21 Cdo 869/2019 — Nejvyšší soud

21 Cdo 869/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 4. 2019 Spisová značka:21 Cdo 869/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.869.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Veřejná dražba Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 2 písm. b) a e) předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 10.05.2005 § 17 odst. 1 a 4 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 10.05.2005 § 30 odst. 1 předpisu č. 26/2005Sb. ve znění do 10.05.2005 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 869/2019-138 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce M. Š., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Hanou Koudelovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Národní třída č. 349/71, proti žalovanému V. M., narozenému dne XY, bytem v XY, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 10 C 372/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2018, č. j. 38 Co 218/2017-115, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Původní žalobci – L. Ch. a J. Š. – se žalobou podanou u Okresního soudu v Hodoníně dne 30. 10. 2015 domáhali určení, že „jsou spoluvlastníky, každý id. ½ silážního žlabu, který tvoří součást pozemků parcela č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY“. Žalobu odůvodnili zejména tím, že k podání této žaloby byli vyzváni rozhodnutím stavebního úřadu Městského úřadu ve Veselí nad Moravou, neboť k „silážní jímce“, která je součástí jimi plánované stavby, uplatnil vlastnické právo žalovaný. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 737/2002, dovozují, že sporný silážní žlab není samostatnou věcí, nýbrž součástí pozemků, na nichž se nachází a které jsou v jejich vlastnictví. Dovozují, že tvrzení žalovaného, že silážní žlab nabyl ve veřejné dobrovolné dražbě, nemůže obstát, neboť „předmětem převodu vlastnického práva nemůže být součást věci“. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 17. 5. 2017, č. j. 10 C 372/2015-74, žalobu zamítl a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovaného ve výši 600 Kč. Vyšel ze skutkových zjištění, že žalovaný nabyl předmětný silážní žlab na základě příklepu ve veřejné dobrovolné dražbě a jako vydražitel též cenu dosaženou vydražením zaplatil. Žaloba na neplatnost dražby podána nebyla, silážní žlab byl jako samostatná věc dražen jakožto samostatný „předmět dražby“ a jako takový ani v průběhu dražby nebyl jako nezpůsobilý předmět dražby zpochybněn. Vyšel dále ze závěrů znalce, že se žlab z převážné části nachází v nezámrzné hloubce, je vybudován ze železobetonové monolitické stěny, která je podélně dilatována a v horní hraně je zakončena ocelovým profilem. Podlaha je z betonové mazaniny. Jeho konstrukce umožňuje odlišení od okolního terénu, není demontovatelný, pouze lze provést jeho demolici, jíž by však nedošlo k znehodnocení pozemku. Při právním hodnocení věci odkázal na ustanovení § 30 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, jakož i na judikaturu k této problematice, zejména potom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2462/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 32/2005 a dovodil, že nebyla-li platnost veřejné dražby zpochybněna, nabyl žalovaný vlastnické právo originárním způsobem a jeho vlastnictví je „nesporné a nezpochybnitelné“. Dále dospěl k závěru, že silážní žlab je s ohledem na skutkové okolnosti, zjištěné znaleckým posudkem, samostatnou věcí, nikoliv součástí pozemku, kde je umístěn, jak tvrdili žalobci. Po odvolání žalobců Krajský soud v Brně nejprve usnesením ze dne 2. 8. 2018, č. j. 38 Co 218/2017-108, připustil, aby namísto dosavadních žalobců L. Ch. a J. Š. vstoupil do řízení pan M. Š., a usnesením vyhlášeným u jednání dne 20. 9. 2018 připustil změnu žaloby, reagující na změnu okruhu účastníků, a rozsudkem ze dne 20. 9. 2018, č. j. 38 Co 218/2017-115, rozhodl tak, že se „zamítá návrh na určení, že žalobce je vlastníkem silážního žlabu, který tvoří součást pozemků parc. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY“ a dále rozhodl tak, že zavázal žalobce zaplatit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 600 Kč a náklady, které nesl stát, ve výši 551 Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo náhrady nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že „…vzhledem k tomu, že v daném případě neplatnost veřejné dobrovolné dražby, provedené dne 15. 3. 2005, při níž byl žalovaným vydražen silážní žlab, kdy určení vlastnického práva k tomuto žlabu je předmětem tohoto řízení, nebyla určena pravomocným rozhodnutím soudu vydaným podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, je – aniž by musely a mohly být řešeny další právní otázky účastníky nastolené - nepochybné, že se žalobce v projednávané věci nemůže úspěšně domáhat určení svého vlastnického práva k tomuto silážnímu žlabu. Nemůže-li být totiž nyní posuzována otázka platnosti veřejné dobrovolné dražby, provedené dne 15. 3. 2005, znamená to mj., že její výsledek (vlastnictví žalovaného jako vydražitele) nemůže být v projednávané věci zpochybněn, a žaloba již z toho důvodu nemůže být důvodná (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 718/2007)…“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Dovolatel dovozuje přípustnost dovolání z toho, že odvolací soud založil své rozhodnutí na řešení právní otázky, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Tuto otázku spatřuje žalobce v tom, zda je možno ve veřejné dražbě, prováděné dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, prodat samostatně součást věci. Přípustnost dovolání spatřuje také v tom, že závěr odvolacího soudu o tom, že není oprávněn zabývat se otázkou, zda sporný žlab je či není součástí pozemku, s odkazem na nepřezkoumatelnost výsledku veřejné dlažby, je v rozporu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3270/2016. Dovolatel je přesvědčen, že předmětem prodeje ve veřejné dražbě mohou být pouze ty objekty, které jsou způsobilé být předmětem vlastnického práva. Součást věci je neoddělitelná, jako taková nemůže být samostatným předmětem vlastnického práva, a proto nemůže být ani předmětem prodeje ve veřejné dražbě. Nesprávnost právního posouzení spatřuje dovolatel také v tom, že odvolací soud dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti závěrů veřejné dražby, aniž se zabýval otázkou, zda vůbec o veřejnou dražbu šlo. Ke dni pořádání dražby nebyl její navrhovatel vlastníkem pozemků, na kterém se sporný žlab nacházel, nemohl tedy osvědčit své vlastnictví ke spornému žlabu, byl-li tento součástí pozemku a s ohledem na závěry citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3270/2016, potom jednání dražebníka nelze za veřejnou dražbu považovat. S ohledem na citované závěry měl dle názoru dovolatele odvolací soud nejdříve vyřešit otázku, zda sporný žlab byl či nebyl ke dni pořádání dražby součástí pozemku, což neučinil a věc tak v důsledku nesprávně právně posoudil. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání. Žalovaný v písemném vyjádření zpochybnil včasnost podaného dovolání, zopakoval, že nemovitosti nabyl ve veřejné dobrovolné dražbě, že platnost této dražby nebyla nikým v zákonné lhůtě napadena, že to byl i žalobce, který se této dražby neúspěšně jako dražitel zúčastnil, stejně jako žalovaný vydražil celou řadu staveb, které byly postaveny na pozemcích jiného vlastníka, ke zpochybnění vlastnictví došlo po více jak 14 letech po provedené dražbě. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném po 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po dni 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, který