21 Cdo 624/2001 – Nejvyšší soud

21 Cdo 624/2001 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému R. Š., zastoupenému advokátem, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 251/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. dubna 2000 č.j. 40 Co 936/98-127, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný vydal osobní automobil zn. Dacia 1310 Break. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že uvedený osobní automobil, jehož je vlastníkem, předal na základě smlouvy ze dne 4.1.1994 žalovanému k provedení opravy; ve smlouvě byla sjednána \"generální oprava karoserie a lak\", cena opravy byla dohodnuta ve výši 35.000,- Kč a termín jejího dokončení 4.3.1994. Žalovaný mu dne 2.6.1994 zaslal fakturu č. 2/94, v níž vyčíslil cenu opravy ve výši 43.427,- Kč. Žalobce \"vzhledem k platnému smluvnímu ujednání\" odmítl tuto částku uhradit a žalovaný mu odmítl vydat osobní automobil. Na svém stanovisku žalovaný setrval i poté, co znalec Ing. I. K. stanovil cenu opravy ve výši 34.214,- Kč a co žalobce dopisem ze dne 29.7.1994 od smlouvy o opravě automobilu odstoupil. Žalovaný namítal, že smlouva o opravě osobního automobilu byla \"dodatečně rozšířena o další práce - příprava a zajištění technické kontroly a kontroly na emise\", za něž nebyla sjednána cena, a že žalovaný sice nedodržel sjednaný termín opravy, ale žalobce \"nijak dodržení termínu neurgoval\". Dne 31.5.1994 byl žalovaný připraven předat opravený automobil žalobci a požadoval přitom zaplacení ceny opravy ve výši 40.698,- Kč, neboť hodlal žalobci \"poskytnout slevu z ceny za překročení termínu\". Žalobce mu však byl ochoten zaplatit pouze 24.000,- Kč, žalovaný proto \"vzal s jeho vědomím auto zpět jako zajištění dlužné částky\" a následně vystavil žalobci fakturu \"na celou cenu opravy a všech vynaložených nákladů\". Odstoupení od smlouvy provedené dopisem žalobce ze dne 29.7.1994 považuje žalovaný za \"bezpředmětné\", neboť bylo učiněno \"za dva měsíce po dokončení opravy\". Žalovaný současně požadoval, aby žalobci bylo uloženo zaplatit mu na ceně opravy 43.427,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 0,5% z částky za každý den prodlení a poplatek za garážování vozidla ve výši 5,- Kč za každý den od 1.6.1994 \"až do dne vydání\". Okresní soud v Šumperku - poté, co vzájemnou žalobu žalovaného vyloučil \"k samostatnému řízení\" - rozsudkem ze dne 7.9.1995 č.j. 9 C 251/94-58 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3.433,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný je povinen vydat žalobci sporný osobní automobil, neboť žalobce prokázal k této věci své vlastnické právo a žalovaný tím, že \"váže vydání automobilu na zaplacení ceny opravy\", neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobce. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 17.6.1996 č.j. 40 Co 26/96-69 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že žalovaný odmítá vydat žalobci sporný osobní automobil s poukazem na zadržovací právo podle ustanovení § 151s obč. zák., a soudu prvního stupně uložil, aby se v dalším řízení zabýval tím, zda žalovaný zadržuje žalobcův osobní automobil v souladu se zákonem. Okresní soud v Šumperku poté rozsudkem ze dne 18.6.1998 č.j. 9 C 251/94-102 žalobě znovu vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3.464,- Kč. Vycházel přitom ze zjištění, že mezi účastníky \"probíhá soudní řízení\" o zaplacení ceny za opravu žalobcova osobního automobilu. Vzhledem k tomu, že žalobce \"se opakovaně pokoušel\" zaplatit alespoň část ceny, kterou žalovaný účtuje za opravu automobilu (částku 34.000,- Kč), což žalovaný odmítl, a že žalovaný automobil skladuje od roku 1994 na dvoře a automobil \"s léty ztrácí výrazně na své hodnotě\", žalovaný nemůže podle názoru soudu prvního stupně \"spravedlivě uplatňovat své zadržovací právo\". Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný zadržuje žalobci jeho osobní automobil \"svémocně\" a že je proto povinen mu tuto věc vydat. