21 Cdo 630/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 630/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 2. 2017 Spisová značka:21 Cdo 630/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.630.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění odpovědnosti za škodu Zastoupení Advokacie Náhrada škody zaměstnavatelem Pracovní úraz Dotčené předpisy:§ 369 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 § 265 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 § 382 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 § 365 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 § 205d odst. 8 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 630/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D, v právní věci žalobkyně Z. Z., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Rožánkem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Hellichova č. 247, proti žalované Psychiatrické léčebně Šternberk, příspěvkové organizaci se sídlem ve Šternberku, Olomoucká č. 1848/173, IČO 00843954, zastoupené JUDr. Bronislavou Wittnerovou, MSc., advokátkou se sídlem v Olomouci, Jiřího z Poděbrad č. 9, o 40.320,- Kč s příslušenstvím, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 78/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. října 2015 č.j. 16 Co 141/2015-161, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí 40.320,- Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 21.1.2014 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 10.4.2012 utrpěla jako zaměstnankyně žalované v důsledku napadení jednou z pacientek pracovní úraz (poškození bederní páteře), pro jehož následky se dne 27.9.2012 podrobila neurologické operaci, od 10.4.2012 do 24.4.2013 byla v dočasné pracovní neschopnosti a od 23.4.2013 byla uznána invalidní v 1. stupni invalidity. Vzhledem k trvalým následkům pracovního úrazu skončil její pracovní poměr u žalované na základě výpovědi z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. d) zák. práce ke dni 30.9.2013 a od té doby je evidována na Úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání. Žalovaná, která „pracovní úraz uznala bez spoluzavinění žalobkyně“, však „nebyla ochotna dobrovolně plnit své povinnosti k náhradě škody“, a proto žalobkyně dne 2.4.2013 udělila plnou moc advokátovi Mgr. Ing. Petru Rožánkovi k zastupování žalobkyně při uplatňování těchto nároků. Teprve poté, co jmenovaný advokát uplatnil u žalované jménem žalobkyně dlužnou náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, „jakož i další nároky na náhradu škody“, a také náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 30.9.2013 ve výši 4.084,- Kč měsíčně, žalovaná žalobkyni tyto nároky uhradila (celkem 119.716,- Kč) a přiznala žalobkyni rovněž požadovanou rentu. Za poskytnuté právní služby vyúčtoval advokát žalobkyni celkem částku 40.320,- Kč, spočívající v odměně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., vypočítané z tarifní hodnoty 364.756,- Kč (sestávající z vyplacené náhrady škody ve výši 119.716,- Kč a 60-ti násobku přiznané renty, tj. 245.040,- Kč) za 4 úkony právní služby po 9.780,- Kč a paušální částce hotových výdajů ve výši 300,- Kč za úkon. Žalobkyně se domnívá, že vzhledem k ustanovení § 4 zák. práce se náhrada těchto nákladů řídí ustanovením § 121 odst. 3 obč. zák., podle kterého náklady na uplatnění pohledávky jsou její součástí a sdílejí její osud. Z uvedeného ustanovení a také z výkladu podaného Ústavním soudem ČR v nálezu ze dne 26.8.2010 sp. zn. III ÚS 101/05 podle jejího názoru „bez dalšího vyplývá zcela jednoznačná povinnost žalované nahradit žalobkyni škodu, která jí vznikla vynaložením nákladů na právní zastoupení při úspěšném uplatňování nároků na náhradu škody, která jí vznikla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, bez ohledu na to, došlo-li k vyplacení náhrady škody v soudním nebo mimosoudním řízení“. Žalovaná však na její výzvy k zaplacení nereagovala. