21 Cdo 489/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 489/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 7. 2014 Spisová značka:21 Cdo 489/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.489.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pravomoc soudu Přípustnost dovolání Správní řízení Výsluhový příspěvek Zaměstnanci Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 7 odst. 1,2,3 o. s. ř. § 157 předpisu č. 361/2003Sb. § 2 předpisu č. 361/2003Sb. § 104 odst. 1 věta druhá o. s. ř. § 243d písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 8. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 489/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. V., zastoupené JUDr. Irenou Wenzlovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Sovova č. 709/5, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Nad Štolou č. 936/3, o 21.816,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 181/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2013 č. j. 51 Co 298/2012-26, takto: I. Usnesení městského soudu se mění takto: Usnesení obvodního soudu se mění tak, že se řízení zastavuje a že věc bude po právní moci usnesení postoupena Ministerstvu vnitra (řediteli odboru sociálního zabezpečení) k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího řízení a dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 14.9.2011 domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 21.816,- Kč jako doplatek výsluhového příspěvku za dobu od 1.1.2011 do 31.8.2011. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že jako bývalé příslušnici Policie České republiky jí byl přiznán rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ČR ve věcech služebního poměru ze dne 29.9.2010 příspěvek za službu podle zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (nyní tzv. výsluhový příspěvek) ve výši 17.834,- Kč, valorizovaný od 1.1.2011 na částku 18.182,-Kč měsíčně. Od 1.1.2011 jí byl však tento příspěvek vyplácen pouze ve výši 15.455,- Kč měsíčně, tj. o 2.727,- Kč měsíčně méně, neboť byl zdaněn zvláštní srážkovou 15% daní zavedenou podle ustanovení § 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Žalobkyně je přesvědčena, že ustanovení § 10 odst. 9 písm. a) a ustanovení § 36 odst. 2 písm. v) zákona č. 586/1992 Sb. ji krátí na právech zaručených Ústavou ČR a jsou tudíž v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Domáhá se proto zaplacení částky 21.816,- Kč, o kterou jí byl krácen výsluhový příspěvek za dobu od ledna do srpna 2011. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 14.5.2012 č.j. 52 C 181/2011-19 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že věc „nepatří do rozhodování soudů ve věcech vymezených ustanovením § 7 odst. 1 a 3 o.s.ř. ale ani žádnému jinému státnímu orgánu, a proto soudu nezbylo, než podle § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení zastavit, když tu nebyl důvod pro postoupení věci, neboť o výsluhovém příspěvku bylo řádně pravomocně žalovanou rozhodnuto“. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 5.4.2013 č.j. 51 Co 298/2012-26 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Přisvědčil soudu prvního stupně, že „v souzené věci není pravomoc soudů obecných upravená v § 7 o.s.ř. dána“. Podle názoru odvolacího soudu „se v dané věci nejedná o soukromoprávní vztah, ale, vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení je otázka zdanění výsluhového příspěvku, jde o typický vztah veřejnoprávní, a projednání a rozhodnutí věci tak náleží do věcné příslušnosti soudu, který podle § 104b odst. 1 o.s.ř. rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví“. Odvolací soud proto vytkl soudu prvního stupně, že opomněl žalobkyni v usnesení o zastavení řízení poučit podle ustanovení § 104b odst. 1 o.s.ř. o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví u soudu věcně a místně příslušného. Vzhledem k tomuto nedostatku byla žalobkyně o svých právech poučena odvolacím soudem. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ve věci není dána pravomoc obecného soudu a namítá, že nelze automaticky dovozovat, že jakýkoli nárok mající původ ve služebním poměru musí být posuzován ve správním soudnictví. Jsou jí známy názory, že služební poměr je vztahem veřejného práva, a tudíž otázky týkající se tohoto vztahu přísluší řešit soudům ve správním soudnictví. Bylo by však „příliš extenzivní aplikací takového názoru, pokud by do okruhu otázek, které by takto měly být řešeny ve správním soudnictví, bylo zahrnuto také meritum projednávané věci“, neboť případy, do nichž zasahuje správní orgán ze svého mocenského postavení, jsou především otázky vzniku, změny, či zániku služebního poměru. Důvodem krácení výluhového příspěvku však není žádné rozhodnutí učiněné žalovanou z pozice veřejné moci, nýbrž její postup „na základě zákona, který žalobkyně považuje za protiústavní“. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen „o.s.ř.“), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány, a za podmínek uvedených v části páté občanského soudního řádu spory a jiné právní věci vyplývající z uvedených vztahů, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy; jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (srov. § 7 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř.). Výsluhový příspěvek je peněžitou dávkou, která náleží bývalým příslušníkům bezpečnostních sborů za podmínek uvedených v ustanovení § 157 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona č. 361/2003 Sb.“). Výsluhový příspěvek je v českém právním řádu koncipován jako určitá kompenzace za výkon práce ve ztížených podmínkách a kompenzace určitých osobních omezení vyplývajících z charakteru práce v bezpečnostních sborech České republiky, kterými se rozumí Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace (§ 1 odst. 1 věta druhá zákona č. 361/2003 Sb.). Přísluší všem, kteří splnili zákonem stanovené podmínky, a je součástí systému dávek sociálního charakteru souvisejících s ukončením služebního poměru. Výsluhový příspěvek nelze chápat jako součást odměny za práci, nýbrž jako samostatný příjem, který nebyl součástí služebního příjmu za výkon služby příslušníka bezpečnostního sboru. Jde o zvláštní kategorii peněžního příjmu odůvodněnou do určité míry sociálními důvody (srov. též nález Ústavního soudu č. 126/1997 Sb. v úvodních dvou odstavcích části II.). Povaha výsluhového příspěvku jako dávky sociálního zabezpečení je zřejmá rovněž z jeho úzké vazby na starobní důchod ze základního důchodového pojištění a invalidní důchod v případě souběhu těchto dávek (srov. § 160 zákona č. 361/2003 Sb.). Z ustanovení § 2 zákona č. 361/2003 Sb. vyplývá, že ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, mezi které patří i rozhodování o výsluhovém příspěvku, jednají a rozhodují jménem státu služební funkcionáři, jimiž jsou nadřízený ředite