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 27.4.2000 č.j. 40 Co 936/98-127 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.984,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud - poté, co doplnil dokazování - vycházel ze zjištění, že mezi účastníky \"byl založen závazkový právní vztah ze smlouvy o opravě předmětného vozidla\" a že žalovaný má vůči žalobci \"z titulu provedené opravy vozidla\" peněžitou pohledávku, kterou mu vyúčtoval ve výši 43.427,- Kč a která se stala - bez ohledu na to, že žalobce namítal nesprávnost její výše - splatnou dnem 9.6.1994. Žalobce za této situace důvodně uplatnil k žalobcově osobnímu automobilu zadržovací právo podle ustanovení § 151s odst.1 obč. zák. Námitku žalobce, že \"byl připraven svůj finanční závazek ve změněné podobě uhradit\" a složil \"finanční částku\" do notářské úschovy, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že \"toto opatření nevedlo ani k částečné úhradě částky, vyčíslené za opravu vozidla\", neboť \"dispoziční právo s takto uloženými prostředky měl nadále žalobce\". Vzhledem k tomu, že žalobce neuspokojil zajištěnou pohledávku a ani neposkytl dostatečnou jistotu, zadržovací právo nezaniklo žádným ze způsobů uvedených v ustanovení § 151v obč. zák.; žalovaný proto nemůže být zavázán k vydání sporného osobního automobilu žalobci. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první řadě, že uplatnění zadržovacího práva žalovaným muselo předcházet řádné uzavření smlouvy o dílo a následné splnění povinností žalovaným. Žalovaný však v rozporu s ustanovením § 636 obč. zák. překročil cenu opravy určenou odhadem, aniž by na to žalobce písemně upozornil a sdělil mu novou cenu. Nemůže proto po žalobci důvodně požadovat více než sjednaných 35.000,- Kč a od této částky je třeba odečíst slevu za vady laku ve výši 8.056,- Kč a slevu za pozdní dokončení díla ve výši \"asi 2.000,- Kč\". Žalobce opakovaně nabízel žalovanému úhradu části jím požadovaného plnění (a to i ve větším rozsahu, než na ně má podle názoru žalobce nárok) s tím, aby mu vydal automobil a aby o zbytek jím účtované ceny vedli spor, avšak žalovaný jeho nabídku vždy odmítl; žalobce takové jednání žalovaného považuje za odporující ustanovení § 3 obč. zák. Žalobce dále odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval otázkou platnosti smlouvy o dílo, sjednané mezi účastníky, a že nepřihlédl k tomu, že dopisem ze dne 29.7.1994 žalobce od smlouvy o dílo odstoupil. Žalobce rovněž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že by bylo \"bez významu složení peněz do notářské a později soudní úschovy\". Žalobce dal totiž \"pokyn\", že žalovaný si peníze může vyzvednout \"oproti předání vozidla\", a žalovaný měl tedy možnost si převzít \"velmi podstatnou část požadovaných peněz\"; takovýto postup je podle názoru žalobce \"relevantní\". Žalovaný uplatnil zadržovací právo neoprávněně, neboť žalobce mu nabízel za opravu automobilu \"zcela odpovídající částku\". Využití zadržovacího práva sice není zákonem omezeno pro \"nějakou minimální částku\", ale \"tato částka je limitována § 3 obč. zák. stejně jako celkový postup\". Vzhledem k tomu, že žalovaný jako zhotovitel díla \"řadu nesrovnalostí způsobil a vyvolal\", že opravu neprovedl řádně a ani včas, že nesplnil svou oznamovací povinnost podle ustanovení § 636 obč. zák. a že neoprávněně požadoval na ceně opravy 43.427,- Kč, a při \"uvážení nejasnosti kolem platnosti smlouvy o dílo\" má žalobce za to, že žalovaný uplatnil zadržovací právo v rozporu s ustanovením § 3 obč. zák. a že mu protiprávním jednáním způsobil škodu. Žalovaný navíc osobní automobil zadržuje, i když žalobce nikdy nevyrozuměl ve smyslu ustanovení § 151s odst. 4 obč. zák. o zadržení a důvodech. Po \"procesní stránce\" žalobce odvolacímu soudu vytýká, že překročil meze odvolacího přezkumu, když dokazování \"značně doplnil a přehodnotil\", což vedlo k tomu, že žalobci byla odepřena \"možnost přezkumu názoru soudu\"; řízení před odvolacím soudem je proto postiženo vadou podle ustanovení § 237 odst.1 písm.f) o.s.ř. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Námitka žalobce o tom, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst.1 písm.f) o.s.ř.,