21 Cdo 946/2025 – Nejvyšší soud

21 Cdo 946/2025-291 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. H., zastoupeného JUDr. Martinem Reindlem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční č. 133/1, proti žalovanému Dětskému domovu, Kašperské Hory, příspěvkové organizaci se sídlem v Kašperských Horách, Náměstí č. 146, IČO 61751065, zastoupenému JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Klatovech, Zlatnická č. 195, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 92/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. listopadu 2024, č. j. 13 Co 761/2024-269, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. listopadu 2024, č. j. 13 Co 761/2024-269, v části výroku I, ve které byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 23. května 2024, č. j. 7 C 92/2023-229, ve výroku o náhradě nákladů řízení, a ve výroku II o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá; v dalším se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 021,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Rostislava Netrvala, Ph.D., advokáta se sídlem v Klatovech, Zlatnická č. 195. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 21. 2. 2023 žalovaný sdělil žalobci, že po nálezu odposlouchávacího zařízení v kanceláři sociální pracovnice dne 21. 11. 2022 byl žalobce dne 13. 12. 2022 „předveden OOK Klatovy k podání vysvětlení celé záležitosti“, že po ukončení vyšetřování Policií České republiky a uzavření případu dne 14. 2. 2023 byla žalovanému podána závěrečná zpráva dne 20. 2. 2023, že dle zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že toto odposlouchávací zařízení nalezl „v DD“ právě žalobce a že rovněž nalezl klíče od kanceláře sociální pracovnice, že tyto nálezy měl bezodkladně ohlásit ředitelce dětského domova a „bezprodleně“ odevzdat a že tímto žalobce jednal v rozporu s bodem 7. pracovní smlouvy a nejednal ve prospěch dětského domova. Dále došlo k porušení pracovní povinnosti nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) žalobcovým následným záměrným jednáním, kdy za svými soukromými účely opustil místo výkonu práce (tedy 3. rodinnou skupinu) a neoprávněně vnikl do kanceláře sociální pracovnice za účelem umístění odposlouchávacího zařízení a ke sběru dat z tohoto zařízení, čímž žalobce porušil § 301 písm. a) a b) zákoníku práce. Toto jednání žalobce je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. 2. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne 21. 4. 2023 domáhal určení, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnil tím, že pro okamžité zrušení pracovního poměru nebyly dány důvody podle „§ 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce“ a že je považuje za neplatné. Uvedl, že záznamové zařízení bylo zřejmě dne 21. 11. 2022 nalezeno v kanceláři sociální pracovnice, kam ho během víkendu 19.–20. 11. 2022 umístil, že tedy žádné záznamy ze zařízení nezískal, resp. pokud bylo vůbec něco zaznamenáno, neměl nikdy možnost se s tím seznámit, že i v případě, že by je získal, neměl v úmyslu záznamy jakkoliv použít, šířit či zneužít, že chtěl pouze pro svou potřebu zjistit, kdo na pracovišti šíří pomluvy o něm a jeho rodině, přičemž měl podezření, že toto se děje především právě v kanceláři sociální pracovnice, a že rozhodně neměl v úmyslu poškodit svého zaměstnavatele ani nikoho ze svých kolegyň či kolegů. Žalobce si je vědom toho, že pochybil a nejednal správně, když vešel do kanceláře jiného zaměstnance žalovaného. Má však za to, že jeho jednání nebylo takové intenzity, aby byl dán důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Dále uvedl, že není pravdou, že opustil místo výkonu své práce, neboť sjednaným místem výkonu práce žalobce byl Dětský domov v Kašperských Horách, kde se nachází i kancelář sociální pracovnice, a je „běžnou praxí“, že vychovatelé se při výkonu své práce pohybují z různých důvodů po celém dětském domově a nesetrvávají pouze u „své“ dětské skupiny, kterou mají na starosti. Pokud jde o jednání spočívající v tom, že žalobce vešel do kanceláře jiných zaměstnanců žalovaného, nedošlo k němu při plnění pracovních povinností žalobce ani v souvislosti s ním. Nelze odhlédnout ani od motivu žalobce, pro který se rozhodl k uvedenému činu, který byl ryze osobní, a nikoliv ekonomický, resp. zištný či z pomstychtivosti. Žalobce svým jednáním nepoškodil ani neohrozil svého zaměstnavatele či jeho zájmy a neohrozil ani výkon svých pracovních povinností spočívajících v první řadě v péči o jemu svěřené děti a své povinnosti vykonával vždy řádně a svědomitě. Jednalo se tedy o ojedinělý exces, který byl vyvrcholením dlouhodobého pomlouvání žalobce a členů jeho rodiny na pracovišti ze strany některých zaměstnanců žalovaného. 