21 Cdo 5492/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5492/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 2. 2019 Spisová značka:21 Cdo 5492/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.5492.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Obsazení soudu Pracovní úraz Dotčené předpisy:§ 391 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. § 366 odst. 1,4 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.04.2008 § 380 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 13.04.2008 § 36a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:11. 5. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5492/2017-341 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce A. R., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, proti žalované Základní škole Novoborská, příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 9 - Střížkově, Novoborská č. 371/10, IČO 61381276, zastoupené Mgr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská č. 633/12, o 11 382 000 Kč s příslušenstvím, za účasti České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/23, IČO 63998530, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 38 C 307/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. ledna 2016 č. j. 38 C 307/2009-237 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2017 č. j. 39 Co 381/2016-295, takto: I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. ledna 2016 č. j. 38 C 307/2009-237 se zastavuje. II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. ledna 2016 č. j. 38 C 307/2009-237 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 2. 10. 2009 se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu 11 382 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 582 000 Kč od 11. 10. 2008 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že dne 11. 1. 2008 během hodiny tělesné výchovy třídy IV. B v tělocvičně žalované základní školy došlo u žalobce v důsledku náhle vzniklé fibrilace srdečních komor k zástavě krevního oběhu, která způsobila hypoxické poškození mozku a vznik apatického syndromu. K poškození zdraví žalobce došlo při vynaložení nadměrné námahy, kdy žalobce „běhal tzv. kolečka na zahřátí“ a během asi pátého kolečka (které žalobce běžel na pokyn učitelky učiněný poté, co si jí stěžoval, že „již běžet nemůže“) zkolaboval (sesunul se na zem); žalobce nevylučoval ani „určitou prodlevu“ v poskytnutí první pomoci po jeho zkolabování. Ke svému zdravotnímu stavu v době před poškozením zdraví uvedl, že se narodil s vrozenou srdeční vadou (zúžení aortální chlopně), která byla dvakrát operačně řešena, avšak v roce 2007 byl vyřazen z dispenzáře, tj. z pravidelných kontrol v dětském kardiocentru FN XY, neboť byl shledán zcela zdráv s lékařským doporučením, aby se vyvaroval velké zátěže, dlouhých běhů a běhů na čas. Žalobce uplatnil nárok na bolestné (ohodnocené celkem 350 body) ve výši 42 000 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění (ohodnoceného 4 500 body) ve výši 540 000 Kč navýšenou o další dvacetinásobek, tj. o částku 10 800 000 Kč. Žalovaná se uplatněnému nároku bránila tím, že žalobce byl dětským kardiocentrem shledán zcela bez obtíží a ponechán bez kontrol (vyřazen z tzv. dispenzáře) a shledán zcela zdráv. Žalobci byla (mimo okamžitého přivolání lékařské pomoci) poskytnuta první pomoc masáží srdce a dýcháním z úst do úst. Ke kolapsu žalobce došlo na začátku hodiny při rozklusání, které není nadměrnou námahou. K poškození zdraví žalobce v důsledku komorové fibrilace mohlo dojít kdykoliv a kdekoliv a nemá proto původ v hodině tělesné výchovy. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 1. 6. 