21 Cdo 504/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 504/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 4. 2020 Spisová značka:21 Cdo 504/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.504.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vedlejší účastník Dotčené předpisy:§ 1 předpisu č. 292/2013Sb. § 2 písm. n) předpisu č. 292/2013Sb. § 6 předpisu č. 292/2013Sb. § 355 předpisu č. 292/2013Sb. § 90 o. s. ř. § 93 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 6. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1936/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 504/2020-221 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci zástavní věřitelky SILMET Příbram a. s. se sídlem v Příbrami III 168, IČO 26210428, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, a zástavního dlužníka J. Z., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Konířem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 583/15, za účasti J. Z., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Konířem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 583/15, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 337/2018, o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 5. srpna 2019, č. j. 54 Co 180/2019-170, takto: Usnesení krajského soudu ve výroku I. a usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 10. dubna 2019, č. j. 12 C 337/2018-161, v části, kterou bylo rozhodnuto o připuštění J. Z. jako vedlejší účastnice na straně zástavního dlužníka do řízení o nařízení soudního prodeje zástavy ohledně pozemků p. č. XY a p. č. XY, obou zapsaných na LV č. XY pro k. ú. XY, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou k dalšímu řízení. Odůvodnění: Návrhem ze dne 12. 11. 2018 se zástavní věřitelka domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud k uspokojení její pohledávky za společností DEVREK TRADE s. r. o., IČO 24191825, ve výši 7 359 106 Kč s příslušenstvím, tj. úrokem ve výši 0,05 % denně za každý započatý den prodlení z částek v žalobě konkrétně uvedených, zajištěné zástavním právem, zřízeným zástavní smlouvou ze dne 16. 2. 2016, nařídil soudní prodej zástavy, tj. nemovitých věcí ve výlučném vlastnictví zástavního dlužníka, a to pozemku p. č. XY – zahrada a p. č. XY – zast. pl. a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, rodinný dům, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. XY pro obec a k. ú. XY. Manželka zástavního dlužníka J. Z. současně s vyjádřením zástavního dlužníka k žalobě oznámila soudu svůj vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně zástavního dlužníka, který s jejím vstupem do řízení vyslovil jednoznačný souhlas. Návrh odůvodnila tím, že je „…manželkou zástavního dlužníka, osobou, která má na nemovitostech majetkovou účast a současně je v těchto nemovitostech výhradní rodinná domácnost zástavního dlužníka, jeho manželky a dětí…“. Zástavní věřitel se vstupem J. Z. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně zástavního dlužníka nesouhlasil s tím, že manželka zástavního dlužníka nemá právní zájem na výsledku tohoto řízení. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 10. 4. 2019, č. j. 12 C 337/2018-161, připustil přistoupení J. Z. jako vedlejší účastnice na straně zástavního dlužníka. Vycházeje z ustanovení § 93 o. s. ř. dospěl k závěru, že manželka zástavního dlužníka má právní zájem na výsledku sporu, neboť „…pokud se v řízení před soudem prokáže, že zástava je ve společném jmění zástavního dlužníka a jeho manželky, potom se případný soudní prodej zástavy dotkne jednoznačně vlastnických práv manželky zástavního dlužníka k předmětu zástavy…“. Po odvolání zástavního věřitele Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 5. 8. 2019, č. j. 54 Co 180/2019-170, usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k řízení o soudním prodeji zástavy, a to pozemku p. č. XY – zahrada a p. č. XY – zast. pl. a nádvoří - potvrdil (výrok I.), ve vztahu k řízení o soudním prodeji zástavy – budovy č. p. XY - usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení (výrok II.). Dovodil, že také vedlejší účastenství je u vybraných typů soudních řízení upravených zákonem o zvláštních řízeních soudních (řízení o soudním prodeji zástavy z toho nevyjímaje) v obecné rovině přípustné. Má za to, že „…uvedenému závěru ostatně koresponduje i postup Nejvyššího soudu ve věcech vedených u tohoto soudu pod sp. zn. 21 Cdo 78/2011, 21 Cdo 810/2013, nebo 21 Cdo 5987/2016, ve kterých Nejvyšší soud jako soud dovolací jednal mimo jiné i s třetími osobami odlišnými od osob zástavních věřitelů či zástavních dlužníků, jako s vedlejšími účastníky (tam na straně zástavních věřitelů)…“. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom, že pokud manželka zástavního dlužníka užívá stavbu umístěnou na posledně uvedeném pozemku jako společnou rodinnou domácnost se zástavním dlužníkem a jejich dětmi, resp. prvně uváděný pozemek jako zahradu přiléhající k domu, bylo by nepochybně nařízením soudního prodeje takové zástavy zasaženo do jejích právních zájmů na dalším užívání objektu k bydlení. Ve vztahu k výroku o připuštění J. Z. jako vedlejší účastnice na straně zástavního dlužníka do řízení o nařízení soudního prodeje zástavy ohledně domu č. p. XY dovodil, že pokud též jmenovaná svoji vedlejší intervenci odůvodňuje tím, že dům je v jejím společném jmění se zástavním dlužníkem, je její vedlejší účastenství vyloučeno v situaci, kdy by dům byl skutečně ve společném jmění J. Z. a zástavního dlužníka. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 623/2007, a usnesení ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4919/2016), a dovodil, že je proto třeba postavit na jisto, zda dům č. p. XY je skutečně ve společném jmění J. Z. a zástavního dlužníka, neboť v takovém případě by J. Z. musela v řízení vystupovat pouze jako hlavní účastník. Proti tomuto usnesení, a to proti výroku I., podala dovolání zástavní věřitelka. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky, která nebyla doposud v praxi dovolacího soudu řešena, a to otázky přípustnosti vedlejšího účastenství na straně zástavního dlužníka v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy. Má za to, že odvolací soud tuto otázku nevyřešil správně, dovozuje, že v případě řízení podle zákona o zvláštních řízeních soudních je vedlejší intervence vyloučena, což koresponduje i se závěry v odborné literatuře. Odkaz odvolacího soudu na jím citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu je zcela nepřípadný, neboť odkazovaná rozhodnutí problematiku přípustnosti vedlejší intervence v těchto řízeních neřeší. Má též za to, že ani v konkrétní rovině manželka zástavního dlužníka právní zájem na výsledku sporu nemá a navrhuje, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo změněno tak, že se vedlejší účastenství paní Z. nepřipouští. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání zástavní věřitelky podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy. Protože tato otázka doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání zástavní věřitelky je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku I. ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání zástavní věřitelky je