21 Cdo 850/2002 — Nejvyšší soud

21 Cdo 850/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 3. 2003 Spisová značka:21 Cdo 850/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.850.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 46 odst. 1 písm. c) předpisu č. 65/1965Sb. § 9 odst. 1 písm. c) předpisu č. 65/1965Sb. § 15 odst. 1 písm. c) předpisu č. 65/1965Sb. § 4 odst. 1 písm. c) předpisu č. 367/1990Sb. § 59 odst. 1 písm. c) předpisu č. 367/1990Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 850/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. A. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Městu T., zastoupenému advokátem, o neplatnost výpovědi, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 8 C 161/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. ledna 2002 č.j. 6 Co 2638/2001-174, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í: Dopisem ze dne 30.9.1998 žalovaný sdělil žalobci, že mu dává podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce výpověď z pracovního poměru. Důvod výpovědi spatřoval v tom, že se žalobce stal nadbytečným v souvislosti s rozhodnutím městského zastupitelstva, že Město T. nebude samo provozovat bývalou část S. l. l. T. s.p., kterou zprivatizovalo, a že tyto lázně pronajme společnosti A. s.r.o., kterou založilo. Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalovaným žalobci dopisem ze dne 30.9.1998 je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že „městská rada jako příslušný orgán o věci zrušení pracovního místa ani nejednala, ani nerozhodla“. Okresní soud v Jindřichově Hradci nejprve rozsudkem ze dne 19.10.1999 č.j. 8 C 161/99-43 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně, po marném uplynutí dvouměsíční lhůty podle ustanovení § 64 zák. práce. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6.1.2000 č.j. 6 Co 3528/99-55 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vycházeje ze skutečnosti, že na základě výpovědi ze dne 30.9.1998 měl pracovní poměr skončit dne 31.12.1998, odvolací soud dovodil, že žaloba byla podána u soudu dne 1.3.1999 včas ve dvouměsíční lhůtě podle ustanovení § 64 zák. práce, neboť poslední den lhůty 28.2.1999 připadl na neděli, a posledním dnem lhůty ve smyslu ustanovení § 266 odst. 3 zák. práce proto byl nejblíže následující pracovní den - pondělí dne 1.3.1999. Okresní soud v Jindřichově Hradci poté rozsudkem ze dne 30.1.2001 č.j. 8 C 161/99-99 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 10.600,- Kč „k rukám“ advokáta. Vycházel ze zjištění, že městská rada, která je podle ustanovení § 45 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), výkonným orgánem v oblasti samostatné působnosti obce a plní vůči právnickým osobám a zařízením založeným nebo zřízeným obecním zastupitelstvem úkoly zakladatele a zřizovatele podle zvláštních předpisů, pověřila zastupováním města v pracovněprávních vztazích k zaměstnancům privatizovaného s.p. S. l. l. T. MUDr. V. Jestliže tajemník městského úřadu poté udělil plnou moc starostovi města Ing. H. (který výpověď žalobci podepsal), je tato plná moc bez právního významu, neboť „je nesporné, že po privatizaci S. l. l. T. se jejich zaměstnanci nestali pracovníky Městského úřadu v T. a tajemník tak nebyl oprávněn vystupovat vůči nim v pracovněprávních vztazích. Plná moc, kterou udělil starostovi, je v rozporu nejen se zákonem o obcích, ale i s přijatým usnesením městské rady“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12.6.2001 č.j. 6 Co 802/2001-132 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Dovodil, že „na základě privatizace se stali zaměstnanci bývalých S. l. T. s.p. automaticky podle § 17 zákona č. 92/1991 Sb. zaměstnanci Města“. Zdůraznil, že „Městský úřad T. a Město T. nejsou každá zvlášť samostatnými právnickými osobami, samostatnou právnickou osobou je jenom město T. (§ 18 ObčZ)“. Městský úřad je „pouhým orgánem města“, přičemž v pracovněprávních vztazích plní funkci jeho statutárního orgánu podle ustanovení § 59 odst. 3 zákona č. 367/1999 Sb. tajemník. Proto tedy „neexistují nějaké dvě kategorie pracovníků městského úřadu a města (skupina pracovníků městského úřadu a jejich odborného aparátu a vedle nich skupina pracovníků podniku - lázní, jejichž zaměstnavatelem se ze zákona stalo město)“. Protože „všichni jsou pracovníky Města“, odvolací soud dovodil, že tajemník městského úřadu mohl pověřit písemnou plnou mocí starostu, aby přijímal veškerá rozhodnutí ve věcech pracovních poměrů zaměstnanců Města, a z tohoto důvodu mohl starosta podepsat i výpověď danou žalobci. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval věcí z toho hlediska, „zda je naplněn výpovědní důvod § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce“. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 18.10.2001 č.j. 8 C 161/99-157 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení 17.838,- Kč. Vycházel ze zjištění, že žalovaný smlouvou ze dne 12.8.1998 pronajal lázně společnosti A. s.r.o., a dovodil, že v důsledku této organizační změny se žalobce stal pro žalovaného nadbytečným, neboť v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na nájemce nedošlo. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29.1.2002 č.j. 6 Co 2638/2001-174 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil „s tím, že přiznané náklady řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta“, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 5.150,- Kč „k rukám“ advokáta. Odvolací soud dovodil, že výpovědní důvod podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce je ve výpovědi řádně skutkově vymezen. Podle jeho názoru „spočívá v založení společnosti s.r.o. L. A., která byla založena se záměrem, že bude provozovat privatizované lázně“, a „s touto společností také obec T. uzavřela smlouvu o pronájmu podniku dne 12.8.1998“. Nedošlo tedy ke zrušení nebo přemístění zaměstnavatele nebo jeho části ani k převedení části zaměstnavatele k jinému zaměstnavateli. Na základě uvedené organizační změny se žalobce stal nadbytečným, neboť provozovatelem lázní neměl být napříště dosavadní zaměstnavatel – Město T., nýbrž jiný subjekt – obchodní společnost. Zavázal-li se smlouvou o bezúplatném převodu majetku do vlastnictví obce ze dne 10.7.1998 žalovaný „zajistit pracovní místa v tomto lázeňském zařízení na současné úrovni“ a ve smlouvě o pronájmu podniku uzavřené dne 12.8.1998 se stejně tak společnost A. s.r.o. zavázala, že uzavře pracovní poměr se všemi zaměstnanci, které pronajímatel převzal v privatizaci od S. l. l. T. s.p., neshledal odvolací soud nesplnění tohoto závazku v rozporu „s § 3 o.z. ve vztahu k žalobci“, neboť „tento závazek zavazoval pouze účastníky smlouvy“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání „podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř“. Namítal, že výpověď z pracovního poměru „daná starostou města je neplatná, neboť nebyla dána osobou, která je k tomuto právnímu úkonu oprávněná“. Dovozoval, že podle ustanovení § 59 odst. 3 písm. a) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, je tajemník obecního úřadu nadřízený všem pracovníkům obecního úřadu, tedy těm zaměstnancům obce, kteří jsou organizačně začleněni do obecního úřadu, avšak nikoli vůči všem zaměstnancům obce. Obdobně jako „např. strážníci obecní policie či zaměstnanci zařazení v zařízeních zřízených obecným zastupitelstvem“, se bývalí zaměstnanci S. l. l. T. s.p. stali zaměstnanci Města T. nezařazenými do obecního úřadu. „Při neexistenci bližší zákonné úpravy bylo možné v inkriminované době dovodit, že výkon funkce statutárního orgánu zaměstnavatele (§ 9 odst. 1 zák. práce) ve vztahu k zaměstnancům obce nezařazeným do obecního úřadu náležel obecní radě jako výkonnému orgánu obce v samostatné působnosti [§ 44 odst. 1 a § 45 písm. b) a p) zákona č. 367/1990 Sb]”. V souladu s tím vydala rada Města T. plnou moc MUDr. O. V. k rozhodování o všech pracovněprávních otázkách a ke všem úkonům, včetně uzavírání pracovních smluv a rozvazování pracovních poměrů ve