21 Cdo 735/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 735/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2015 Spisová značka:21 Cdo 735/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.735.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Mzda (a jiné obdobné příjmy) Dotčené předpisy:§ 261 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2000 § 261 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2000 § 263 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2000 § 10 odst. 1 předpisu č. 1/1992Sb. ve znění do 31.12.2000 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 3. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 735/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Ing. J. P., zastoupeného Mgr. Ivanem Brambaški, advokátem se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Na Příkopě č. 859/22, proti žalovanému Mgr. Pavlu Klánovi se sídlem v Praze 7, U Průhonu č. 40, jako správci konkursní podstaty úpadce Vojenské stavby CZ a. s. se sídlem v Praze 9, Sokolovská č. 278, IČO 25684965, zastoupenému Mgr. Luisem Velázquezem, advokátem se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Za Poříčskou bránou č. 390/18, o 723.767,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 143/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2013 č. j. 10 Cmo 25/2013-436, takto: Rozsudek vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 13. 2. 2002 se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 663.500,- Kč s 11 % úrokem z prodlení za dobu od 10. 1. 2001 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v době od 3. 8. 1998 do 31. 12. 2000 byl zaměstnancem úpadce Vojenské stavby CZ a. s., na jehož majetek byl dne 11. 10. 2000 prohlášen konkurs, že po svém odvolání z funkce výkonného ředitele pro finance a ekonomiku pracoval od 20. 9. 2000 jako poradce výkonného ředitele, že žalovaný uznal, že žalobci vznikla z důvodu nevyplacení mzdy pohledávka I. třídy „za nezaplacené mzdy před prohlášením konkursu“ v celkové částce 521.211,- Kč, v níž „jsou zahrnuté rovněž soudním usnesením přiznané mzdy po prohlášení konkursu ve výši 8.000,- Kč měsíčně“, a že mu nebyla „vyplacena mzda po vyhlášení konkursu včetně odstupného, a to v částce 636.907,- Kč“ a „nárok za dovolenou“, který mu „vznikl před prohlášením konkursu v částce 26.593,- Kč“. Městský soud v Praze – poté, co mu byla věc postoupena na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2003 č. j. Ncp 682/2003-29, kterým bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy, a co usnesením vyhlášeným u jednání dne 17. 1. 2005 připustil změnu žaloby provedenou podáním žalobce ze dne 5. 1. 2005 doručeným soudu prvního stupně dne 11. 1. 2005, podle níž se žalobce nadále po žalovaném domáhal zaplacení 723.767,- Kč s 10 % úrokem z prodlení za dobu od 10. 1. 2001 do zaplacení s tím, že jde o úhradu smluvní mzdy žalobce za dobu od 1. 10. do 10. 10. 2000, náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele za dobu od 11. 10. 2000 do 31. 12. 2000 a odstupné - rozsudkem ze dne 5. 6. 2006 č. j. 19 Cm 143/2003-130 zastavil řízení co do 24.000,- Kč s úroky z prodlení z důvodu zpětvzetí žaloby v této části, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 368.056,- Kč na odstupném, zamítl žalobu co do 331.711,- Kč a 10 % úroku z prodlení z částky 699.767,- Kč za dobu od 10. 1. 2001 do zaplacení a rozhodl, že „na náhradu nákladů České republiky“ jsou žalobce a žalovaný povinni zaplatit každý 2.450,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shledal, že nároky žalobce na mzdu za dobu od 1. 10. do 10. 10. 2000 a na náhradu mzdy za dobu od 11. 10. 2000 do 31. 12. 2000 jsou promlčeny, neboť byly uplatněny (podáním ze dne 5. 1. 2005 doručeným soudu prvního stupně dne 11. 1. 2005) až po uplynutí tříleté promlčecí doby podle ustanovení § 263 odst. 1 zákoníku práce. Naproti tomu neshledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným ve vztahu k nároku žalobce na odstupné, který byl uplatněn již v žalobě podané dne 13. 2. 