21 Cdo 5591/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5591/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2016 Spisová značka:21 Cdo 5591/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5591.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Závěť Závěť pořízená soukromou listinou (o. z.) [ Dědické substituce (náhradnictví) (o. z.) ] Dědění Dotčené předpisy:§ 1534 o. z. § 561 odst. 1 písm. věta první) o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 12. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.1.2017I.ÚS 91/17JUDr. Jaroslav Fenykodmítnuto28.3.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5591/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci pozůstalosti po J. K., zemřelé dne 21. února 2015, za účasti 1) M. K., zastoupeného Mgr. Milanem Šellem, advokátem se sídlem v Třebíči, Na Příkopech č. 185/84, a 2) J. H., zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 131 D 93/2015, o dovolání J. H. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 13. srpna 2015, č. j. 15 Co 382/2015-55, takto: Usnesení krajského soudu ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení; v dalším se dovolání J. H. zamítá. Odůvodnění: Řízení o pozůstalosti po J. K., zemřelé dne 21.2.2015 (dále též jen „zůstavitelka“), bylo zahájeno usnesením vydaným Okresním soudem v Pelhřimově dne 20.3.2015, č. j. 131 D 93/2015-4. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce byla pověřena JUDr. Eva Malá, notářka v Pelhřimově (§ 100 zákona o zvláštních řízeních soudních). Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 26.5.2015, č.j. 131 D 93/2015-29, rozhodl, že „nadále bude jednáno jako s účastníkem se závětním dědicem M. K.“ a že „účast J. H. se ukončuje“. Poté, co dovodil, že zůstavitelka zanechala dvě závěti, „první psanou dne 5.10.2009 notářským zápisem JUDr. Marie Rokoské, notářky v Pelhřimově, pod sp. zn. NZ 176/2009, N 168/2009“, a „druhou psanou allografně dne 4.1.2015“, avšak „nepodepsanou zůstavitelkou a podepsanou třemi svědky, ačkoliv zůstavitelka nebyla nevidomá, nejednalo se o osobu se smyslovým postižením, mohla číst i psát“, soud prvního stupně uzavřel, že v případě druhé závěti jde o „formální nedostatek závěti“, a proto postupoval ve smyslu ustanovení § 169 zákona o zvláštních řízeních soudních, když „vyřešení sporu o dědické právo záviselo na právním posouzení skutečnosti, která není mezi dědici sporná“. K odvolání J. H. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 13.8.2015, č.j. 15 Co 382/2015-55, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že J. H. je povinna zaplatit M. K. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.595,- Kč k rukám advokáta Mgr. Milana Šelleho. Odvolací soud předně dovodil, že soud prvního stupně „posuzoval platnost závěti ze dne 4.1.2015 pouze na základě jejího obsahu, o němž není a ani nemůže být mezi dědici sporu“, a proto správně postupoval podle ustanovení § 169 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, neboť bylo-li možné dospět k závěru o neplatnosti závěti již na základě toho, že není podepsána, „nebyl žádný důvod, aby soud prvního stupně odkázal některého z dědiců na uplatnění jeho práva žalobou podle § 170 zákona o zvláštních řízeních soudních“. Na základě zjištění, že závěť zůstavitelky ze dne 4.1.2015 „není celá napsána vlastní rukou zůstavitelky“, „je podepsána třemi svědky“, ale „pod jejím textem není připojen podpis zůstavitelky“, a zůstavitelka „nebyla nevidomá, nebyla ani osobou se smyslovým postižením a byla schopna číst a psát“, odvolací soud uzavřel, že, i kdyby jméno „J. K.“ napsala do záhlaví listiny sama zůstavitelka, „nemohlo by se jednat o její podpis tak, jak vyžaduje § 1534 občanského zákoníku“, neboť „již z výrazu ´podpis´ lze dovodit, že se jedná o uvedení jména a příjmení (resp. o uvedení samotného příjmení či za určitých akceptovatelných okolností o uvedení pouhého jména či pseudonymu) jednající osoby na konec textu (pod textem) obsahujícího její projev vůle“, a chybí-li pod textem závěti podpis zůstavitelky, „jedná se o formální nedostatek závěti způsobující její neplatnost“, a J. H. tak „nesvědčí dědické právo“, a proto se „její účast v řízení ukončuje“ a nadále bude jednáno jako s účastníkem pouze s M. K., „v jehož prospěch byla sepsána předchozí nezpochybněná závěť“. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že „okolnosti případu odůvodňují“ přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení vzniklých M. K., který „v odvolacím řízení uspěl“, neboť J. H. „podala opravný prostředek proti rozhodnutí, které bylo správně a přesvědčivě zdůvodněno“, a „musela si tedy být vědoma rizika, že neuspěje-li, bude hradit případné náklady druhého účastníka“, a „po M. K. nelze spravedlivě žádat, aby tyto náklady nesl ze svého“. Proti tomuto usnesení podala J. H. dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že „dosud nebyla řešena otázka, zda je platná závěť, která obsahuje jediný podpis zůstavitele uvozený slovy: ´Já podepsaná …´“, a to podle zákona č. 89/2012 Sb. Podle dovolatelky závěry o umístění podpisu obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1190/2004 „se vztahují k jiné právní úpravě“, a proto „je nelze aplikovat za všech okolností“. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o pojmu „podpis“, neboť má za to, že závěr o neplatnosti podpisu jen z důvodu, že není umístěn na konci textu, „neplatí automaticky“, když ani „zákon takovou podmínku nikde nestanoví“, a nepochybně by se tak jednalo o „porušení zásady in favorem negotii“, že požadavek umístění podpisu na konec závěti z důvodu, aby byl projev vůle zůstavitele zcela nepochybný ve smyslu jeho souhlasu s celým obsahem závěti, je v projednávané věci „nadbytečný“, když „zůstavitelka svůj souhlas s obsahem listiny projevila zcela jasně textem ´Já podepsaná …pořizuji pro případ své smrti v přítomnosti svědků … po zralé úvaze tuto závěť´“, a případné pochybnosti lze navíc zhojit „výslechem až tří svědků“ předmětné závěti, že i „komentářová literatura uvádí, že podpis má být umístěn pod textem pouze ´zpravidla´“, že účelem určité formální přísnosti při posuzování závěti „nepochybně není ztížení možnosti zůstavitele sepsat platnou závěť“, ale „především ochrana jeho vůle proti možnosti zfalšování závěti“, a že „primárním účelem dědického práva by mělo být vyhovět v maximální možné míře vůli zůstavitele“ a ne lpět na „formálních požadavcích závěti, které nejsou v zákoně ani výslovně stanoveny“. J. H. proto navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. M. K. navrhuje dovolání J. H. odmítnout, neboť odvolací soud „podrobně rozvedl důvody neplatnosti předmětné závěti“ a jeho rozhodnutí „je podepřeno nejen logikou věci, klasickým výkladem slova podpis, ale i tím, že Nejvyšší soud se v podstatě stejnou problematikou zabýval“, a navíc v dovolání uváděné rozhodnutí Nejvyššího soudu „umocňuje neplatnost závěti“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen „o.s.ř.“; srov. § 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění účinném do 30.4.2015, dále jen „z.ř.s.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky umístění podpisu zůstavitelky na prosté allografní závěti dle ustanovení § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“; srov. § 3069 o.z.). Vzhledem k tomu, že posouzení této otázky hmotného práva byl