vůči dlužníkovi veškeré nároky plynoucí z úvěrové smlouvy. Pokud žalobkyně namítá, že toto prodloužení promlčecí doby je v rozporu s ochranou spotřebitele a nemělo by proto k němu být přihlíženo, podle názoru žalovaného není žalobkyně oprávněna domáhat se ochrany spotřebitele podle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, neboť je podnikatelem a toto právo jí z podstaty věci nepřísluší, resp. na ni žádná práva, která by se týkala ochrany spotřebitele, nepřešla. Ujednání o prodloužení promlčecí doby nevybočuje z běžných ujednání mezi stranami a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, postihoval porušení práv spotřebitelů podle § 56 toliko relativní neplatností, tzn. že případné porušení práv spotřebitelů bylo považováno za platné, pokud se jejich porušení spotřebitel v zákonné lhůtě nedovolal; právní předchůdce žalobkyně takovou námitku nevznesl a žalovaný v této souvislosti uplatnil námitku promlčení práva dovolat se tvrzené neplatnosti ujednání v úvěrové smlouvě. Úvaha žalobkyně o aplikaci pozdějších právních norem na platné právní vztahy založené před jejich účinností porušuje princip nepravé retroaktivity a jejím akceptováním by byla narušena důvěra v právo a právní stát ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 520/06. Žalobkyně si byla vědoma, že nabývá nemovitosti zatížené zástavním právem, zavázala se svému právnímu předchůdci, že zajištěnou pohledávku žalovanému uhradí, tomu odpovídala i dohoda o kupní ceně, žalobkyně tuto povinnost nesplnila a nyní se snaží vyhnout se realizaci zástavy, k čemuž zneužívá právních norem, které jsou zaměřeny na ochranu spotřebitelů, nikoliv obchodních korporací. Žalovaný dopisem ze dne 15. 10. 2021, doručeným prostřednictvím datové schránky dne 10. 12. 2021, upozornil žalobkyni na zamýšlený výkon zástavního práva soudním prodejem zástavy, nedojde-li ze strany dlužníka nebo žalobkyně k uhrazení dluhu, dlužník ani žalobkyně přes uskutečněná jednání dluh neuhradili. Podle § 100 odst. 2 občanského zákoníku se zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka, a protože žalovaný prokázal, že zajištěná pohledávka není promlčena, není promlčeno ani zástavní právo zřízené k jejímu zajištění. Současně je námitka promlčení vznesená žalobkyní i v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku a soud by k ní proto neměl přihlédnout. 3. Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 12. 2022, č. j. 17 C 208/2022-103, určil, že neexistuje zástavní právo žalovaného zřízené na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 4. 6. 2007 a registrované v katastru nemovitostí pod č. j. XY k předmětným nemovitým věcem, (výrok I) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 342 Kč (výrok II). Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně (K. Ř. a V. K.) a právní předchůdce žalovaného (HVB Bank Czech Republic a. s.) uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly právním předchůdcům žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky k financování nemovitosti uvedené ve výroku rozsudku, banka pohledávku zesplatnila z důvodu porušení smluvních podmínek s účinností ke dni 29. 7. 2016, pohledávka banky byla následně postoupena na žalovaného a žalobkyně nabyla nemovitosti na základě smlouvy s K. K. (Ř.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že právní předchůdci účastníků uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 497 obchodního zákoníku, právní předchůdci žalobkyně nespláceli úvěr řádně a v souladu s dohodnutými podmínkami, proto jej právní předchůdce žalovaného zesplatnil, účinky zesplatnění nastaly ke dni 29. 7. 2016, právní předchůdci žalobkyně byli fyzické osoby – nepodnikatelé a ve vztahu k bankovnímu ústavu, který jim poskytoval úvěr, byli spotřebiteli ve smyslu § 52 občanského zákoníku, na které se tak uplatní vyšší míra ochrany práv. S odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, přihlédl k absolutní neplatnosti ujednání prodlužujícího promlčecí dobu na deset let pro rozpor s právem na ochranu spotřebitele (§ 55 a 56 občanského zákoníku zrušeného k 1. 1. 2014) a dovodil, že není rozhodné, že žalobkyně je obchodní korporací, neboť předmětné ujednání smlouvy je neplatné absolutně a není tedy potřeba, aby se neplatnosti dovolával