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24.3.2015 č.j. 11 C 78/2014-121 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 19.610,- Kč „zmocněnkyni žalované JUDr. Bronislavě Wittnerové“. Zdůraznil, že podle ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. náklady na uplatnění pohledávky jsou sice součástí pohledávky a sdílejí její osud, ovšem považují se za ně především náklady soudního řízení, pokud byla v občanském soudním řízení úspěšně uplatněna jejich náhrada; musí být tedy vynaloženy v souvislosti s uplatněním pohledávky v soudním řízení, a tudíž za ně „nelze považovat náklady, které žalobkyně vynaložila na mimosmluvní odměnu za poskytnuté právní služby jejím advokátem“. Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 101/05, na který poukazuje žalobkyně, „nelze ve věci aplikovat, neboť se zabývá právem na náhradu nákladů soudního (či jiného) řízení v tom ohledu, že se musí jednat o sporné řízení a náhrada nákladů řízení je přisouzena v rámci zásady úspěchu ve věci“. Podle názoru soudu prvního stupně „nelze aplikovat ani obecná ustanovení o náhradě škody, když žalobkyní vyúčtované náklady za její právní zastupování nejsou účelně vynaložené náklady, neboť mezi právními úkony učiněnými právním zástupcem žalobkyně a odškodněním poskytnutým žalobkyni ze strany žalované, resp. vedlejšího účastníka, není dána příčinná souvislost“; právní zastoupení žalobkyně na výplatu jednotlivých nároků ze strany vedlejšího účastníka nemělo vliv. Soud prvního stupně proto žalobu „jako nedůvodnou“ zamítl. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14.10.2015 č.j.16 Co 141/2015-161 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 57.417,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ing. Petra Rožánka. Odvolací soud vycházel z názoru, že jednotlivé dílčí nároky na náhradu škody vzniklé zaměstnanci pracovním úrazem uvedené v ustanovení § 369 odst. 1 zák. práce „kryjí veškerou škodu zaměstnance“ a že podle ustálené judikatury platí, že pod pojem věcné škody je třeba zahrnout veškerou škodu, kterou nelze podřadit pod některý z dílčích nároků uvedených v ustanovení § 369 odst. 1 písm. a), b) a c) zák. práce. V daném případě žalobkyní zaplacená odměna advokátovi ve výši 40.320,- Kč „představuje škodu, neboť o tuto částku se majetek žalobkyně zmenšil“, také „je splněn další předpoklad odpovědnosti žalované, a to existence pracovního úrazu“, a konečně je podle mínění odvolacího soudu „dána i příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody“, neboť „nebýt pracovního úrazu, nemusela by žalobkyně vynaložit náklady na právní zastoupení“. Zabývaje se dále účelností vynaložení těchto nákladů odvolací soud akcentoval, že žalovaná (resp. vedlejší účastník) platila žalobkyni náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti do 30.9.2012 a poté výplatu zastavila, aniž by žalobkyni „o své vlastní iniciativě“ sdělila, proč tak učinila. Následně se žalobkyně obrátila na vedlejšího účastníka, ale ani od něj jí „nebyl sdělen zcela jednoznačně důvod, proč zastavil výplatu náhrady“, přičemž „i žalobkyně se svým vzděláním, musela dospět k závěru, že při vyplácení náhrady došlo k problému, v důsledku něhož vedlejší účastník výplatu zastavil“. Jestliže žalobkyně za tohoto stavu, kdy jí již šest měsíců nebyla vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku, uzavřela dne 2.4.2013 smlouvu o poskytování právní pomoci, „nelze dospět k jinému závěru, než že náklady na právní zastoupení byly vynaloženy účelně“, a že žalovaná za škodu vzniklou žalobkyni proplacením těchto nákladů odpovídá a je povinna ji žalobkyni nahradit. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítala, že odvolací soud při svém rozhodování o tom, zda v daném případě jsou splněny podmínky odpovědnosti žalované za škodu podle ustanovení § 369 zák. práce, nesprávně „posoudil pracovní úraz jako příčinu, jež měla za následek vznik nákladů na právní zastoupení žalobkyně“. Opomněl přitom „posoudit v rámci příčinné souvislosti tzv. přerušení příčinného nexu“, kdy po pracovním úrazu „nová okolnost působila jako rozhodující příčina, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost“. V tomto konkrétním přípa