21 Cdo 492/2019 — Nejvyšší soud

21 Cdo 492/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 7. 2019 Spisová značka:21 Cdo 492/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.492.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dohoda o hmotné odpovědnosti Hmotná odpovědnost Dotčené předpisy:§ 252 odst. 1 a 5 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2016 § 30 odst. 1 písm. a) předpisu č. 563/1991Sb. § 30 odst. 10 předpisu č. 563/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 492/2019-396 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce Orlického konzumu, obchodního a výrobního družstva Kostelec nad Orlicí, se sídlem v Kostelci nad Orlicí, Husova č. 149, IČO 00032174, zastoupeného JUDr. Pavlem Moníkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká č. 672/14, proti žalovaným: 1) M. V., narozené XY, bytem XY, 2) R. K., narozené XY, bytem XY, 3) G. K., narozené XY, bytem XY, 4) M. B., narozené XY, bytem XY, a 5) R. T., narozené XY, bytem XY, žalované 1), 2), 4) a 5) zastoupeným Mgr. Jiřím Trunečkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Moravská č. 1553/52, o 59.852 Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 124/2016, o dovolání žalovaných 1), 2), 4) a 5) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. září 2018, č. j. 24 Co 14/2018-344, takto: I. Dovolání žalovaných 1), 2), 4) a 5) se zamítá. II. Žalované 1), 2), 4) a 5) jsou povinny zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení žalovaná 1) 3.832 Kč, žalovaná 2) 3.413 Kč, žalovaná 4) 1.608 Kč a žalovaná 5) 1.177 Kč, každá do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Pavla Moníka, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Střelecká č. 672/14. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalované zaplatily žalovaná 1) 22.049 Kč, žalovaná 2) 19.639 Kč, žalovaná 3) 2.136 Kč, žalovaná 4) 9.255 Kč a žalovaná 5) 6.773 Kč, všechny „se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalované pracovaly na jeho prodejně č. XY v XY a všechny měly uzavřenu dohodu o hmotné odpovědnosti „v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce“. Po provedené inventarizaci, která se konala dne 24. 4. 2016 za období ode dne 4. 10. 2015 do dne 24. 4. 2016, byl zjištěn na této prodejně schodek na svěřených hodnotách v celkové výši 59.852 Kč. V souladu s ustanovením § 260 zákoníku práce byl zjištěný schodek na svěřených hodnotách „rozúčtován“ na jednotlivé žalované, tak, jak jsou po nich jednotlivě částky požadovány. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou – poté, co usnesením ze dne 14. 12. 2016, č. j. 3 C 124/2016-240, „postupem dle ust. § 96 o. s. ř.“ řízení zastavil v části, jež se týká žalované 3) a rozhodl, že žalobce a žalovaná 3) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení - rozsudkem ze dne 9. 10. 2017, č. j. 3 C 124/2016-291, uložil žalovaným zaplatit žalobci žalovaná 1) 22.049 Kč, žalovaná 2) 19.639 Kč, žalovaná 4) 9.255 Kč a žalovaná 5) 6.773 Kč, všechny spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. jdoucím z přisouzených částek od 12. 9. 2016 do zaplacení; zároveň rozhodl, že žalované 1), 2), 4) a 5) jsou povinny nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 96.926,35 Kč, a to společně a nerozdílně, že soud vrací nespotřebovanou část zálohy žalobci ve výši 17.117 Kč a žalovaným ve výši 7.199 Kč. Vyšel z toho, že výraz „možnost osobně disponovat“ uvedený v ustanovení § 252 odst. 1 zákoníku práce se nevyčerpá pouze variantou, kdy odpovědný zaměstnanec vyloučí jiné osoby z nakládání se zbožím (např. jeho uzamčením do vitríny), ale i variantou, kdy je zboží přístupné tak, aby si zákazník sám mohl vybrat a sám se obsloužit pod dohledem odpovědného zaměstnance. Je zjevné, že taková varianta musí být pro zaměstnance nesrovnatelně náročnější. V takovém případě by pak bylo pochopitelné, pokud by se zaměstnanec písemně (ve smyslu ustanovení § 253 odst. 1 zákoníku práce) domáhal vytvoření potřebných podmínek pro dohled nad zbožím, a aby se pak při nedostatku nápravy bránil hmotné odpovědnosti odstoupením od dohody. Písemné výhrady žalovaných jsou však datovány až dny 9. 