21 Cdo 968/2011 – Nejvyšší soud

21 Cdo 968/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po M. Š., za účasti 1) L. R. a 2) M. Š., zastoupeného Evou Krtičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený pruh č. 1560/99, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1367/2007, o dovolání M. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2009 č.j. 24 Co 178/2009-230, takto: Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Řízení o dědictví po M. Š., zemřelém dne 21.4.2007, bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17.5.2007 č.j. 34 D 1367/2007-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví byl pověřen JUDr. Miloslav Peterka, notář v Praze 4 (§ 38 o.s.ř.). Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 8.2.2008 č.j. 34 D 1367/2007-72 určil, že obvyklá cena majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění manželů s L. R., činí 1.609.680,- Kč, že L. R. z vypořádání společného jmění manželů "připadá členský podíl v Bytovém družstvu K. v P., v obvyklé ceně 1.609.680,- Kč, nábytek v obvyklé ceně 0 Kč a elektrospotřebiče v obvyklé ceně 0 Kč", že ze společného jmění manželů "připadá do aktiv dědictví" po zůstaviteli "pohledávka za L. R. z titulu vypořádání společného jmění manželů v obvyklé ceně 804.840,- Kč", určil, že obvyklá cena majetku zůstavitele činí 1.139.316,80 Kč, že dluhy zůstavitele činí 7.941,- Kč a že čistá hodnota dědictví činí 1.131.375,80 Kč, a potvrdil, že veškeré jmění zůstavitele nabyl M. Š. jako jediný dědic ze závěti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jediným zůstavitelovým dědicem je na základě závěti ze dne 13.6.2005 jeho syn M. Š. a že členský podíl v bytovém družstvu Družstvo Kaplická 73 patřil do společného jmění zůstavitele s manželkou L. R. K odvolání L. R. Městský soud v Praze usnesením ze dne 23.10.2008 č.j. 24 Co 209/2008-134 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že pro posouzení otázky členství v bytovém družstvu (pro posouzení toho, zda L. R. byla ke dni smrti zůstavitele výlučnou členkou bytového družstva či zda se jednalo o společné členství manželů v družstvu) je rozhodující zjištění, zda ke dni vzniku družstva byl byt ve "výlučném" nájmu bytu L. R. či zda tvořil předmět společného nájmu bytu zůstavitele a L. R., a uložil mu, aby se v dalším řízení touto otázkou zabýval. Kdyby bylo zjištěno, že "výlučnou členkou družstva byla L. R.", nemůže být rozhodováno o členském podílu v bytovém družstvu, protože v takovém případě členský podíl v bytovém družstvu náleží L. R. Důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně byla rovněž skutečnost, že soud "nebyl správně obsazen", neboť ve věci rozhodoval vyšší soudní úředník, ačkoliv se jednalo o posouzení otázek skutkově a právně složitých. Obvodní soud pro Prahu 4 poté usnesením ze dne 25.3.2009 č.j. 34 D 1367/2007-180 znovu určil, že obvyklá cena majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění manželů s L. R., činí 1.609.680,- Kč, že L. R. z vypořádání společného jmění manželů "připadá členský podíl v Bytovém družstvu K. v P. v obvyklé ceně 1.609.680,- Kč, nábytek v obvyklé ceně 0 Kč a elektrospotřebiče v obvyklé ceně 0 Kč" a že ze společného jmění manželů "připadá do aktiv dědictví" po zůstaviteli pohledávka za L. R. z titulu vypořádání společného jmění manželů v obvyklé ceně 804.840,- Kč, určil, že obvyklá cena majetku zůstavitele činí 1.139.316,80 Kč, že dluhy zůstavitele činí 7.941,- Kč a že čistá hodnota dědictví činí 1.131.375,80 Kč, a potvrdil, že veškeré jmění zůstavitele nabyl M. Š. jako jediný dědic ze závěti; současně rozhodl, že M. Š. je povinen zaplatit "státu - Obvodnímu soudu pro Prahu 4" na náhradě nákladů řízení 3.250,- Kč, že M. Š. je povinen zaplatit notáři JUDr. Miloslavu Peterkovi odměnu ve výši 12.000,- Kč, hotové výdaje ve výši 926,50 Kč a "19% DPH" ve výši 2.456,- Kč (s tím, že již zaplatil "zálohu" ve výši 15.301,50 Kč) a že "žádný z účastníků