21 Cdo 4124/2008 – Nejvyšší soud

21 Cdo 4124/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce FISHR, spol. s. r. o. se sídlem v Praze 4, Věkova č. 1605/49, IČ 00675920, zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké č. 7, proti žalovanému J. Š., zastoupenému JUDr. Daliborem Vančurou, advokátem se sídlem v Nymburku, Palackého č. 115/27, o 47.796,50 Kč s úrokem z prodlení, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. února 2007, č. j.  29 Co 565/2006-224, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 92/2007,  o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2008, č. j. 11 Cmo 16/2008-38, takto: Usnesení vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 2. 2007, č. j.  29 Co 565/2006-224, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4. 2006, č. j. 8 C 845/2002-160, jímž byla zamítnuta  žaloba o zaplacení 47.796,50 Kč s 8% úrokem z prodlení od 21. 4. 2001 do zaplacení a rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci 14.512,- Kč k rukám advokáta JUDr. Dalibora Vančury a státu - České republice „na účet Okresního soudu v Nymburce“  596,- Kč. Krajský soud v odůvodnění rozsudku – mimo jiné – uvedl, že jednal a rozhodl podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce, když žádost jeho zástupce o odročení jednání došlou v odpoledních hodinách den před jednáním odvolacího soudu nehodnotil jako včasnou a když pracovní neschopnost jednatele společnosti s ručením omezeným jako účastníka řízení nepovažoval za důležitý důvod pro odročení jednání; o nevyhovění žádosti o odročení jednání žalobce (jeho zástupce advokáta JUDr. Tomáše Chlosta) informoval faxem, v němž uvedl, že „jednatel žalobce nebyl odvolacím soudem předvolán k jednání, odvolací soud nebude provádět jeho výslech a žalobce je řádně zastoupen advokátem“. Následně (tentýž den) žalobce faxovým podáním sdělil soudu, že vypovídá plnou moc zástupci advokátovi JUDr. Tomáši Chlostovi a znovu požádal o odročení jednání; také tuto žádost žalobce považoval krajský soud za bezdůvodnou. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. žalobu pro zmatečnost. Namítá, že odvolací soud jednal v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., když vyhodnotil včas podanou omluvu jednatele žalobce za nevčasnou a nepřihlédl k ní, a dovozuje, že tímto nesprávným postupem odvolacího soudu mu byla odňata možnost jednat před soudem. Zdůrazňuje, že jednatel žalobce Ing. Břetislav Chvála byl v pracovní neschopnosti od 6. 2. 2007, že tedy dříve než tohoto dne nemohl prostřednictvím zástupce žalobce požádat o odročení jednání z důvodu jeho nemoci. Plnou moc svému zástupci žalobce odvolal proto, že „trval na osobní účasti jednatele, který byl v pracovní neschopnosti, při jednání soudu“. Zdůrazňuje, že každý účastník má právo na projednání a rozhodnutí v jeho věci za jeho přítomnosti, přičemž jeho právo na soudní ochranu a účast při jednání je dána čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2007, č. j. 36 C 92/2007-17, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 11.468,63 Kč k rukám „právního zástupce žalované strany“. Vycházel ze zjištění, že krajský soud nařídil k projednání odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4. 2006, č. j. 8 C 845/2002-160, jednání na den 7. 2. 2007 (ve 14.30 hod.), že k tomuto odvolacímu jednání předvolal pouze zástupce žalobce advokáta JUDr. Tomáše Chlosta, že žalobce se dne 6. 2. 2007 prostřednictvím svého zástupce z neúčasti u tohoto jednání omluvil z důvodu nemoci jednatele Ing. Břetislava Chvály a požádal o jeho odročení s tím, že se chce jednání osobně zúčastnit, že odvolací soud mu sdělil, že jeho žádosti nebude vyhověno, protože je zastoupen advokátem, že na toto sdělení žalobce reagoval tak, že v odpoledních hodinách dne 6. 2. 2007 odvolacímu soudu faxem oznámil, že vypověděl plnou moc svému zástupci advokátovi JUDr. Tomáši Chlostovi, a znovu požádal o odročení odvolacího jednání. Soud prvního stupně dovodil, že krajský soud postupoval v původním řízení správně, když jednatele žalobce k jednání konanému dne 7. 2. 