21 Cdo 4959/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4959/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2017 Spisová značka:21 Cdo 4959/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.4959.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní doba Mzda (a jiné obdobné příjmy) Dotčené předpisy:§ 2 písm. a) předpisu č. 589/2006Sb. ve znění do 31.12.2016 § 2 písm. d) předpisu č. 589/2006Sb. ve znění do 31.12.2016 § 3 písm. a) předpisu č. 589/2006Sb. ve znění do 31.12.2016 § 9a předpisu č. 589/2006Sb. ve znění do 31.12.2006 § 28 odst. 3 předpisu č. 589/2006Sb. ve znění do 31.12.2016 § 78 odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění od 01.04.2012 do 30.09.2015 § 78 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění od 01.04.2012 do 30.09.2015 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:8. 12. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.12.2017III.ÚS 3876/17JUDr. Radovan Suchánekodmítnuto28.8.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4959/2016-94 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce R. O., zastoupeného JUDr. Alešem Nytrou, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Přívozská č. 703/10, proti žalovanému ČSAD Frýdek - Místek a. s. se sídlem ve Frýdku-Místku, Politických obětí č. 2238, IČO 45192073, zastoupenému JUDr. Vítem Srbou, advokátem se sídlem v Ostravě – Slezské Ostravě, Občanská č. 1115/16, o 30 342 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C 200/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2016 č. j. 16 Co 38/2016-62, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 993,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Aleše Nytry, advokáta se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Přívozská č. 703/10. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku-Místku dne 28. 7. 2015 domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 30 342 Kč s vymezeným zákonným úrokem z prodlení z postupně nabíhajících měsíčních částek od 1. 8. 2012 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že je zaměstnancem žalovaného, u kterého na základě pracovní smlouvy vykonává práci řidiče autobusu. V rámci výkonu sjednané práce řídí zejména autobusy městské hromadné dopravy a autobusy meziměstských linek, přičemž délka těchto spojů nepřesahuje 50 km. Během pracovní směny často dochází k tomu, že žalobce má „čekací doby“, jejichž celková délka dosahuje několik desítek minut, někdy dokonce i hodin. Tyto „čekací doby“ žalovaný neproplácí žalobci ani ostatním řidičům tarifní mzdou v plné výši, nýbrž ve výši 50 Kč za hodinu (mzda podle kolektivní smlouvy do 31. 12. 2013 činila 78 Kč a od 1. 1. 2014 až dosud 83 Kč za hodinu). Během „čekací doby“ žalobce neopouští své pracoviště a často provádí obslužné činnosti u autobusu, hlídá tržbu, odbavovací zařízení apod. Žalovaný svůj postup odůvodňuje ustanoveními § 9a a § 28 odst. 3 nařízení vlády č. 589/2006 Sb. Žalobce má za to, že tato ustanovení se na něj nevztahují, protože hlava I uvedeného nařízení vlády se týká členů osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě, kdežto na žalobce se vztahuje hlava V nařízení vlády, která neobsahuje žádné ustanovení, jež by krátilo odměny za dobu čekání mezi spoji. Žalobce se proto domáhá doplatku mzdy za období měsíců červen 2012 až květen 2015. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 24. 11. 2015 č. j. 8 C 200/2015-33 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce u žalovaného pracuje jako řidič autobusu na linkách městské hromadné dopravy a příměstských linkách, u kterých délka spojů nepřesahuje 50 km, a žalobce proto zařadil do kategorie zaměstnanců v dopravě uvedených v § 100 odst. 1 písm. d) zákoníku práce. Vymezení pracovní doby člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu v ustanovení § 3 písm. a) nařízení vlády č. 589/2006 Sb. se podle soudu prvního stupně vztahuje jak na členy osádky autobusu v silniční dopravě [§ 2 písm. a) uvedeného nařízení vlády], tak na členy osádky autobusu v městské hromadné dopravě [§ 2 písm. d) nařízení vlády]; vzal