21 Cdo 5525/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5525/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2017 Spisová značka:21 Cdo 5525/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5525.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podmínky řízení Dotčené předpisy:čl. 44 odst. 1 předpisu č. 372/2011Sb. čl. 44 odst. 2 předpisu č. 372/2011Sb. čl. 44 odst. 3 předpisu č. 372/2011Sb. čl. 44 odst. 4 předpisu č. 372/2011Sb. čl. 104 odst. 1 o. s. ř. čl. 7 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 8. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5525/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Krajského dětského domova pro děti do 3 let, příspěvkové organizace, se sídlem v Karlových Varech, Zítkova č. 1267/4, IČO 711 75 130, zastoupené JUDr. Martinem Čonkou, advokátem se sídlem v Chebu, Komenského č. 4, proti žalovaným 1) O. Š. a 2) R. Š., o 55 625 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 303/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. července 2016 č. j. 13 Co 229/2016-62, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Návrhem doručeným dne 5. 11. 2015 se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 55 625 Kč s příslušenstvím jako příspěvku na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do tří let, a to v souladu s ustanovením § 44 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) – dále jen „ZZS“ – a s vyhláškou č. 56/2012 Sb., o příspěvku na úhradu zaopatření dítěte a jeho průvodce v dětském domově pro děti do 3 let věku. Usnesením ze dne 26. 5. 2016 č. j. 11 C 303/2015-35 Okresní soud v Chebu řízení zastavil, rozhodl o náhradě nákladů řízení, rozhodl, že se po právní moci věc postupuje k dalšímu řízení žalobkyni a vrátil jí zaplacený soudní poplatek. Dospěl k závěru, že nemá ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 občanského soudního řádu pravomoc věc projednat a že jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 104 o. s. ř., a je proto namístě řízení zastavit. Uvedl přitom, že o nároku na příspěvek na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do tří let věku ve smyslu ustanovení § 44 ZZS rozhoduje v prvním stupni poskytovatel zdravotních služeb. Odkázal při tom na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2014 č. j. 24 Co 412/2014-102, publikované pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2015. K odvolání žalobce krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. 7. 2016 č. j. 13 Co 229/2016-62 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Plně se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a taktéž odkázal na citované publikované rozhodnutí. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně řádné a včasné dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 o. s. ř., neboť se domnívá, že rozhodná právní otázka, zda je dána pravomoc soudů v civilním řízení rozhodovat spory o úhradu příspěvků na zaopatření dítěte ve smyslu ustanovení § 44 ZZS, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Domnívá se, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když uzavřel, že není dána pravomoc civilních soudů rozhodovat uvedené spory. Ze samotné skutečnosti, že povinnost hradit příspěvek vyplývá ze zákona, nelze podle dovolatelky dovodit, že mezi žalobkyní a žalovanou nemohl vzniknout soukromoprávní vztah. Pravomoc správního orgánu určovat práva a povinnosti totiž musí vždy výslovně vyplývat ze zákona a žalobkyni pravomoc ukládat povinnost hradit příspěvek na úhradu zaopatření dítěte zákonem svěřena nebyla. Namítá, že uvedený příspěvek je specifickou soukromoprávní platbou, kterou lze přirovnat k regulačnímu poplatku a ve věci lze tak přiměřeně užít závěry vyjádřené v usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 19. 3. 2013 č. j. Konf 38/2012-32. Jelikož řízení bylo zahájeno dne 5. 11. 2015, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srovnej čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými, zastoupenými podle § 241 odst. 1 o. s. ř. Dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť dovolatelkou vymezená právní otázka, zda je dána pravomoc soudů v civilním řízení rozhodovat spory o úhradu příspěvků na zaopatření dítěte ve smyslu ustanovení § 44 ZZS, dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Podle ustanovení § 7 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. Podle ustanovení § 44 ZZS osoby povinné výživou jsou povinny přispívat poskytovateli na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do 3 let věku a popřípadě též jeho průvodce. Nežijí-li osoby povinné výživou ve společné domácnosti, je povinna hradit příspěvek na úhradu zaopatření dítěte osoba, jíž je dítě svěřeno do výchovy (odst. 1). Příspěvek na úhradu zaopatření dítěte se sníží na rozdíl prokázaného příjmu a součtu životního minima osoby povinné výživou a osob s ní společně posuzovaných a částky potřebné na úhradu normativních nákladů na bydlení, předloží-li osoby povinné výživou dítěte poskytovateli doklady, kterými prokáží, že by jejich příjmy po zaplacení příspěvku na úhradu zaopatření dítěte poklesly pod součet životního minima domácnosti a normativních nákladů na bydlení. Do životního minima domácnosti se nezapočítává životní minimum dítěte umístěného v dětském domově pro děti do 3 let věku. Příspěvek na úhradu zaopatření dítěte se nevyžaduje, je-li nižší než 100 Kč měsíčně (odst. 2). Dojde-li ke změně výše příjmu domácnosti, jsou osoby povinné výživou, které hradí příspěvek na úhradu zaopatření dítěte, povinny tuto změnu sdělit poskytovateli do 15 dnů ode dne, kdy k této změně došlo (odst. 3). Při stanovení výše příspěvku na úhradu zaopatření dítěte se zohlední jeho věk s přihlédnutím k jeho specifickým potřebám a s tím související náročnost poskytovaného zaopatření. Prováděcí právní předpis stanoví výši příspěvku na úhradu zaopatření dítěte a jeho průvodce a způsob jeho úhrady (odst. 4). Pro vyřešení otázky, zda je dána pravomoc civilních soudů pro rozhodování sporů o nárok na příspěvek na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do tří let věku (dále jen „příspěvek“) je nezbytné nejprve posoudit, zda je příspěvek veřejnoprávní platbou anebo zda jde o nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Nejvyšší soud předně odkazuje na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2014 č. j. 24 Co 412/2014-102, publikované pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2015, v němž se uvádí, že závěr o tom, že k projednání sporu o nárok na příspěvek nemají pravomoc civilní soudy, má oporu v tom, že ustanovení § 44 ZZS v odstavci 2, 3 a 4 předpokládá zvláštní postup při stanovení výše příspěvku, jehož výši nelze bez dalšího určovat podle prováděcí vyhlášky č. 56/2012 Sb. k tomuto ustanovení. Naopak při určení konečné výše příspěvku je třeba přihlédnout k okolnostem předvídaným v § 44 odst. 2 až 4 ZZS, jež mají význam pro jeho výslednou výši. Jinak řečeno, základní výši příspěvku podle § 1 citované vyhlášky může poskytovatel dále (a to i průběžně) snížit či opět zvýšit, jsou-li proto splněny podmínky dané § 44 odst. 2 až 4 ZZS, tj. může přihlédnout zejména k sociálním a majetkovým poměrům povinných osob v průběhu doby, za niž by měly příspěvek platit. Poskytovatel sám má současně nejlepší předpoklady posoudit výši příspěvku vzhledem k věku a specifickým potřebám dítěte a s tím související náročnosti poskytovaného zaopatření, jež mu sám poskytuje (§ 44 odst. 4 ZZS). Příspěvek na úhradu zaopatření dítěte ve smyslu § 44 ZZS je přitom ve své podstatě veřejnoprávní platbou za posk