2007 nepředvolal, a že „následná nepřítomnost – nebo i nemoc – žalobce je za takových okolností nepodstatná pro výsledek sporu a s ohledem na právní zastoupení advokátem nijak nekrátí práva účastníka“. Zdůraznil, že žalobce je právnickou osobou, že osoba jednatele je nahraditelná a zastupitelná a že nemoc jednatele nemůže být posuzována stejně jako nemoc účastníka fyzické osoby. Postup žalobce spočívající v „odvolání advokáta“ těsně před jednáním, považoval za účelový (zejména za situace, kdy je žalobce v řízení o zmatečnost opět „odvolaným advokátem“ zastoupen); podle názoru soudu prvního stupně byl advokát povinen i po odvolání plné moci učinit všechny neodkladné úkony podle ustanovení § 20 odst. 4 zákona č. 201/2006 Sb., o advokacii.  Žalobci tedy podle soudu prvního stupně nebyla odňata možnost jednat před soudem („naopak se této možnosti žalobce zbavil sám“). K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2008, č. j. 11 Cmo 16/2008-38, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobě pro zmatečnost vyhověl. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a z toho, že krajský soud při odvolacím jednání dne 7. 2. 2007 zopakoval dokazování ve smyslu ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř., dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že „jednáním ve věci a rozhodnutím bez přítomnosti žalobce je rozhodnutí odvolacího soudu napadené žalobou pro zmatečnost postiženo zmatečnostní vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř.“. Zdůraznil, že žalobce svou nepřítomnost u odvolacího jednání řádně a včas omluvil onemocněním jednatele Ing. Břetislava Chvály, který se do této doby aktivně účastnil všech jednání u soudu, a že v době konání odvolacího jednání nebyl zastoupen, když předtím advokátovi JUDr. Tomáši Chlostovi vypověděl plnou moc a o tomto postupu soud informoval, že tedy žalobce nemohl realizovat svá procesní práva prostřednictvím zástupce, a to přesto, že ve věci bylo prováděno dokazování; žalobce tak byl zkrácen na svých právech (být přítomen u provedeného dokazování ve smyslu ustanovení § 122 o. s. ř., vyjádřit se k provedeným důkazům ve smyslu ustanovení § 123 o. s. ř.). Snahu žalobce o odročení odvolacího jednání z důvodu náhlého onemocnění jednatele žalobce Ing. Břetislava Chvály neposuzoval jako obstrukční jednání k oddálení soudního rozhodnutí či vymáhání povinnosti s odůvodněním, že „žalobce se žalobou domáhal peněžitého plnění, v řízení před okresním soudem neuspěl a jeho hlavním zájmem bylo v odvolacím řízení dosáhnout kladného výsledku, tedy aby jeho žalobě bylo vyhověno“. Odkaz soudu prvního stupně na ustanovení § 20 odst. 4 zákona č. 201/2006 Sb., o advokacii, označil za nepřípadný, neboť neodkladné úkony k odvrácení újmy na právech nebo oprávněných zájmech klienta je advokát povinen činit jen za předpokladu, že sám odstoupil od smlouvy o poskytování právních služeb, k čemuž však v posuzované věci nedošlo. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. S poukazem na ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 133 odst. 1 obchodního zákoníku dovozuje, že za situace, kdy podle výpisu z obchodního rejstříku statutárním orgánem žalobce byli v době jednání Krajského soudu v Praze dne 7. 2. 2007  tři jednatelé, nemohla pracovní neschopnost jednoho z jednatelů (Ing. Břetislava Chvály) způsobit nemožnost osobní účasti žalobce při tomto jednání. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že žalobce svou neúčast u odvolacího soudu řádně a včas omluvil; omluvu nepovažuje jednak za včasnou, neboť nařízené jednání již nebylo možno odvolat, jednak za řádnou, neboť žalobce účelově odvolal plnou moc zástupci, čímž sám způsobil, že nebyl v řízení zastoupen. Má proto zato, že nemoc jednoho z jednatelů žalobce nemůže být důležitým důvodem, který by byl způsobilý účast žalobce u jednání odvolacího soudu omluvit; je vnitřní věcí žalobce, aby zajistil, aby jeho jednatelé byli řádně informováni ve věci vedeného soudního sporu. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud usnesení vrchního soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další souvi