2002. K odvolání žalobce a žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2007 č. j. 13 Cmo 110/2007-162 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že žaloba není projednatelná, neboť z ní není zřejmé, čeho se žalobce domáhá, a že měl proto soud prvního stupně postupovat podle ustanovení § 43 občanského soudního řádu a teprve na základě „určitého a srozumitelného návrhu“ měl rozhodnout o „změně žalobního návrhu s definováním jednotlivých určitých nároků“. Městský soud v Praze – poté, co žalobce na jeho výzvu podáním ze dne 25. 4. 2008 doručeným soudu prvního stupně dne 29. 4. 2008 doplnil („upřesnil“) žalobu tak, že se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil odstupné ve výši 368.056,- Kč, 27.172,- Kč „jakožto čistou mzdu za období od 1. 10. 2000 do 12. 10. 2000“ a náhradu mzdy ve výši 268.272,- Kč za období od 13. 10. 2000 do 31. 12. 2000, vše s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 10. 1. 2001 do zaplacení, co usnesením ze dne 15. 7. 2008 č. j. 19 Cm 143/2003-206 odmítl žalobu a co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2008 č. j. 13 Cmo 247/2008-222 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba neodmítá, a poté, co usnesením ze dne 19. 11. 2008 č. j. 19 Cm 143/2003-227 zastavil řízení co do 60.267,- Kč z důvodu zpětvzetí žaloby v této části a připustil změnu žaloby, provedenou podáním žalobce ze dne 25. 4. 2008 – rozsudkem ze dne 13. 5. 2009 č. j. 19 Cm 143/2003-259 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 368.056,- Kč na odstupném, zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal 10 % úroku z prodlení z této částky za dobu od 10. 1. 2001 do zaplacení, a v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení mzdy za období od 1. 10. 2000 do 12. 10. 2000 ve výši 27.172,- Kč s úroky z prodlení a náhrady mzdy za období od 13. 10. 2000 do 31. 12. 2000 ve výši 268.272,- Kč s úroky z prodlení, a rozhodl, že žalobce a žalovaný jsou povinni zaplatit státu na náhradě nákladů řízení každý 2.450,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce má vůči žalovanému nárok na odstupné ve výši 368.056,- Kč podle ustanovení § 60a zákoníku práce a že tento nárok není promlčen, neboť byl uplatněn již v žalobě podané dne 13. 2. 2002. Nepřiznal však žalobci úrok z prodlení z uvedené částky odstupného, neboť správce konkursní podstaty „není v prodlení s výplatou požadovaného odstupného“, jelikož podle § 31 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání může tento nárok uspokojit kdykoli v průběhu konkursního řízení. Nároky žalobce na mzdu za dobu od 1. 10. do 12. 10. 2000 a na náhradu mzdy za dobu od 13. 10. 2000 do 31. 12. 2000 shledal promlčenými, neboť byly uplatněny (podáním žalobce doručeným soudu prvního stupně dne 11. 1. 2005) až po uplynutí tříleté promlčecí doby podle zákoníku práce. Usnesením ze dne 17. 6. 2009 č. j. 19 Cm 143/2003-265 Městský soud v Praze zastavil řízení co do úroků z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 663.500,- Kč od 10. 1. 2001 do zaplacení a co do úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 60.267,- Kč od 10. 1. 2001 do zaplacení. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 9. 2010 č. j. 13 Cmo 214/2009-290 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba co do 268.272,- Kč s úroky z prodlení, změnil jej ve výroku o zamítnutí žaloby co do úroků z prodlení z částky 368.056,- Kč tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 368.056,- Kč od 10. 1. 2001 do 27. 8. 2009, a ve zbývajících výrocích rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu mzdy za období od 13. 10. 2000 do 31. 12. 2000 ve výši 268.272,- Kč je promlčen, neboť žalobce jej u soudu uplatnil teprve podáním doručeným soudu prvního stupně dne 11. 1. 2005 (v žalobě podané dne 13. 2. 2002 požadoval „vyplacení mzdy po vyhlášení konkursu“). Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalobce má nárok na úroky z prodlení z částky 368.056,- Kč přiznané mu z důvodu odstupného, neboť v případě uplatněných pohledávek z pracovních nároků (§ 31 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání) lze úroky z prodlení požadovat společně s vymáhanou pohledávkou, protože úroky k ní přirůstají ode dne jejího vzniku do jejího zaplacení, bez ohledu na