21 Cdo 4877/2009 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4877/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2012 Spisová značka:21 Cdo 4877/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4877.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědické řízení Zastoupení Dotčené předpisy:§ 22 obč. zák. § 25 obč. zák. § 24 o. s. ř. ve znění do 30.12.2000 § 28 o. s. ř. ve znění do 30.12.2000 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 3. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4877/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po M. Š., zemřelé dne 27. února 1990, , za účasti 1) A. K., zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská č. 15, 2) Ing. arch. I. S., 3) MUDr. M. S., 4) MUDr. L. Š., všech zastoupených JUDr. Janem Fraňkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Švehlova č. 1900, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 3 D 85/94, o dovolání Ing. arch. I. S. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. června 2009, č.j. 9 Co 675/2008-78, takto: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í Rozhodnutím ze dne 9.10.1990, č. j. D 342/90-18, bývalé Státní notářství v Litoměřicích určilo obecnou cenu majetku M. Š., zemřelé dne 27.2.1990 (dále též jen „zůstavitelka), částkou 53.408,- Kčs, výši dluhů 0,- Kčs a čistou hodnotu dědictví částkou 53.408,- Kč; současně schválilo dohodu o vypořádání dědictví po zůstavitelce, kterou uzavřeli zákonní dědicové zůstavitelky – její děti A. K., MUDr. M. S., MUDr. L. Š. a Ing. arch. I. S. A. K. dne 6.4.1992 navrhla dodatečné projednání dědictví po zůstavitelce ohledně „pozemků v kat. území Klatovy, zaps. na LV č. 2395, obec a kat. území Klatovy“. Okresní soud v Litoměřicích, který řízení o dědictví po zůstavitelce dnem 1.1.1993 převzal (srov. čl. II bod 1 zákona č. 263/1992 Sb.), rozhodnutím ze dne 7.6.1994, č.j. D 85/94-40, určil obecnou cenu dodatečného majetku zůstavitelky částkou 73.102,40 Kčs, výši dluhů 0,- Kčs a čistou hodnotu dodatečného dědictví částkou 73.102,40 Kčs; současně schválil dohodu o vypořádání dodatečného dědictví, podle níž zákonní dědicové (pozůstalé děti) „nabyli do vlastnictví každý jednou čtvrtinou nemovitosti, zapsané na LV č. 2395 pro obec a kat. úz. Klatovy, a to parcely č. 2374, 2375 a 2376 v užívání organizace, oceněné na 4.892,40 Kčs, a poz. dcera A. K. kromě toho nabyla do vlastnictví i pozemky, zapsané na LV č. 5920 pro obec a kat. úz. Klatovy, tedy zahradu č. parcely 3948 v soukromém užívání v hodnotě 2.710,- Kčs a pozemky v užívání organizací č. parcel 2751, 3179/1 a 3179/2, celkem v hodnotě 12.092,- Kčs, bez povinnosti cokoliv z tohoto majetku vyplácet svým spoludědicům“. Odvolání Ing. arch I. S. proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26.6.2009, č j. 9 Co 675/2008-78, jako opožděné odmítl. Uvedl, že „zjišťování, zda je dán rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného za situace, kdy jeden dědic navrhne k vypořádání dědictví v zastoupení druhého dohodu, která se svými důsledky blíží odmítnutí dědictví, není potřebné, když z plné moci vyplývá, že zastoupený nestanovil zástupci hranice, ve kterých a jak má zástupce při uzavírání dědické dohody jednat“ a že „v souzené věci je plná moc udělená pozůstalým synem Ing. arch. I. S. podle jejího obsahu plnou mocí všeobecnou, kterou zmocnitel zmocnil zmocněnkyni, aby ho zastupovala ve věcech dědických práv po matce, jakož i dalších pohledávek a nároků týkajících se realit v Klatovech“. Vycházel ze závěru, že „odvolatel byl v řízení o dodatečném projednání dědictví zastoupen účinným způsobem a že mu bylo napadené usnesení řádně doručeno prostřednictvím zvolené zástupkyně a toto usnesení nabylo právní moci“ a že „odvolání