3. Žalovaný (zejména) namítal, že podstatou věci je umístění odposlouchávacího zařízení v uzamčených prostorách v sídle žalovaného, že žalobce navozuje dojem, že se jednalo o zkratkovité jednání, avšak že umístění odposlouchávacího zařízení do hračky v odposlouchávané kanceláři vyžadovalo přípravu, rozmysl a jisté časové hledisko, že nahrávání muselo probíhat v delším časovém horizontu, než který uvádí žalobce, a že pracovníci žalovaného měli již minimálně od letních měsíců podezření, neboť informace, které zazněly pouze v kanceláři sociální pracovnice, byly žalobcem v různých situacích komentovány a naznačovány. Žalobce do uzavřené kanceláře opakovaně vstupoval během své pracovní doby, kdy měl vykonávat dohled nad skupinou. Pohyboval se přitom v kanceláři, která obsahuje citlivé informace – spisy dětí, jsou zde prováděny prověrky ze strany okresního státního zastupitelství, probíhají zde jednání ze strany orgánů sociálně právní ochrany dětí, kontroly ze strany Plzeňského kraje, úkony trestního řízení apod. Žalobce tak měl k dispozici informace, ke kterým neměl mít ze své pracovní pozice přístup, a vystavil zaměstnavatele nebezpečí porušení příslušných ustanovení [např. § 46 odst. 3 písm. c) zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů], zároveň ohrozil pověst žalovaného, kde je činnost založena na diskrétnosti, absolutní důvěře a pocitu bezpečí pro děti i zaměstnance, a navodil dlouhodobou atmosféru nedůvěry a strachu. K vytýkanému opuštění místa výkonu práce – 3. rodinné skupiny, kde měl žalobce provádět dohled, žalovaný uvedl, že žalobce vykonával pracovní náplň jako vychovatel, jehož povinností je dohled nad dětmi z rodinné skupiny, že jde o děti nezletilé a děti rovněž i mladšího školního věku, kde tento dohled je prováděn neustále, a že v okamžiku, kdy žalobce opustil rodinnou skupinu, vyšel na veřejné prostranství před domem jeden z chlapců z 3. rodinné skupiny. Žalobce svým jednáním porušil své povinnosti dohledu nad výchovnou skupinou, nezajistil ani náhradní dohled. 4. Žalobce pak ve své replice k vyjádření žalovaného (mimo jiné) namítl opožděnost okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť má za to, že není zřejmé, zda byla žalovaným dodržena subjektivní lhůta pro okamžité zrušení pracovního poměru podle § 58 odst. 1 zákoníku práce v délce 2 měsíce od okamžiku, kdy se zaměstnavatel o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl. Výjimka uvedená v § 58 odst. 2 zákoníku práce pro případ, stane-li se v průběhu subjektivní dvouměsíční lhůty podle § 58 odst. 1 zákoníku práce jednání zaměstnance předmětem šetření jiného orgánu, se podle názoru žalobce neuplatní v případě, kdy šetření příslušného orgánu započalo ještě před tím, než se zaměstnavatel o existenci důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru dověděl, a než mu tedy začala běžet subjektivní dvouměsíční lhůta podle § 58 odst. 1 zákoníku práce. 5. Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 23. 5. 2024, č. j. 7 C 92/2023-229, žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 28 416 Kč k rukám advokáta JUDr. Rostislava Netrvala, Ph.D. (výrok II). Vycházel ze zjištění, že žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 21. 2. 2023 vymezil dva skutky. Prvým z nich mělo být opuštění místa výkonu práce, tedy prostor, v nichž je umístěna 3. rodinná skupina, za soukromým účelem spočívajícím ve vniknutí do kanceláře sociální pracovnice a umístění zde nahrávacího zařízení za účelem pořízení nahrávky o obsahu hovorů zde vedených, druhým pak samotné neoprávněné vniknutí do kanceláře sociální pracovnice, tedy do prostor, k nimž žalobci nesvědčilo žádné právo. Soud prvního stupně „neshledal, že by prvý z vytýkaných skutků sám o sobě naplňoval znaky porušení povinností vztahujících se k žalobcově práci zvlášť závažným způsobem“, neboť v jednání spočívajícím v tom, že žalobce svěřené děti ze 3. rodinné skupiny na krátkou dobu opustil za účelem vyřízení svých soukromých záležitostí, nelze spatřit tak závažné pochybení, které by samo dosahovalo takové inte