21 Cdo 5432/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5432/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2018 Spisová značka:21 Cdo 5432/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5432.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurenční doložka Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 310 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 353 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 354 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 354 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 601 odst. 2 o. z. ve znění do 29.12.2016 § 237 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5432/2017-207 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. S., zastoupeného Mgr. Ondřejem Chladou, advokátem se sídlem v Praze 4, Budějovická č. 1550/15, proti žalovanému Skanska a. s. se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Křižíkova č. 682/34a, IČO 26271303, zastoupenému JUDr. Janou Felixovou, advokátkou se sídlem v Praze 5 - Smíchově, U Nikolajky č. 833/5, o 1 104 008 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 166/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2017 č. j. 62 Co 90/2017-172, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu v části, ve které byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. října 2016 č. j. 10 C 166/2015-121 ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 554 400 Kč s příslušenstvím, se odmítá; v dalším se dovolání žalobce zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 35 380 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jany Felixové, advokátky se sídlem v Praze 5 - Smíchově, U Nikolajky č. 833/5. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 31. 7. 2015 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 554 400 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 1. 6. 2015 do zaplacení a 549 608 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 16. 2. 2015 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl u žalovaného zaměstnán od 1. 8. 1985 do 31. 12. 2014, že jeho pracovní poměr skončil na základě dohody o skončení pracovního poměru ze dne 8. 12. 2014 a že žalovaný jednak bez jakékoli opory v právních či jiných předpisech nebo ujednání účastníků zkrátil roční prémii žalobce za rok 2014 o 554 400 Kč a jednak při výplatě peněžitého vyrovnání z konkurenční doložky zkrátil žalobce o 549 608 Kč za každý měsíc trvání konkurenční doložky, neboť použil nesprávný průměrný měsíční hrubý výdělek žalobce ve výši 222 710 Kč namísto správné výše 772 318 Kč. Uvedl, že žalovaný určil „podmínky prémiování“ žalobce za rok 2014 v dokumentu nazvaném „Prémiový příslib 2014“, že způsob výpočtu roční prémie byl určen zcela konkrétně, a konkrétní výše roční prémie tak byla pouze aritmetickým výpočtem, že žalovaný potvrdil nárok žalobce na roční prémii v čl. 10 dohody o skončení pracovního poměru, avšak v květnu 2015 byla žalobci vyplacena roční prémie v redukované výši 976 800 Kč namísto plné výše 1 531 200 Kč, a že jej žalovaný informoval dopisem ze dne 12. 5. 2015, že důvodem pro redukci roční prémie byly negativní výsledky projektů na divizi Pozemní stavitelství východ. Redukci roční prémie o 554 400 Kč žalobce považuje za neoprávněnou, účelovou a provedenou v rozporu s právními předpisy, „Prémiovým příslibem 2014“ a dohodou o skončení pracovního poměru, neboť z „Prémiového příslibu 2014“ jednoznačně vyplývá, že se jedná o nárokovou složku mzdy a že výše roční prémie se odvíjí od výsledků divize Pozemní stavitelství západ, nikoli východ, a žalovaný dal v dohodě o skončení pracovního poměru jednoznačně najevo, že žádné skutečnosti odůvodňující redukci roční prémie neexistují. Dále uvedl, že dne 1. 1. 