je podáno dávno po uplynutí odvolací lhůty“. Proti usnesení odvolacího soudu podal Ing. arch. I. S. dovolání. Namítá, že „jestliže závěr plné moci ze dne 18.1.1994 účastníka řízení paní MUDr. M. S. zní…týká se zahrady č. 3948 zapsané na LV č. 5920…, nemůže soud dovozovat existenci jakési obecné plné moci pro celé dědické řízení, konkrétně tato plná moc v žádném případě není zplnomocněním pro paní A. K., aby v dědickém řízení zastupovala účastníka paní MUDr. S. v jednáních ohledně jakýchkoliv jiných pozemků, tedy konkrétně pozemků uvedených na první a druhé straně usnesení KS Ústí nad Labem ze dne 26.6.2009“; že „paní A. K. nebyla jako jeden z účastníků předmětného dědického řízení dalším účastníkem paní MUDr. S. zplnomocněna ani k jednání za druhého účastníka řízení, natož k uzavírání dohod a vzdávání se dědického podílu ohledně uvedených pozemků, které na žádné plné moci nebyly zmocnitelkou uvedeny“; že „ještě jednoznačnější a zásadnější porušení zákona shledává v postupu vůči účastníkovi dědického řízení panu Ing. arch. I. S.i“; že „jmenovaný účastník řízení žije dlouhodobě v USA, což bylo dobře známo všem zúčastněným od počátku tohoto dědického řízení, ve spise existuje Ing. S. podepsaná plná moc se všemi potřebnými osobními údaji“; že „první protiprávní fakt spočívá v exspiraci plné moci, udělené s časovým limitem“; že „účastník řízení Ing. arch. I. S. vůbec neobdržel rozhodnutí v meritu věci dědického řízení (a to dodnes), přesto absolutně protiprávně bylo rozhodnutí OS v Litoměřicích ze dne 7.6.1994 opatřeno doložkou právní moci a v předmětné věci bylo postupováno, jako by byla pravomocně rozhodnuta včetně doručení účastníkům“; že „tímto protiprávním postupem byl pan I. S. zbaven svého zákonného práva podání opravného prostředku, čímž byl zkrácen na svých občanských právech garantovaných mu českým právním řádem až po Ústavu ČR“. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. MUDr. M. S. a MUDr. L. Š. ve vyjádření k dovolání uvedli, že „se cítí poškozeni na svých právech, a to jak jednáním paní A. K., tak jednáním soudu“. A. K. ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. § 106 odst.3 zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), čl. II bod 2 zákona č. 134/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), čl. III bod 10 písm. b) zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, čl. II bod 2, část věty před středníkem zákona č. 263/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka M. Š. zemřela dne 27.2.1990, řídí se dědění i řízení o dědictví po této zůstavitelce i v současné době zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb. (dále též jen „obč. zák.“), zákonem č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění zákonů č. 158/1969 Sb., č. 29/1978 Sb. a č. 134/1982 Sb. (dále též jen „not.ř.“) a dovolání je třeba v posuzovaném případě projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Z obsahu spisu vyplývá, že zůstavitelka byla v době smrti vdova, měla čtyři děti (A. K., Ing. arch I. S., MUDr. M. S. a MUDr. L. Š.) a nepořídila závěť. Ve spise je založena plná moc ze dne 9.5.1991, podle které „I. J. S.“ zmocnil „svou sestru A. K. (rozenou S.-B.), k urovnání všech dědických práv, pohledávek a nároků, týkajících se realit v Klatovech, které příslušely jeho zesnulé matce M. Š. (rozené S.)“. Pod uvedeným textem plné moci, který je podepsán Ing. arch. I. S., je v anglickém jazyce, s datem 9.5.1991, uvedeno ověření podpisu zastoupeného na plné moci notářkou ve Warwicku. V plné moci je dále uveden údaj o tom, že pověření notářky k úkonu ověření podpisu zastoupeného skončí v měsíci červnu 1991. Podle ustanovení § 22 odst. 1 obč. zák. zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za