21 Cdo 4714/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4714/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 5. 2011 Spisová značka:21 Cdo 4714/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.4714.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 151g obč. zák. ve znění do 31.08.1998 § 477 odst. 1 obch. zák. ve znění do 31.03.1998 § 477 odst. 2 obch. zák. ve znění do 31.03.1998 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 6. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4714/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce NAPOLEON - Austerlitz, spol. s r.o. se sídlem ve Slavkově u Brna, Palackého náměstí č. 67, IČO 15530884, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem v Brně, Minská č. 38, proti žalovaným 1) České republice - Ministerstvu financí v Praze 1, Letenská č. 15, a 2) AB - CREDIT a.s. se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1658/121, IČO 40522610, zastoupenému Mgr. Davidem Štůlou, advokátem se sídlem v Praze 6, Českomalínská č. 516/27, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 162/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. července 2010 č.j. 27 Co 468/2008-163 ve znění usnesení ze dne 30. července 2010 č.j. 27 Co 468/2008-167, takto : I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) náhradě nákladů dovolacího řízení 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Davida Štůly, advokáta se sídlem v Praze 6, Českomalínská č. 516/27. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne 25.4.2007 proti České konsolidační agentuře domáhal určení, že "neexistuje" zástavní právo "vzniklé na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem uzavřené mezi žalobcem jako zástavcem a Investiční a Poštovní bankou, a.s. jako zástavním věřitelem dne 30.8.1995 vážící (se) k nemovitostem dům čp. 67 stojící na parcele č. 200, pozemek - zastavěná plocha a nádvoří p.č. 200 o výměře 673 m2 a pozemek - zahrada p.č. 201 o výměře 546 m2", to vše v katastrálním území Slavkov u Brna. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že zástavní smlouva ze dne 30.8.1995 zajišťovala závazek z úvěru poskytnutého žalobci na základě smlouvy o úvěru, uzavřené s Investiční a Poštovní bankou, a.s. dne 9.5.1995, a že podle zástavní smlouvy bylo vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí. Žalobce smlouvou ze dne 3.7.1997 prodal část svého podniku obchodní společnosti DAMILA 96, s.r.o., IČO 45477906; tato společnost současně převzala závazek žalobce ze smlouvy o úvěru. Nový dlužník DAMILA 96, s.r.o. poté "převzatý úvěr" zajistil novým zástavním právem na svých nemovitostech. Věřitel dne 30.1.1998 převzetí dluhu "akceptoval" a dne 16.7.1998 "vystavil potvrzení zástavního věřitele pro Katastrální úřad Vyškov k výmazu zástavního práva" v katastru nemovitostí. Katastrální úřad však pro "shledané formální nedostatky" potvrzení odmítl provést výmaz zástavního práva. Podle názoru žalobce však byl "zcela zřetelně dán projev vůle stran, že zástavní právo zaniklo nejpozději ke dni vydání citovaného prohlášení, tj. ke dni 16.7.1998". Okresní soud ve Vyškově - poté, co na návrh žalobce usnesením ze dne 13.2.2008 č.j. 6 C 162/2007-88 připustil, aby do řízení přistoupil "jako další účastník" žalovaný 2), který se na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5.8.2003, uzavřené s Investiční a Poštovní bankou, a.s., stal věřitelem předmětné pohledávky z úvěru za žalobcem a zástavním věřitelem ze zástavního práva k předmětným nemovitostem, a co po zániku České konsolidační agentury (ke dni 31.12.2007) začal na jejím místě jednat s Českou republikou - Ministerstvem financí - rozsudkem ze dne 27.6.2008 č.j. 6 C 162/2007-126 zastavil řízení "ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1)" z důvodu zpětvzetí žaloby, žalobu vůči žalovanému 2) zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení 32.915,- Kč a že "ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1)" nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, a