21 Cdo 806/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 806/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2016 Spisová značka:21 Cdo 806/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.806.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vklad do katastru nemovitostí Dotčené předpisy:§ 5 odst. 1 písm. a) předpisu č. 265/1992Sb. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 5. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.5.2016III.ÚS 1566/16prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.odmítnuto7.6.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 806/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně J. V., zastoupené Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem se sídlem v Berouně, Pivovarská č. 170/3, za účasti 1) J. V. a 2) J. V., obou zastoupených Mgr. Štěpánkou Brožovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Husovo nám. č. 44/31, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 193/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2014 č. j. 4 Co 229/2013-86, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně podala dne 26. 7. 2012 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun, návrh na povolení vkladu vlastnického práva k rozestavěné budově na pozemku parc. č. st. 243 a k pozemkům parc. č. st. 243 a parc. č. 344/12 v katastrálním území B. u H. do katastru nemovitostí podle darovací smlouvy uzavřené dne 14. 11. 2005 mezi žalobkyní jako obdarovanou a účastníky J. V., a J. V. jako dárci. Katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun, rozhodnutím ze dne 10. 9. 2012 č. j. V-3643/2012-202 návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl. Dospěl k závěru, že navrhovanému vkladu je na překážku stav zápisů v katastru ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť na listu vlastnictví 109 pro katastrální území B. u H. je dosud evidován pozemek parc. č. 344/9, zahrada, o výměře 1882 m2 ve spoluvlastnictví J. M. (podíl ½) a J. a J. V. (podíl ½ ve společném jmění manželů) a zatím nebyl podán návrh na vklad na základě dohody o zrušení podílového spoluvlastnictví a vypořádání spoluvlastníků ze dne 14. 11. 2005 uvedené v darovací smlouvě a rovněž dosud nebylo požádáno o zápis rozestavěné stavby. Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 16. 10. 2012 (a „upřesněnou“ u jednání tohoto soudu dne 5. 8. 2013) se žalobkyně domáhala, aby „byl povolen vklad do katastru nemovitostí pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun, k nemovitostem - rozestavěnému domu na st. p. 243 a k pozemku st. p. 243 o výměře 94 m2 a zahradě p. č. 344/12 o výměře 854 m2 v katastrálním území B. u H. ve prospěch J. V.“. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že katastrální úřad „pouze formálně a mechanicky aplikoval“ ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., aniž by provedl dokazování a zkoumal, z jakého důvodu není stavba, která je předmětem darovací smlouvy, zapsána v katastru nemovitostí. Katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun, ve svém vyjádření uvedl, že v daném případě „nemělo smysl řešit věc výzvou k doložení dokladů k zápisu rozestavěné budovy“, neboť povolení vkladu brání nejen skutečnost, že rozestavěná budova není zapsána v katastru, ale hlavně to, že na listu vlastnictví 109 pro katastrální území B. u H. je dosud evidován pozemek parc. č. 344/9, zahrada, o výměře 1882 m2 ve spoluvlastnictví J. M. a J. a J. V., přičemž návrh na vklad na základě dohody o zrušení podílového spoluvlastnictví a vypořádání spoluvlastníků uzavřené dne 14. 11. 2005 zatím nebyl podán; podání takového návrhu, který však musí předcházet návrhu na vklad na základě darovací smlouvy, je věcí manželů V. a J. M. Nejsou-li dárci dosud v katastru zapsáni jako výhradní vlastníci pozemků st. 243 a 344/12, které mají být utvořeny podle dosud neprovedeného geometrického plánu č. 157-140/2005, je zjištění katastrálního úřadu o tom, že stav zápisů v katastru je na překážku povolení vkladu, správné. Účastníci J. V. a J. V. uvedli, že původně měli v úmyslu žalobkyni za předpokladu „změny jejího nevhodného chování“ darovat předmětnou nemovitost, že však „za současné situace“ o tom a ani o zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitosti neuvažují, což „potvrzují“ notářskými zápisy o závěti a vydědění žalobkyně. