21 Cdo 4124/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4124/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2010 Spisová značka:21 Cdo 4124/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4124.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odnětí možnosti jednat před soudem Žaloba pro zmatečnost Dotčené předpisy:§ 101 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 229 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 8. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.                                                                                                                                                                                                                                                                                 21 Cdo 4124/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce FISHR, spol. s. r. o. se sídlem v Praze 4, Věkova č. 1605/49, IČ 00675920, zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké č. 7, proti žalovanému J. Š., zastoupenému JUDr. Daliborem Vančurou, advokátem se sídlem v Nymburku, Palackého č. 115/27, o 47.796,50 Kč s úrokem z prodlení, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. února 2007, č. j.  29 Co 565/2006-224, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 92/2007,  o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2008, č. j. 11 Cmo 16/2008-38, takto: Usnesení vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 2. 2007, č. j.  29 Co 565/2006-224, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4. 2006, č. j. 8 C 845/2002-160, jímž byla zamítnuta  žaloba o zaplacení 47.796,50 Kč s 8% úrokem z prodlení od 21. 4. 2001 do zaplacení a rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci 14.512,- Kč k rukám advokáta JUDr. Dalibora Vančury a státu - České republice „na účet Okresního soudu v Nymburce“  596,- Kč. Krajský soud v odůvodnění rozsudku – mimo jiné – uvedl, že jednal a rozhodl podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce, když žádost jeho zástupce o odročení jednání došlou v odpoledních hodinách den před jednáním odvolacího soudu nehodnotil jako včasnou a když pracovní neschopnost jednatele společnosti s ručením omezeným jako účastníka řízení nepovažoval za důležitý důvod pro odročení jednání; o nevyhovění žádosti o odročení jednání žalobce (jeho zástupce advokáta JUDr. Tomáše Chlosta) informoval faxem, v němž uvedl, že „jednatel žalobce nebyl odvolacím soudem předvolán k jednání, odvolací soud nebude provádět jeho výslech a žalobce je řádně zastoupen advokátem“. Následně (tentýž den) žalobce faxovým podáním sdělil soudu, že vypovídá plnou moc zástupci advokátovi JUDr. Tomáši Chlostovi a znovu požádal o odročení jednání; také tuto žádost žalobce považoval krajský soud za bezdůvodnou. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. žalobu pro zmatečnost. Namítá, že odvolací soud jednal v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., když vyhodnotil včas podanou omluvu jednatele žalobce za nevčasnou a nepřihlédl k ní, a dovozuje, že tímto nesprávným postupem odvolacího soudu mu byla odňata možnost jednat před soudem. Zdůrazňuje, že jednatel žalobce Ing. Břetislav Chvála byl v pracovní neschopnosti od 6. 2. 2007, že tedy dříve než tohoto dne nemohl prostřednictvím zástupce žalobce požádat o odročení jednání z důvodu jeho nemoci. Plnou moc svému zástupci žalobce odvolal proto, že „trval na osobní účasti jednatele, který byl v pracovní neschopnosti, při jednání soudu“. Zdůrazňuje, že každý účastník má právo na projednání a rozhodnutí v jeho věci za jeho přítomnosti, přičemž jeho právo na soudní ochranu a účast při jednání je dána čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.   Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2007, č. j. 36 C 92/2007-17, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 11.468,63 Kč k rukám „právního zástupce žalované strany“. Vycházel ze zjištění, že krajský soud nařídil k projednání odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4. 2006, č. j. 8 C 845/2002-160, jednání na den 7. 2. 2007 (ve 14.30 hod.), že k tomuto odvolacímu jednání předvolal pouze zástupce žalobce advokáta JUDr. Tomáše Chlosta, že žalobce se dne 6. 2. 2007 prostřednictvím svého zástupce z neúčasti u tohoto jednání omluvil z důvodu nemoci jednatele Ing. Břetislava Chvály a požádal o jeho odročení s tím, že se chce jednání osobně zúčastnit, že odvolací soud mu sdělil, že jeho žádosti nebude vyhověno, protože je zastoupen advokátem, že na toto sdělení žalobce reagoval tak, že v odpoledních hodinách dne 6. 2. 2007 odvolacímu soudu faxem oznámil, že vypověděl plnou moc svému zástupci advokátovi JUDr. Tomáši Chlostovi, a znovu požádal o odročení odvolacího jednání. Soud prvního stupně dovodil, že krajský soud postupoval v původním řízení správně, když jednatele žalobce k jednání konanému dne 7. 2. 2007 nepředvolal, a že „následná nepřítomnost – nebo i nemoc – žalobce je za takových okolností nepodstatná pro výsledek sporu a s ohledem na právní zastoupení advokátem nijak nekrátí práva účastníka“. Zdůraznil, že žalobce je právnickou osobou, že osoba jednatele je nahraditelná a zastupitelná a že nemoc jednatele nemůže být posuzována stejně jako nemoc účastníka fyzické osoby. Postup žalobce spočívající v „odvolání advokáta“ těsně před jednáním, považoval za účelový (zejména za situace, kdy je žalobce v řízení o zmatečnost opět „odvolaným advokátem“ zastoupen); podle názoru soudu prvního stupně byl advokát povinen i po odvolání plné moci učinit všechny neodkladné úkony podle ustanovení § 20 odst. 4 zákona č. 201/2006 Sb., o advokacii.  Žalobci tedy podle soudu prvního stupně nebyla odňata možnost jednat před soudem („naopak se této možnosti žalobce zbavil sám“).   K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2008, č. j. 11 Cmo 16/2008-38, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobě pro zmatečnost vyhověl. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a z toho, že krajský soud při odvolacím jednání dne 7. 2. 2007 zopakoval dokazování ve smyslu ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř., dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že „jednáním ve věci a rozhodnutím bez přítomnosti žalobce je rozhodnutí odvolacího soudu napadené žalobou pro zmatečnost postiženo zmatečnostní vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř.“. Zdůraznil, že žalobce svou nepřítomnost u odvolacího jednání řádně a včas omluvil onemocněním jednatele Ing. Břetislava Chvály, který se do této doby aktivně účastnil všech jednání u soudu, a že v době konání odvolacího jednání nebyl zastoupen, když předtím advokátovi JUDr. Tomáši Chlostovi vypověděl plnou moc a o tomto postupu soud informoval, že tedy žalobce nemohl realizovat svá procesní práva prostřednictvím zástupce, a to přesto, že ve věci bylo prováděno dokazování; žalobce tak byl zkrácen na svých právech (být přítomen u provedeného dokazování ve smyslu ustanovení § 122 o. s. ř., vyjádřit se k provedeným důkazům ve smyslu ustanovení § 123 o. s. ř.). Snahu žalobce o odročení odvolacího jednání z důvodu náhlého onemocnění jednatele žalobce Ing. Břetislava Chvály neposuzoval jako obstrukční jednání k oddálení soudního rozhodnutí či vymáhání povinnosti s odůvodněním, že „žalobce se žalobou domáhal peněžitého plnění, v řízení před okresním soudem neuspěl a jeho hlavním zájmem bylo v odvolacím řízení dosáhnout kladného výsledku, tedy aby jeho žalobě bylo vyhověno“. Odkaz soudu prvního stupně na ustanovení § 20 odst. 4 zákona č. 201/2006