posléze dospěl k závěru, že nedošlo k naplnění žádného důvodu pro zánik zástavního práva uvedeného v ustanovení § 151g občanského zákoníku "v té době platném". Smlouvou o prodeji části podniku uzavřenou mezi žalobcem a společností DAMILA 96, s.r.o. došlo pouze ke změně v osobě dlužníka, nikoliv však k zániku zástavního práva. Potvrzení zástavního věřitele ze dne 16.7.1998 pro účely výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí nemá povahu vzdání se zástavního práva zástavním věřitelem a ani nesplňuje obligatorní požadavek učinění takového právního úkonu ve formě notářského zápisu. Nedošlo ani k dohodě o zániku zástavního práva mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30.7.2010 č.j. 27 Co 468/2008-163 ve znění usnesení ze dne 30.7.2010 č.j. 27 Co 468/2008-167 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby ("v tom znění", že "návrh žalobce na určení, že zástavní právo vzniklé na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem uzavřené mezi žalobcem a Investiční a Poštovní bankou, a.s., dne 30.8.1995, vztahující se k nemovitostem - domu čp. 67 na pozemku p.č. 200, pozemku p.č. 200 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 673 m2 a pozemku p.č. 201 - zahrada o výměře 546 m2, vše zapsáno na LV č. 2752 pro obec a k.ú. Slavkov u Brna, neexistuje, se zamítá") a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobci uložil, aby zaplatil žalovanému 2) 30.676,58 Kč k rukám advokáta Mgr. Davida Štůly; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 33.459,16 Kč k rukám advokáta Mgr. Davida Štůly. Dovodil shodně se soudem prvního stupně, že při právním posouzení je třeba, s ohledem "na právní režim" smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 30.8.1995, aplikovat ustanovení § 151a až 151g občanského zákoníku ve znění účinném do 30.9.1995, a uzavřel, že smlouvou o prodeji podniku ze dne 3.7.1997 došlo pouze ke změně v osobě obligačního dlužníka a že zástavním právem zajištěná pohledávka (a ani zástavní právo samé) tím nezanikla. Zástavní právo proto mohlo zaniknout pouze vzdáním se tohoto práva, což je podmíněno tím, že musí být učiněno formou notářského zápisu. Ohledně potvrzení zástavního věřitele ze dne 16.7.1998 pro výmaz zástavního práva v katastru nemovitostí uvedl, že "nesplňuje zákonem požadovanou formu (§ 151g občanského zákoníku) a že je nutno tento úkon zástavního věřitele posuzovat jako absolutně neplatný (§ 40 odst. 1 občanského zákoníku). Žaloba je nedůvodná, neboť v řízení nebylo "prokázáno, že by zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví žalobce zaniklo". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a to, jak vyplývá z jeho obsahu, ve výrocích týkajících se žalovaného 2). Nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že by na základě potvrzení zástavního věřitele ze dne 16.7.1998 nedošlo k zániku zástavního práva na předmětných nemovitostech. Zdůrazňuje, že není jeho "chybou", že listina nebyla sepsána formou notářského zápisu, a že "by celý obchodní případ (prodej části podniku společnosti DAMILA 96, s.r.o.) nebyl realizován, pokud by mu nebylo ze strany IPB, a.s. garantováno jeho vyvázání ze všech zajišťovacích instrumentů, a tedy i zástavního práva". Podle žalobce je otázkou, zda "za zcela jednoznačně dané vůle stran o zániku práva, zde zástavního, k jehož realizaci nedošlo jen vinou formy podání při jednoznačném zavinění jiné osoby, než žalobce jako zástavce, toto skutečně nezaniklo" a zda "porušení formy právního úkonu věřitelem a nikoliv žalobcem, a to při současném prokázání vůle stran k úkonu zániku zástavního práva, může mít za následek zmaření takového zamýšleného právního úkonu, zde zániku zástavního práva". Žalobce dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný 2) navrhl, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto, když napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Nesouhlasí se závěrem žalobce, že by byla prokázána či vůbec tvrzena vůle stran ohledně zániku z