přitom v úvahu, že ustanovení § 3 písm. a) nařízení vlády, na rozdíl od ustanovení § 2 nařízení vlády, nerozlišuje členy osádky autobusu v silniční dopravě a členy osádky autobusu v městské hromadné dopravě. Podle ustanovení § 3 písm. a) nařízení vlády č. 589/2006 Sb. nepatří doba čekání mezi spoji ve veřejné linkové osobní dopravě v rámci linky časově a místně určené jízdním řádem do pracovní doby, a žalobce proto nemá podle soudu prvního stupně za tuto dobu nárok na zaplacení mzdy bez ohledu na to, že v rámci dohody o hmotné odpovědnosti odpovídá i v této době za tržbu. Za dobu čekání žalobci nenáleží ani náhrada mzdy z důvodu „překážek na straně zaměstnavatele“ (§ 208 zákoníku práce), neboť doba čekání je speciálně upravena nařízením vlády č. 589/2006 Sb., které reaguje na specifika výkonu práce zaměstnanců v dopravě. Podle soudu prvního stupně neobstojí ani odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2005 sp. zn. 21 Cdo 2845/2004, jehož závěry se vztahují k jiné právní úpravě. Vzhledem k tomu, že u obou zmiňovaných kategorií osádek autobusů se doba čekání mezi spoji nezapočítává do pracovní doby, mají „obě kategorie, tedy i řidiči autobusu, kteří jsou zaměstnanci městské hromadné dopravy“, nárok na odměnu uvedenou v 9a nařízení vlády č. 589/2006 Sb., i když toto ustanovení je součástí hlavy I nařízení vlády, která upravuje jen pracovní dobu a dobu odpočinku člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 8. 2016 č. j. 16 Co 38/2016-62 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 30 342 Kč s úrokem z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež specifikoval, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 23 010 Kč k rukám advokáta Mgr. Aleše Nytry. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že ustanovení § 3 písm. a) nařízení vlády č. 589/2006 Sb., přes jeho zařazení do (obecné) části první nařízení vlády, se vztahuje jen na kategorii zaměstnanců v dopravě blíže vymezenou v § 2 písm. a) nařízení vlády. Pojem „člen osádky nákladního automobilu nebo autobusu“ použitý v § 3 písm. a) nařízení vlády č. 589/2006 Sb. je třeba ztotožnit se stejným pojmem uvedeným v § 100 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, který byl blíže vymezen v § 2 písm. a) nařízení vlády (jedná se o „legislativní zkratku“); obdobně je tomu v případě pojmu „člen osádky nákladního automobilu nebo autobusu“ použitého v § 3 písm. b) nařízení vlády upravujícího pracovní pohotovost (stěží si lze představit, že by řidič autobusu městské hromadné dopravy doprovázel vozidlo přepravované trajektovou lodí nebo vlakem či čekal s vozidlem na hranicích). Ve prospěch uvedeného výkladu podle odvolacího soudu svědčí i to, že odměna za dobu čekání mezi spoji ve veřejné linkové osobní dopravě v rámci linky časově a místně určené jízdním řádem podle § 9a ve spojení s § 28 odst. 3 nařízení vlády č. 589/2006 Sb. je upravena jen v hlavě I nařízení vlády, která upravuje jen pracovní dobu a dobu odpočinku člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě; v případě výkladu soudu prvního stupně by bylo nelogické, aby doba čekání mezi spoji se u zaměstnanců městské hromadné dopravy nepovažovala za pracovní dobu jen u řidičů autobusů, zatímco u ostatních zaměstnanců (např. řidičů tramvaje, trolejbusu apod.) by tato doba představovala výkon práce. Odvolací soud uzavřel, že doba čekání mezi spoji ve veřejné linkové osobní dopravě v rámci linky časově a místně určené jízdním řádem představuje u členů osádky autobusu, kteří jsou zaměstnanci městské hromadné dopravy, a u členů osádky autobusu linkové osobní dopravy, u které délka žádného ze spojů nepřesahuje 50 km, výkon práce, za který zaměstnanci náleží mzda. Úprava odměny za dobu čekání mezi spoji v kolektivní smlouvě platné u žalovaného není podle odvolacího soudu významná, neboť v kolektivních smlouvách nelze zkracovat pracovněprávní nároky zaměstnanců stanovené pracovněprávními předpisy. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Za otázku hmotného práva, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena a která zakládá př