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 8. 2013 č. j. 36 C 193/2012-50 zamítl žalobu a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit účastníkům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 3.799,40 Kč k rukám advokátky Mgr. Štěpánky Brožové. Vycházel ze zjištění, že manželé J. a J. V. darovali na základě darovací smlouvy ze dne 14. 11. 2005, jejíž originál s ověřenými podpisy nebyl „zřejmě“ katastrálnímu úřadu nikdy předložen, žalobkyni nemovitosti, a to rozestavěný dům na pozemku st. p. 243, pozemek st. p. 243 o výměře 94 m2 a zahradu p. č. 344/12 o výměře 854 m2 v katastrálním území B. u H., že na „uvedeném místě“ se nachází pozemek p. č. 344/9, který je ve společném jmění manželů V. pouze jednou polovinou (vlastníkem druhé poloviny je J. M.) a který zahrnuje oba pozemky, jež měly být předmětem darování, a také další dům, stavebně spojený s uvedenou rozestavěnou stavbou, že u kopie darovací smlouvy je přiložen geometrický plán Ing. Zbyňka Zimy č. 157-140/2005, který neodpovídá stavu v katastru nemovitostí, neboť zachycuje kromě darování i „reálné rozdělení s J. M.“, kdy původní pozemek p. č. 344/9 je rozdělen celkem na čtyři (p. č. 344/9, 344/12, st. 242 a st. 243), přičemž dva pozemky „zřejmě“ získá J. M. a dva manželé V., že návrh na vklad s kopií darovací smlouvy a geometrickým plánem byl u katastrálního úřadu podán dne 26. 7. 2012, že žalobkyní tvrzené rozdělení pozemků zakreslené v geometrickém plánu nebylo nikdy provedeno a že „není patrno“, že by J. M. jako spoluvlastník nemovitostí s rozdělením souhlasil. Dospěl k závěru, že katastrální úřad posoudil věc správně, když zjistil „nezhojitelné nedostatky“ právního úkonu uvedené v ustanovení § 5 odst. 1 písm. a), d) a e) zákona č. 265/1992 Sb., neboť smlouva pojednává o nemovitostech, které zatím nebyly vytvořeny; k tomu nestačí samotný geometrický plán, ale je třeba provést vkladové řízení k tomuto rozdělení na základě další, předcházející smlouvy, jejímž účastníkem by musel být i J. M. jakožto spoluvlastník, a teprve po takovém řízení a „úspěšném vkladu“ by mohli další účastníci s nemovitostí nakládat, případně podepsat darovací smlouvu. Dodal, že se navíc „jeví být velmi nejistá i vůle dárců k podobnému úkonu“. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2014 č. j. 4 Co 229/2013-86 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalobkyni povinnost zaplatit účastníkům na náhradě nákladů odvolacího řízení 14.424,41 Kč k rukám advokátky Mgr. Štěpánky Brožové. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovanému vkladu je na překážku stav zápisů v katastru ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), protože před podáním návrhu na vklad podle darovací smlouvy ze dne 14. 11. 2005 nikdy nedošlo ke zrušení spoluvlastnictví manželů V. a J. M. k pozemku parc. č. 344/9, neboť to nebylo katastrálnímu úřadu oznámeno a v katastru je nadále toto spoluvlastnictví uvedeno. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že katastrální úřad při svém rozhodnutí pouze „formálně a mechanicky“ aplikoval ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., aniž by ve věci provedl potřebné dokazování a zejména zkoumal, z jakého důvodu není stavba, která je předmětem darovací smlouvy, zapsána v katastru nemovitostí. Uvádí, že ani soudy „některé navržené důkazy“ neprovedly, aniž by tento postup zdůvodnily, a že pro absenci poučení ze strany soudu prvního stupně podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu nenavrhla další důkazy k prokázání svých tvrzení (týkajících se rozdělení pozemků zakresleného v geometrickém plánu a souhlasu J. M. s tímto rozdělením, vůle manželů V. k darování nemovitostí a důvodu nepředložení originálů darovacích smluv katastrálnímu úřadu), a vytýká odvolacímu soudu, že zatížil odvolací řízení „téměř totožnou procesní chybou“, když neprovedl důkazy navržené v jejím odvolání. Závěrem se dovolatelka ohradila proti postupu