21 Cdo 4323/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4323/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 11. 2016 Spisová značka:21 Cdo 4323/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4323.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada nákladů zdravotní pojišťovně Dotčené předpisy:§ 55 odst. 1 předpisu č. 48/1997Sb. ve znění do 31.03.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 2. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4323/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická č. 4/2020, IČ: 41197518, proti žalovanému J. P., podnikateli se sídlem v Českém Krumlově, Plešivec č. 384, IČO 423 97 201, o 166.886,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 319/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. března 2015 č.j. 7 Co 241/2015-96, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 166.886,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 28.8.2013 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě sdělení Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 4.6.2012 č.j. 10188/5.42/12 „nesplnil žalovaný (jako zaměstnavatel) povinnost stanovenou mu § 104 odst. 4 zákona č. 262/2000 Sb., když nesplnění této povinnosti bylo v příčinné souvislosti s pracovním úrazem jeho zaměstnance pana J. K.“. V návaznosti na to žalobkyně uhradila náklady na léčení jmenovaného zaměstnance, „které je ve smyslu § 55 zák. č. 48/97 Sb. oprávněna od povinných vymáhat“. Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 20.1.2014 č.j. 9 C 319/2013-39 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6.808,- Kč. Vycházel ze zjištění, že žalovaný byl zaměstnavatelem J. K., který pro něj vykonával práci tesaře, byl řádně proškolen o bezpečnosti práce a byly mu poskytnuty osobní ochranné pracovní prostředky. Dne 24.10.2011 poté, co dopravil J. K. a jeho kolegu M. F. na pracoviště – stavbu rodinného domu v obci F., však žalovaný používání těchto ochranných prostředků nekontroloval a na konci pracovní doby J. K. utrpěl úraz, když mu při chůzi po pozednici ujela noha a spadl ze střechy z výšky zhruba 8,5 metru. Léčení úrazu si vyžádalo náklady ve výši žalované částky. Protože „podle § 135 o.s.ř. je soud vázán příkazem Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu, který rozhodnul o tom, že žalovaný neplnil povinnost kontrolovat užívání osobních ochranných pracovních prostředků uloženou zaměstnavatelům § 104 odst. 4 zák. práce“, dospěl soud prvního stupně k závěru, že „žalobkyně tak má podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb. nárok na náklady vynaložené na léčení J. K.“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29.5.2014 č.j. 22 Co 808/2014-55 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zdůraznil, že v dané věci je soud sice vázán rozhodnutím (příkazem) Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 19.1.2012 č. j. 9811/5.40/11/14.3 o tom, že se žalovaný dopustil správního deliktu (tím, že nekontroloval používání ochranných pracovních prostředků), avšak „uvedené nemusí bez dalšího znamenat, že pouze a jen jednání žalovaného, jež naplnilo skutkovou podstatu správního deliktu bylo příčinou vzniku úrazu J. K.“, když „je zřejmé, že dle ust. § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. náleží zdravotní pojišťovně právo na náhradu těch nákladů za hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci“. Musí tedy – jak dále uvedl – existovat příčinná souvislost mezi zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby a vznikem nákladů pojištěnce zdravotní pojišťovny, avšak „nemusí existovat výlučně jediná příčina“, když konkrétně v dané věci od samého počátku řízení žalovaný namítá, že příčinou úrazu J. K. (a tudíž příčinou vzniku nákladů za hrazené služby), bylo protiprávní jednání samotného poškozeného, který v době úrazu nepoužil ochranné pracovní prostředky, ačkoli mu byly poskytnuty. Soudu prvního stupně proto uložil, aby uplatněný nárok „zvážil ze všech pohledů, které do řízení vnesli oba účastníci“, čímž je „míněno mimo jiné i tvrzení žalobkyně o dalším porušení právní povinnosti