21 Cdo 5707/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5707/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2018 Spisová značka:21 Cdo 5707/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5707.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 151 odst. 2 o. s. ř. § 150 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 6. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5707/2017-727 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně Komerční banky a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 969/33, IČO 45317054, zastoupené JUDr. Jaroslavem Polanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 763/15, proti žalovaným 1) Z. H., zastoupenému JUDr. Věrou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě č. 699/1, 2) K. N., zastoupené JUDr. Jaroslavem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 5, Matoušova č. 515/12, 3) I. N., 4) P. P., zastoupené JUDr. Přemyslem Hochmanem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 1, 5) H. S., zastoupené JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Wenzigova č. 5, a 6) E. Ž., zastoupené JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 17, o 6,597.700,17 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 122/2001 a 23 C 6/2012, o dovolání žalované 5) H. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2017 č.j. 30 Co 151/2017-698, takto: I. Dovolání žalované 5) se zamítá. II. Žalovaná 5) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.573,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Polanského, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 763/15. Odůvodnění: Žalobkyně se (žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 26.7.2001 a následně změněnou se souhlasem soudu) mimo jiné domáhala, aby jí žalovaní (spolu s J. K., která v průběhu řízení dne 23.2.2014 zemřela a řízení bylo ve vztahu k ní zastaveno) zaplatili na náhradě škody celkem 6,597.700,17 Kč, z toho podle míry zavinění na celkové škodě a s přihlédnutím k omezení vyplývajícímu z ustanovení § 179 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (ve znění účinném do 31.12.2006), každý ze žalovaných 117.816,07 Kč, vše s úroky z prodlení, které v žalobě specifikovala. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaní, kteří se spolupodíleli na přípravě a následném odsouhlasení financování obchodního případu společnosti REALITY – TRADING spol. s r.o., způsobili žalobkyni škodu, která spočívá v nevymahatelné pohledávce za touto společností. Obvodní soud pro Prahu 1 (poté, co řízení o shora popsaném nároku, doposud vedené pod sp. zn. 27 C 122/2001, vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí s tím, že nadále bude vedeno pod sp. zn. 23 C 6/2012) rozsudkem ze dne 29.5.2015 č.j. 23 C 6/2012-465 žalobu vůči všem žalovaným zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) 164.983,50 Kč k rukám advokátky JUDr. Věry Ptáčkové, žalované 2) 74.052,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Maška, žalované 3) 44.431,- Kč k rukám advokátky JUDr. Blanky Bláhové, žalované 4) 47.983,- Kč k rukám advokáta JUDr. Přemysla Hochmana, žalované 5) 102.565,65 Kč k rukám advokátky JUDr. Ireny Slavíkové, a žalované 6) 160.364,33 Kč k rukám advokáta JUDr. Gabriela Brenky. Ve věci samé dospěl k závěru, že vzhledem k dosud probíhajícímu konkurznímu řízení vedenému proti společnosti REALITY – TRADING spol. s r.o. je žaloba předčasná, neboť „dosud nebylo postaveno najisto, v jaké výši vznikla škoda, a nelze učinit spolehlivý závěr o nevymahatelnosti uplatněné škody“. Následkem procesního neúspěchu žalobkyně je proto podle názoru soudu prvního stupně její povinnost k náhradě nákladů řízeni úspěšným žalovaným. Soud prvního stupně přitom neshledal žádnou okolnost, která by umožňovala rozhodnout jinak než podle kriteria úspěchu ve věci, a dovodil, že je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikovat vyhlášku č. 177/1996 Sb. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.6.2016 č.j. 30 Co 130/2016-545 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ve vztahu k žalované 2) K. N. a ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu k žalovanému 1) Z. H., žalované 2) K. N., žalované 5) H. S. a žalované 6) E. Ž. a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně o předčasnosti podané žaloby, neboť z důkazů předložených žalobkyní je jednoznačně patrné, že v rozsahu žalobou uplatněné částky nebude nárok v konkurzním řízení vedeném proti společnosti REALITY – TRADING spol. s r.o. uspokojen. Kromě toho soud prvního stupně pominul některá tvrzení žalobkyně o tom, jakých porušení pracovních povinností se dopustila žalovaná 2). Konečně mu vytkl, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení „nekriticky převzal“ vyúčtování nákladů řízení advokáty jednotlivých účastníků, aniž by zkoumal účelnost těchto nákladů. Soudu prvního stupně proto uložil, aby v naznačeném směru zjednal nápravu. Obvodní soud pro Prahu 1 poté rozsudkem ze dne 9.12.2016 č.j. 23 C 6/2012-647 žalobu vůči žalované 2) zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) 106.490,- Kč k rukám advokátky JUDr. Věry Ptáčkové, žalované 2) 96.267,50 Kč k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Maška, žalované 5) 102.565,65 Kč k rukám advokátky JUDr. Ireny Slavíkové, a žalované 6) 120.557,- Kč k rukám advokáta JUDr. Gabriela Brenky. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že žalovaná 2) neporušila žádné svoje pracovní povinnosti, neboť o financování obchodu rozhodovaly jiné, vyšší složky žalobkyně, žalovaná 2) neměla u žalobkyně v předmětné době žádnou rozhodovací pravomoc o poskytování úvěrů. Proto žaloba vůči ní nemůže být důvodná. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně důsledně aplikoval zásadu úspěchu žalovaných ve věci a vycházeje z hodnoty sporu ke dni každého jednotlivého úkonu právní služby zjistil sazbu za ten který úkon podle ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a u každého úkonu vzal v úvahu též režijní paušál. Svůj postup včetně výsledné odměny v případě každého žalovaného přehledně odůvodnil. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 28.6.2017 č.j. 30 Co 151/2017-698 rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích o nákladech řízení tak, že výše nákladů žalovaného 1) Z. H. činí 41.247,69 Kč, výše nákladů žalované 2) K. N. činí 91.350,60 Kč, výše nákladů žalované 5) H. S. činí 40.514,54 Kč a výše nákladů žalované 6) E. Ž. činí 44.656,04 Kč, jinak rozsudek v těchto výrocích potvrdil, a rozhodl, že žalobkyni se ve vztahu k žalovanému 1), žalované 2), žalované 5) a žalované 6) nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle názoru odvolacího soudu sice soud prvního stupně při úvaze o výši náhrady nákladů řízení správně vyšel ze zásady úspěchu ve věci, odvolací soud však „reflektoval posun“ v judikatuře Ústavního soudu ČR, který dovodil, že u řízení zahájených za účinnosti vyhlášky č. 484/2000Sb. (dále též jen „přísudková vyhláška“) a skončených po jejím zrušení, odporuje principu legitimního očekávání účastníků mnohonásobné, resp. nezanedbatelné navýšení nákladů určených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále též jen „advokátní tarif“). Odvolací soud proto porovnal náklady řízení pro jednotlivé žalované podle přísudkové vyhlášky a podle advokátního tarifu, přihlížeje k tomu, že předmětem řízení bylo u všech žalovaných zaplacení částky 117.816,07 Kč. Z jím provedeného výpočtu poté dovodil, že ani po revizi účelnosti jednotlivých úkonů nelze úspěšným žalovaným přiznat plnou náhradu nákladů stanovenou podle advokátního tarifu. Zatímco legitimní očekávání žalobkyně po převážnou část řízení vycházelo, v případě neúspěchu, z náhrady nákladů opřenou o přísudkovou vyhlášku, náhrada vypočtená podle advokátního tarifu tento limit několikanásobně převyšuje. Vzal přitom v úvahu rovněž to, že princip obrany žalovaných pro všechna dílčí (vyloučená) řízení byl stejný. Za tolerované navýšení odvolací soud v daném případě považuje nejvýše 10%, a proto úvahou ve smyslu ustanovení § 136 o.s.ř. přiznal každému ze žalovaných náhradu nákladů řízení ve výši stanovené podle přísudkové vyhlášky, zvýšenou o 10%. O nákladech odvolacího řízení rozhodl způsobem odpovídajícím tomu, že míra úspěchu žalobkyně závisela pouze na úvaze odvolacího sodu o přiměřenosti nákladů předcházejícího řízení, která se odvíjela od relativně nově přijaté judikatury Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR. V této skutečnosti odvolací soud spatřuje okolnost hodnou zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř. s tím, že žalobkyně je