21 Cdo 628/2006 — Nejvyšší soud

21 Cdo 628/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 3. 2007 Spisová značka:21 Cdo 628/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.628.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 628/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce V. N., zastoupeného advokátkou, proti žalované Náboženské společnosti českých unitářů, zastoupené advokátkou, o neplatnost skončení pracovního poměru a náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Plzni - městě pod sp.zn. 24 C 104/2001, o dovolání žalobce  proti rozsudku Krajského soudu v  Plzni ze  dne 30. června 2005 č.j. 10 Co 227/2005-203, takto: Dovolání žalobce proti výroku I. rozsudku krajského soudu se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 6.12.2000 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, a to z důvodů, že byl v souladu s článkem 7 Ústavy NSČU odvolán z funkce duchovního Obce unitářů v P. a „veškerá místa duchovních jiných obcí jsou již obsazena, zaměstnavatel nemá potřebu dalších administrativních sil a nemá  pro žalobce ani jinou vhodnou práci“. Dalším výpovědním důvodem žalované byl § 46 odst. 1 písm.e) zák. práce, který odůvodňuje chováním žalobce, když opakovaně projevoval neloajalitu k Ústavě NSČU a jejím myšlenkám a hodnotám, „hrubě a útočně veřejně napadal členy NSČU, kteří nepodporovali nelegitimní vedení pana S., a snižoval jejich čest a vážnost. Proto nemá důvěru členů NSČU a nesplňuje tak bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon funkce duchovního“. Žalobce se žalobou podanou dne 27.4.2001 doplněnou podáním ze dne 12.8.2003 u Okresního soudu Plzeň – město domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 6.12.2000 dané mu žalovanou a aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci nedoplatek mzdy od prosince 1999 do února 2001 ve výši 156.730,- Kč s úrokem z prodlení a náhradu mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru za dobu od 1.3.2001 do 1.8.2003, celkem ve výši 303.050,- Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalobkyní dne 22.3.1991 vykonával práci duchovního s místem výkonu práce v P. Od prosince 1999 žalovaná přestala žalobci vyplácet mzdu, „vzhledem k tomu činí dluh na nevyplacených mzdách ze strany žalované za období prosinec 1999 až únor 2001 156.730,- Kč“, dopisem ze dne 6.12.2000 byla žalobci ze strany žalované dána výpověď z pracovního poměru dle § 46 odst. 1 písm. c) a e) zák. práce. Neplatnost výpovědi spatřoval zejména v tom, že „rozhodnutí o nadbytečnosti žalobce ze strany žalované nebylo vydáno“, a dále že „žalovaná před dáním výpovědi nikdy neupozornila na neuspokojivé pracovní výsledky, jak jí ukládá zákoník práce“. Žalobce dopisem ze dne 27.2.2001 oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, čímž mu podle jeho názoru „vznikl nárok na náhradu mzdy ze strany žalované, a to ode dne následujícího po dni, kdy žalovaná obdržela od žalobce oznámení o tom, že žalobce trvá na dalším zaměstnávání žalovanou, a to ve výši průměrného měsíčního výdělku, který činí 10.450,- Kč“. Okresní soud v Plzni - městě rozsudkem  ze dne 26.2.2004 č.j. 24 C 104/2001-54 určil, že výpověď daná žalovanou žalobci dopisem ze dne 6.12.2000 je neplatná, s tím, že „o nároku žalobce týkajícím se nedoplatku a náhrady mzdy bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí, a to spolu s nárokem na náhradu nákladů řízení“. Vydání mezitímního rozsudku soud prvního stupně zdůvodnil tím, že v průběhu řízení bylo zjištěno, že bylo vydáno rozhodnutí, kterým byla vyslovena neplatnost výpovědi z pracovního poměru daná žalovanou žalobci dopisem ze dne 26.6.1991 v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 473/91, a které doposud nenabylo právní moci. Výpověď, kterou následně dala žalovaná žalobci dopisem ze dne 6.12.2000, prohlásil soud za neplatnou, protože byla dána v době, kdy ještě „nebylo mezi účastníky najisto postaveno, zda pracovní poměr trvá či nikoliv, a to i přesto, že účastníci až do výpovědi dané žalovaným žalobci dne 6.12.2000 jednali tak, jako by pracovně-právní poměr, založený mezi nimi pracovní smlouvou ze dne 22.3.1991, trval“.                                                                                                                                                                                                   