žalovaným, když nezajistil pro J. K. vstupní lékařkou prohlídku“. Okresní soud v Českém Krumlově po doplnění řízení rozsudkem ze dne 7.11.2014 č. j. 9 C 319/2013-78 žalobu zamítl a rozhodl, že „žalobkyně není povinna zaplatit žalovanému náklady řízení“. Vycházel ze zjištění, že poškozený J. K. bez vstupní lékařské prohlídky pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy jako tesař, že „absolvoval školení a přezkoušení zaměstnanců z předpisů BOZP“, že mu byly poskytnuty osobní ochranné pracovní prostředky (pracovní oděv, obuv, helma, rukavice, tesařské kladivo a kapsa, bezpečnostní úvaz) a že byl průběžně ze strany žalovaného kontrolován. Podle protokolu Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 5.12.2011 č.j. 26/8956/5.32/11/15.2 o kontrole žalovaného, provedené v souvislosti úrazem J. K., poškozený J. K. „podle své vlastní výpovědi pomůcky osobního jištění z vlastní vůle nepoužil“. Příkazem téhož oblastního inspektorátu ze dne 19.1.2012 č. j. 9811/5.40/11/14.3 byla žalovanému uložena pokuta za správní delikt, kterého se dopustil tím, že u svých zaměstnanců nekontroloval užívání poskytnutých osobních ochranných pracovních prostředků. S poukazem na ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. soud prvního stupně „hodnotil, zda se žalovaný jako třetí osoba dopustil protiprávního jednání vůči pojištěnci žalobkyně, v jehož důsledku žalobkyně vynaložila náklady na hrazené služby J. K.“. Zdůraznil přitom, že podle judikatury dovolacího soudu „třetí osoba odpovídá pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém její zaviněné protiprávní jednání je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce; v rozsahu, v němž se na vzniku těchto nákladů podílely jiné okolnosti nebo v jakém byl způsoben spoluzaviněním pojištěnce, neodpovídá“. Připustil, že soud je sice podle ustanovení § 135 o.s.ř. vázán závěrem oblastního inspektorátu, avšak podle názoru soudu prvního stupně „žalovaný také porušil § 32 zák. práce tím, že J. K. neměl před nástupem do zaměstnání u žalovaného zajištěnou vstupní lékařskou prohlídku, tedy se dopustil protiprávního jednání, jak to vyžaduje § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb.“. Uvedené protiprávní jednání však „není v příčinné souvislosti se vznikem nákladů vynaložených na ošetření a léčení pojištěnce“, neboť „z dokazování vyplynulo, že výlučnou vinu na vzniku zranění a nákladů spojených s jeho zraněním nese sám J. K.“. Protože za tohoto stavu „se na vzniku nákladů podílelo výlučně zavinění pojištěnce“, soud prvního stupně uzavřel, že „žalovaný za škodu podle § 55 zák. č. 48/1997 Sb. neodpovídá“ a že proto uplatněný nárok žalobkyně není opodstatněný. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10.3.2015 č.j. 7 Co 241/2015-96 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že „žalovaný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení“. Odvolací soud opětovně zdůraznil, že podle ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb. má příslušná zdravotní pojišťovna (žalobkyně) právo na náhradu nákladů za hrazené služby tehdy, jde-li o náklady, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby vůči pojištěnci, tudíž musí existovat příčinná souvislost mezi zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby a vznikem nákladů pojištěnce zdravotní pojišťovny, když ale nemusí existovat výlučně jediná příčina. Žalobkyně setrvala na svém názoru, že náklady na hrazené služby poskytnuté jejímu pojištěnci J. K. vynaložila v přímém důsledku porušení povinnosti žalovaného zajistit pro své zaměstnance, tudíž i pro poškozeného J. K., vstupní lékařskou prohlídku. Odvolací soud se „ztotožňuje“ se závěrem soudu prvního stupně, který „takovou příčinnou souvislost neshledal“. Vycházel přitom z názoru, že „příčinná souvislost bývá definována tak, že mezi protiprávním úkonem a škodou musí existovat kauzální vztah příčiny a následku“, jenž je dán tehdy, jestliže „škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností je adekvátním důsledkem protiprávního úkonu“, případně tehdy, jestliže „bez protiprávního jednání by daný škodlivý následek