2011 č. j. 38 C 307/2009-71 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že „první a bezprostřední příčina kolapsu žalobce byla jeho vrozená srdeční vada, na jejímž rozvoji nemělo vliv pomalé vyklusávání žalobce na hodině tělocviku, kdy si tempo i přestávky v běhu volil sám, protože taková zátěž byla odpovídající možnostem jeho pohybové zátěže“. Navíc došlo k selhání matky žalobce, která žalovanou pravdivě neinformovala o jeho zdravotním stavu, nepožádala o jeho osvobození z tělesné výchovy a naopak jej opakovaně přihlašovala na školní sportovní aktivity, čímž ho vystavovala vyšší než běžné fyzické námaze. Soud prvního stupně proto uzavřel, že „vznik škody na zdraví žalobce je věcně spojen s vrozeným zdravotním postižením žalobcova srdce a s protiprávním jednáním matky žalobce“ a že žalobce „neprokázal příčinnou souvislost mezi vyučováním tělesné výchovy dne 11. 1. 2008 a škodou uplatněnou žalobou“. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 4. 2012 č. j. 39 Co 5/2012-88 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že „za situace, kdy bylo nepochybně prokázáno, že ke škodě došlo v důsledku fyzické námahy při vyučování, nelze než dovodit příčinnou existenci mezi škodnou událostí a vznikem škody“, která byla „zásadně prokázána“; případné spoluzavinění další osoby „mohlo zčásti příčinnou souvislost vyloučit, nikoli však zcela“. Obvodní soud pro Prahu 9 následně rozsudkem ze dne 28. 1. 2016 č. j. 38 C 307/2009-237 žalobu znovu zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 237 933 Kč k rukám jejího zástupce a náhradu nákladů řízení státu ve výši 24 472 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 9. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobce byl dítětem s vrozenou kritickou srdeční vadou, která byla úspěšně řešena angioplastikou a Rossovou operací. Ze všech lékařských vyšetření, která žalobce absolvoval (poslední dne 20. 6. 2007), vyplynulo, že se jednalo o tzv. bezpříznakového pacienta, u kterého není obecně uznávaný preventivní přístup, který by omezoval jeho pohybové aktivity, žalobci byla doporučena běžná dětská rekreační sportovní zátěž podle kondice. Od 1. 9. 2004 byl žalobce žákem žalované základní školy, ve školním roce 2007/2008 žákem čtvrté třídy. Na hodině tělocviku dne 11. 1. 2008, která začala obvyklým rozklusáním žáků kolem tělocvičny, u žalobce při tomto rozklusání (tj. při fyzické námaze, nikoliv v důsledku úrazu) došlo k „maligní komorové arytmii srdce a kolapsu“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uplatněný nárok na náhradu škody je třeba posuzovat podle občanského zákoníku platného před 1. 1. 2014, i když „její jednotlivé složky soud bude poměřovat s ustanovením § 391 zák. práce“. Shledal, že v případě ustanovení § 391 zákoníku práce se jedná o objektivní odpovědnost za škodu, a zabýval se příčinnou souvislostí mezi „vyučováním tělesné výchovy dne 11. 1. 2008 a škodou uplatněnou žalobou“. Zohlednil přitom, že tělesná zátěž žalobce spočívající „v pomalém běhu v hodině tělocviku“, která odpovídala „možnostem jeho pohybové zátěže“, neměla žádný vliv na „vznik kritického momentu arytmie“ a že matka žalobce nepožádala o jeho osvobození z tělesné výchovy, a naopak žalobce „opakovaně hlásila na různé školní sportovní aktivity – čímž žalobce vědomě vystavovala vyšší než obvyklé fyzické námaze při hodinách tělocviku“, takže žalovaná měla rozumný důvod „domnívat se, že žalobce je zdráv tak, aby běžné rozklusání při hodině školního tělocviku zvládl“. Na základě výsledků trestního řízení vedeného proti učitelce tělocviku H. K. též vzal za prokázáno, že ke škodě na zdraví žalobce nedošlo „v důsledku pozdě přivolané rychlé záchranné pomoci“. Soud prvního stupně proto uzavřel, že uvedenou příčinnou souvislost žalobce neprokázal (byla prokázána jen místní a časová příčinná souvislost, nikoliv však věcná). Nedůvodnou shledal námitku žalobce, podle které se na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (z jehož odborných závěrů vycházel) nepodílel odborník z oboru dětské kardiologie, neboť znalecký ústav je „špičkovým lékařským pracovištěm“, který jednak „učiní správný odborný závěr o tom, jaké odborníky je nutné k sepsání znaleckého posudku přizvat“, jednak věc konzultoval s kardiologickým pracovištěm v XY a XY. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 5. 2017 č. j. 39 Co 381/2016-295 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a ve výrocích o nákladech řízení změnil tak, že žal