K odvolání žalované Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11.6.2004 č.j. 10 Co 397/2004-63, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovodil, že z žádného ustanovení zákoníku práce „nevyplývá, že by po dobu trvání soudního sporu o určení neplatnosti dřívějšího rozvázání pracovního poměru nebylo možné ukončit pracovní poměr založený mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem za situace, kdy se oba účastníci chovají tak, že pracovní poměr trvá. Rozvázání téhož pracovního poměru více právními úkony učiněnými současně či postupně zákoník práce ani jiné právní předpisy nevylučují, jednotlivé právní úkony se posuzují samostatně a samostatně také nastávají jejich právní účinky“. Vzhledem k tomu soud prvního stupně „se musí zabývat formální  a obsahovou stránkou výpovědi žalované, tedy provést řízení ve věci samé, bez ohledu na nepravomocné rozhodnutí ve věci 11 C 473/91 Okresního soudu Plzeň – město“. Okresní soud Plzeň – město poté rozsudkem ze dne 2.12.2004 č.j. 24 C 104/2001-144 žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci žalovanou dopisem ze dne 6.12.2000 a žalobu na zaplacení částky 606.080,- Kč s úroky z prodlení (které ve výroku specifikoval) zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen „nahradit žalované náklady řízení ve výši 52.420,- Kč, a to ve splátkách po 2.000,- Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich, a to k rukám zástupce žalované Mgr. B. K.“.  Ve věci samé dovodil, že nebyly splněny „hmotně-právní podmínky“ ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, neboť závěrečné usnesení mimořádného valného shromáždění p. Obce N., kterým dne 3.12.2000 rozhodla o odvolání žalobce z funkce duchovního, je „nikoliv rozhodnutím zaměstnavatele ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. c) z.p., ale rozhodnutím N. jako veřejnoprávní korporace - náboženské společnosti, jednající tak v souladu s ust. § 7 odst. 1, 3 zákona č. 308/91 Sb. a článkem 7 Ústavy N.“. Podle názoru soudu prvního stupně se žalované „přes poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. nepodařilo prokázat, zda a v jakém konkrétním znění byl takovýto úkon zaměstnavatele prostřednictvím jeho statutárního orgánu o organizační změně o nadbytečnosti žalobce učiněn, a to vzhledem k nepřesnosti ve výpovědích svědků slyšených k prokázání právě tohoto tvrzení žalované“. Oproti tomu výpovědní důvod podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce byl naplněn, protože žalobce na základě rozhodnutí mimořádného valného shromáždění p. Obce N. ze dne 3.12.2000 o zbavení funkce duchovního ztratil „v souladu s ustanovením § 46 odst. 1 písm. e) větou první z.p. předpoklady pro výkon práce duchovního“. Protože výpověď byla dána důvodně, byl také „zamítnut nárok žalobce na náhradu mzdy po neplatném skončení pracovního poměru ve výši 438.880,- Kč s příslušenstvím“. Za nedůvodný považoval soud prvního stupně i nárok na zaplacení náhrady mzdy ve výši 167.200,- Kč za období od prosince 1999 do konce měsíce března 2001, neboť „by bylo v rozporu s dobrými mravy požadovat po žalované, aby ve zmíněném období žalobci práci přidělovala, neboť tento … sice v předmětném období duchovenskou činnost vykonával, ale nikoli v rámci činnosti pro žalovanou“. Nárok žalobce na náhradu mzdy za období od prosince 1999 do června 2000 je navíc podle názoru soudu prvního stupně promlčen, vzhledem k tomu, že - jak judikoval býv. Nejvyšší