2012 uzavřel s žalovaným dohodu o konkurenční doložce, na jejímž základě se zavázal po dobu šesti měsíců ode dne skončení pracovního poměru nekonkurovat žalovanému, že svůj závazek zcela splnil, když v období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 nevykonával žádnou výdělečnou činnost, která by mohla být považována za odporující konkurenční doložce, avšak žalovaný mu vyplatil za každý měsíc částku nižší, než jaká odpovídala jeho průměrnému měsíčnímu výdělku za čtvrté čtvrtletí 2014, neboť do výpočtu nezahrnul mimořádnou odměnu ve výši 1 336 260 Kč, která byla žalobci poskytnuta žalovaným v souladu s čl. 2 a 3 dohody o skončení pracovního poměru za výkon práce – předání všech jeho agend při skončení pracovního poměru - spolu se mzdou za prosinec 2014. Žalovaný zejména namítal, že roční prémie žalobce je nenárokovou složkou mzdy, že okolnost, zda a v jaké výši žalobce prémii obdrží, závisela na zhodnocení dosažených pracovních výsledků na základě úvahy příslušného nadřízeného vedoucího zaměstnance, jehož rozhodnutí mělo konstitutivní význam, že nepříznivý výsledek divize Pozemní stavitelství východ, který byl důvodem pro snížení výše roční prémie žalobce, byl dán především díky výsledkům projektů z doby existence jednotné divize Pozemní stavitelství, kterou do března 2014 řídil jako výkonný ředitel žalobce a nesl za ni odpovědnost, a že rozhodným obdobím pro výpočet průměrného výdělku žalobce pro účely vyrovnání z konkurenční doložky je třetí čtvrtletí 2014, neboť končí-li pracovní poměr ve 24:00 dne 31. 12., závazek z konkurenční doložky vzniká ve smyslu ustanovení § 601 odst. 2 občanského zákoníku v tentýž okamžik, a proto již z povahy věci nemůže být za rozhodné období pro výpočet průměrného výdělku bráno období, do kterého spadá rozhodná skutečnost, ve vztahu k níž se průměrný výdělek zjišťuje. Dodal, že částka 1 336 260 Kč nebyla vázána na jakýkoli bezprostřední pracovní výkon ze strany žalobce, ale jednalo se o „nemzdové“ plnění – odchodné, jímž žalovaný žalobce „vyplácel z pracovního poměru“. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 31. 10. 2016 č. j. 10 C 166/2015-121 žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 110 449 Kč k rukám advokátky JUDr. Jany Felixové. Vycházel mimo jiné ze zjištění, že žalobce pracoval u žalovaného (jeho právního předchůdce) ode dne 1. 8. 1985, v roce 2014 jako výkonný ředitel divize Pozemní stavitelství, od 1. 5. 2014 – po rozdělení divize Pozemní stavitelství na divizi Pozemní stavitelství západ a Pozemní stavitelství východ – jako ředitel divize Pozemní stavitelství západ a od 16. 10. 2014 jako senior poradce divize Pozemní stavitelství západ, že dne 1. 1. 2012 sjednal s žalovaným konkurenční doložku, v níž se zavázal po dobu šesti měsíců po skončení pracovního poměru nevykonávat výdělečnou činnost, která by byla shodná s předmětem činnosti žalovaného nebo která by měla mít soutěžní povahu, neodlákat zákazníky ani zaměstnance žalovaného, nevyjadřovat se o žalovaném či o své činnosti u něj a žalovaný se zavázal poskytnout žalobci peněžité vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazků, že žalobce měl na základě „Prémiového řádu“ účinného od 20. 3. 2013 a individuálního „Prémiového příslibu 2014“ (na který v případě žalobce „Prémiový řád“ odkazoval) možnost získat roční prémie při alespoň částečném splnění vymezených finančních ukazatelů a redukčních faktorů, že v „Prémiovém příslibu 2014“ je popsán konkrétní způsob výpočtu prémie a je stanoveno, že výše roční prémie může být v odůvodněných případech upravena na základě rozhodnutí Výboru pro odměňování nebo rozhodnutí statutárního ředitele žalovaného, že dne 8. 12. 2014 se žalobce a žalovaný dohodli jednak na rozvázání pracovního poměru k 31. 12. 2014 a jednak na výplatě mimořádné odměny ve výši 1 336 260 Kč po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu, kterou podmínili řádným předáním agend žalobcem nejpozději do 12. 12. 2014, a že se nejednalo o odměnu za vykonanou práci, ale o kompenzaci pro žalobce, kterou si vymínil jako podmínku pro uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru. V dohodě o rozvázání pracovního poměru dále uvedli, že vyplácení roční prémie se i po rozvázání pracovního poměru řídí „Prémiovým řádem“ a „Prémiovým příslibem 2014“ a že žalovaný je s dosavadní prací žalobce spokojen a k 8. 12. 2014 mu nejsou známy důvody pro redukci roční prémie podle čl. 1 „Prémiového příslibu 2014“. Žalovaný žalobci vyplatil mimořádnou odměnu ve výši 1 336 260 Kč v lednu 2015 (vedle měsíční mzdy za prosinec 2014), roční prémii za rok 2014 ve výši 976 800 Kč v květnu 2015 (vypočtenou prémii ve výši 1 531 200 Kč podle čl. 1 „Prémiového příslibu 2014“ zkrátil roz