Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · § 261 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf § 261 zákoníku práce stanoví, ve kterých specifických případech je zaměstnanec povinen nahradit škodu, i když by za běžných okolností mohl být jeho stav překážkou pro takovou povinnost.
§ 261 Společná ustanovení o povinnosti zaměstnance nahradit škodu
(1) Zaměstnanec, který je stižen duševní poruchou, je povinen nahradit škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky.
(2) Zaměstnanec, který se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, je povinen nahradit škodu v tomto stavu způsobenou.
(3) Škodu je povinen nahradit i zaměstnanec, který ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
Paragraf § 261 zákoníku práce stanoví, ve kterých specifických případech je zaměstnanec povinen nahradit škodu, i když by za běžných okolností mohl být jeho stav překážkou pro takovou povinnost.
Co to znamená v praxi
Zaměstnanec s duševní poruchou musí nahradit škodu, pokud byl v době jejího způsobení schopen ovládat své jednání a posoudit jeho následky.
Pokud se zaměstnanec vlastní vinou dostane do stavu, kdy není schopen ovládat své jednání nebo posoudit jeho následky (např. pod vlivem alkoholu či drog), je povinen nahradit škodu, kterou v tomto stavu způsobí.
Škodu musí nahradit i zaměstnanec, který ji způsobí úmyslným jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy.
Na co si dát pozor
U duševní poruchy je klíčové posouzení schopnosti ovládat jednání a posoudit následky v konkrétní době vzniku škody.
Vlastní zavinění při uvedení se do stavu neschopnosti ovládat jednání je důležité pro vznik povinnosti nahradit škodu.
Úmyslné jednání proti dobrým mravům je dalším důvodem pro povinnost nahradit škodu.