21 Cdo 606/2010 – Nejvyšší soud

21 Cdo 606/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, IČO 69797111, Územní pracoviště Ostrava v Ostravě - Radvanicích, Lihovarská č. 1335/9, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Hlubina Ostrava - Zábřeh, družstvu se sídlem v Ostravě - Zábřehu, Rudná č. 70, IČO 00051071, zastoupenému JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Matiční č. 730/3, o 427.639,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 64 C 159/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. srpna 2009 č.j. 11 Co 367/2009-66, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 27.876,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jarmily Bajerové, advokátky se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Matiční č. 730/3. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 427.639,- Kč s úrokem z prodlení od 11.9.2006 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že podle usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21.4.2006 sp. zn. 99 D 543/2005, které nabylo právní moci dne 1.6.2006, jí podle ustanovení § 462 občanského zákoníku jako odúmrť připadlo dědictví po M. B., zemřelém dne 27.12.2004, že součástí dědictví byla i "hodnota členského podílu včetně práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu Hlubina" a že v dědickém řízení byla hodnota členského podílu stanovena ve výši 450.000,- Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě své pohledávky ve výši 450.000,- Kč, ten jí však sdělil, že má právo pouze na vypořádací podíl ve výši 22.361,- Kč, a tuto částku poukázal na účet žalobkyně. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17.7.2008 č.j. 64 C 159/2007-35 žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že, "nabývá-li stát dědictví po zůstaviteli a žádný právní předpis neupravuje postavení státu při tomto nabytí odlišně od právního postavení dědice ze zákona či ze závěti, je třeba pohlížet na stát při nedostatku jiné úpravy ve smyslu § 835 občanského zákoníku analogicky jako na dědice a přiznat mu stejná práva". I když se Česká republika "nemůže stát sama dobrovolně členem družstva, může se tak stát ovšem jiným způsobem, k čemuž v tomto případě došlo, a to na základě rozhodnutí soudu". Podle názoru soudu prvního stupně "při stanovení hodnoty členského podílu nelze vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu, ale z hodnoty, jejíž cena se pro účely předmětného řízení stanoví cenou obvyklou, to je cenou, kterou by bylo možné za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout; taková cena byla stanovena ve znaleckém posudku znalce Ing. Pavla Krämera ve výši 450.000,- Kč". K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14.8.2009 č.j. 11 Co 367/2009-66 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 57.072,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 72.397,- Kč, vše k rukám advokátky JUDr. Jarmily Bajerové. Dovodil, že stát, který nabyl majetek po zůstaviteli M. B. z titulu odúmrti, je "v obdobném, nikoliv ve zcela totožném postavení jako dědic", a že podle ustanovení § 706 odst. 3 občanského zákoníku smrtí nájemce přechází členství v družstvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl. Protože stát není dědicem, nemůže na něj přejít členství v družstvu [stát se ani nemůže stát členem družstva, neboť mu v tom brání ustanovení § 30 zákona č. 219/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)], a má "právo toliko na hodnotu vypořádacího podílu nikoli na obvyklou cenu členských práv a povinností". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu ustanovení § 30 odst. 1 a 3 a § 13 zákona č. 219/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), podle nichž se stát může stát členem družstva přechodem členství na základě rozhodnutí příslušného orgánu, a že zákon stanoví "jen velmi nepatrné rozdíly mezi dědicem a nabyvatelem odúmrti", které jsou státu dány pouze v oblasti úhrady dluhů po zůstaviteli a nemožnosti odmítnout dědictví, nerozlišuje však v oblasti nabývání dědictví. Stanovil-li soud v dědickém řízení po zůstaviteli hodnotu členského podílu, měla by tato hodnota být "závazná pro všechny další soudy, tedy i pro odvolací soud". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvedl, že napadený rozsudek odvolacího soudu je správný a dovolání nedůvodné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo mimo jiné významné vyřešení právní otázky, jaká práva a povinnosti přecházejí na stát, jemuž dědictví připadlo na základě odúmrti (§ 462 občanského zákoníku), byl-li zůstavitel (výlučným) členem bytového družstva a (výlučným) nájemcem družstevního bytu. Členství fyzické osoby v družstvu zaniká smrtí. Dědic členských práv a povinností zůstavitele může požádat družstvo o členství. Zákon nebo stanovy mohou určit, kdy představenstvo nesmí dědicovo členství odmítnout nebo kdy se nevyžaduje souhlas ;představenstva s nabytím členských práv a povinností dědicem souhlas představenstva se nevyžaduje, jestliže dědic nabyl práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu (srov. § 232 odst.1 a 2 obchodního zákoníku). Jestliže zemře nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl (srov. § 706 odst.2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.3.2006). Pod pojmem "členský podíl" je třeba rozumět "podíl" definovaný v ustanovení § 61 odst.1 větě poslední obchodního zákoníku, tedy míru účasti člena na čistém obchodním majetku družstva, jež připadá na jeho podíl. Členský podíl má svoji kvantitativní a kvalitativní stránku či složku. Kvantitativní stránka vyjadřuje majetkový podíl člena na družstvu. Kvalitativní stránka představuje souhrn jednotlivých práv a povinností člena. Členským podílem je třeba rozumět účast člena v družstvu a z ní plynoucí práva a povinnosti. Členský podíl se oceňuje jako míra účasti člena na čistém obchodního majetku k rozhodnému okamžiku. Úprava přechodu členství v souvislosti s úmrtím člena bytového družstva obsažená v občanském zákoníku je speciální k ustanovení § 232 obchodního zákoníku, kterým se řídí otázky členství vyvolané smrtí člena v jiných (ostatních) typech družstev (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.3.2009 sp. zn. 29 Cdo 328/2007, které bylo uveřejněno pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010). Vyplývá z toho mimo jiné, že ten, na koho podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku přešla členská práva a povinnosti zemřelého člena bytového družstva, se stává na jeho místě členem družstva, aniž by musel požádat družstvo o členství, a že na něho bez dalšího přechází (kromě členství) též nájem družstevního bytu. Právní úprava obsažená v ustanovení § 706 odst.2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.3.2006 (nyní v § 706 odst.3 občanského zákoníku) hovoří o přechodu členství v družstvu a nájmu družstevního bytu na "toho dědice, kterému připadl členský podíl". Vzniká v této souvislosti nezbytně otázka, zda členství v družstvu a nájem družstevního bytu mohou přejít v důsledku projednání dědictví na někoho jiného než na toho, kdo je zůstavitelovým dědicem. Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů (§ 461 odst.1 občanského zákoníku). Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu (§ 462 občanského zákoníku). Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů; soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům (§ 471 odst.1 občanského zákoníku). Projednání dědictví je skončeno usnesením o dědictví, kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví jedinému dědici [§ 481 občanského zákoníku, § 175q odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo kterým byla schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví [§ 482 občanského zákoníku, § 175q odst.1 písm.c) o.s.ř.], nebo kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví podle dědic