6. 2016 a 20. 7. 2016. Uzavřel, že účastníci uzavřeli platně dohody o hmotné odpovědnosti, že po zjištění manka na svěřených hodnotách žalovaným vznikla povinnost k jeho náhradě, že žalobce projednal výsledky inventury se žalovanými i s odborovou organizací ve smyslu ustanovení § 263 odst. 1 a 263 odst. 3 zákoníku práce, že žalované neprokázaly existenci liberačních důvodů ve smyslu ustanovení § 252 odst. 5 zákoníku práce, že proti způsobu rozúčtování náhrady nevznesly žalované žádné výhrady a soud z něho vychází jako ze správného, a že proto mají povinnost nahradit žalobci schodek na svěřených hodnotách v poměru podle jejich dosažených hrubých výdělků ve smyslu ustanovení § 260 odst. 1 zákoníku práce. K odvolání žalovaných 1), 2), 4) a 5) Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 9. 2018, č. j. 24 Co 14/2018-344, rozsudek soudu prvního stupně „vyjma odvoláním nedotčených výroků VII a VIII“ (výroků o vrácení nespotřebovaných částí záloh) ve výrocích I, II, III, IV a VI (v přísudečných výrocích a ve výroku o lhůtě k plnění) potvrdil, ve výroku V [o povinnosti žalovaných 1), 2), 4) a 5) hradit náklady řízení] jej změnil tak, že žalované jsou povinny nahradit žalobci k rukám jeho zástupce advokáta JUDr. Pavla Moníka náklady řízení před okresním soudem, a to: M. V. [žalovaná 1)] 17.834,50 Kč, R. K.[žalovaná 2)] 15.944,40 Kč, M. B. [žalovaná 4)] 7.492,40 Kč a R. T. [žalovaná 5)] 5.476, 30 Kč; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Soudem prvního stupně provedené dokazování a jím učiněná zjištění z provedených důkazů, pokládal za úplná a správný je i na základě nich učiněný závěr o odpovědnosti žalovaných za vzniklý schodek. Postavení všech žalovaných jako hmotně odpovědných zaměstnanců bylo nepochybně zjištěno, zjištěn byl i schodek na svěřených hodnotách za dobu ode dne 4. 10. 2015 do dne 24. 4. 2016 v částce, která je předmětem řízení. „Zcela průkazná a správná“ je také inventura provedená „systémem koruny“. Předmětem dohody o hmotné odpovědnosti bylo „samozřejmě“ i zboží na regálech a žalovaným se pro nedostatek důkazů nepodařilo zprostit své odpovědnosti z důvodu pohybu jiných osob bez hmotné odpovědnosti na prodejně. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalované 1), 2), 4) a 5) za otázky hmotného práva, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, označují otázku, zda hodnotami svěřenými zaměstnanci k vyúčtování podle ustanovení § 252 zákoníku práce může být i zboží, které je vyskládáno na regálech samoobslužné prodejny, které je tak volně přístupné zákazníkům, a otázku způsobu zjišťování schodku na hodnotách svěřených zaměstnanci k vyúčtování, konkrétně využití tzv. „kontroly korunou“. Dovozují, že je zcela nerozhodné, zda se zaměstnanec zavázal ve smlouvě se zaměstnavatelem v režimu hmotné odpovědnosti chránit i zboží vyskládané na regálech v samoobsluze, neboť není splněna zákonná podmínka pro vznik takové odpovědnosti, a to podmínka osobní dispozice se svěřenou hodnotou, a že kontrola korunou nepředstavuje dostatečně průkazné zjištění schodku na hodnotách svěřených zaměstnanci či kolektivu zaměstnanců k vyúčtování. Žalované 1), 2), 4) a 5) navrhly, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, č. j. 3 C 124/2016 – 291, ze dne 9. 10. 2017 se mění tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá, nebo aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolání žalovaných 1), 2), 4) a 5) bylo zamítnuto, neboť jak rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, tak i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jsou v plném rozsahu v souladu s ustálenou judikaturou. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastnicemi řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí (mimo jiné) na vyřešení otázky, zda hodnotami svěřenými zaměstnanci k vyúčtování podle ustanovení § 252 zákoníku prác