dědického řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení". Soud prvního stupně z provedených důkazů mimo jiné zjistil, že L. R. a zůstavitel byli nájemci bytu v domě v P., že po schválení dohody o výměně bytů ze dne 28.11.1979, jejímž účastníkem byl "zjevně též zůstavitel", se stali nájemci bytu ve stejném domě a že poté, co se předmětný byt stal bytem družstevním, "oběma manželům svědčilo stejné užívací (resp. nájemní) právo k předmětnému bytu ke dni vzniku bytového družstva". Při posouzení otázky členství v bytovém družstvu soud prvního stupně vyšel z dopisu Bytového družstva K. v P. ze dne 28.6.2007, v němž bytové družstvo sdělilo, že L. R. a zůstavitele eviduje jako členy družstva od samotného vzniku bytového družstva, z "potvrzení o členství v bytovém družstvu", z nichž vyplývá, že ke dni 1.12.1997 Bytové družstvo K. v P. evidovalo L. R. a zůstavitele jako členy družstva, ze zápisu z členské schůze ze dne 24.9.1997, podle něhož byl zůstavitel jednomyslně přijat za člena družstva s tím, že mají s L. R. "společné členství na byt ve společném užívání s jedním hlasovacím právem při rozhodování družstva", a z přílohy č. 1 ke kupní smlouvě, kde je patrný soupis nájemních smluv a kde jsou jako oprávnění nájemci v bytě uvedeni zůstavitel a L. R. V době vzniku bytového družstva (dne 14.8.1997) měli tedy podle soudu prvního stupně zůstavitel a L. R. "stejné právo na to, aby jim vzniklo členství v bytovém družstvu", i když nebyli manžely, neboť k uzavření manželství došlo až dne 26.3.2004. Soud přihlédl k tomu, že "v podstatě protiprávním jednáním družstva, zůstavitele a jeho manželky" vznikl stav nesouladný s ustanovením § 700 občanského zákoníku, podle kterého může u družstevního bytu vzniknout společný nájem pouze mezi manžely, a dovodil, že tuto situaci je třeba vyřešit tak, aby "nikdo z účastníků nezneužil v rozporu s dobrými mravy svých práv", a že se proto "společné členství jeví za této situace jako spravedlivé řešení odstraňující předchozí pochybení". Kdyby nebyla "připuštěna varianta společného členství", mohl by se výlučného členství domáhat jak zůstavitel, resp. jeho dědic, tak i pozůstalá manželka. Soud prvního stupně uzavřel, že členský podíl v bytovém družstvu Družstvo Kaplická 73 patřil do společného jmění zůstavitele s manželkou L. R. K odvolání L. R. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12.11.2009 č.j. 24 Co 178/2009-230 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se obvyklá cena majetku ve společném jmění zůstavitele a pozůstalé manželky určuje částkou 0,- Kč, že do dědictví nepřipadá ze společného jmění manželů žádný majetek, že obvyklá cena majetku zůstavitele se určuje částkou 383.226,80 Kč, výše dluhů částkou 7.941,- Kč a čistá hodnota dědictví částkou 375.285,80 Kč, že namísto pohledávky za L. R. z vypořádání společného jmění manželů ve výši 804.840,- Kč nabývá M. Š. pohledávku za L. R. ve výši 48.750,- Kč a že se určuje odměna notáře JUDr. Miloslava Peterky ve výši 5.400,- Kč, hotové výdaje ve výši 926,50 Kč a "19% DPH" ve výši 1.202,- Kč, přičemž "celkové náklady ve výši 7.528,50 Kč hradí pozůstalý syn M. Š., kterému bude po právní moci tohoto usnesení vrácen přeplatek ve výši 7.773,- Kč; v dalším usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování a ze sdělení Městské části Praha 4 ze dne 17.8.2009 zjistil, že podle záznamů odboru bytové politiky Úřadu Městské části Praha 4 požádali uživatelé dvou bytů v domě K. v P. L. R. a F. H. o výměnu bytů "v rámci domu" a s bytem v domě M. v P. uživatele M. Š., že výměna byla povolena, ale patrně pouze pro uživatele L. R. a F. H., neboť uživatel M. Š. je "v souvisejících kartách přeškrtnutý", že ze záznamu z karty č. 4 vyplývá, že M. Š. původně bydlel na adrese P., že dnem 5.10.1979 se stal uživatelem bytu 0+1 v P., že jeho žádost ze dne 19.11.1979 o souhlas s výměnou bytu je přeškrtnutá a že další záznam odkazuje na storno žádosti a vrácení bytu "zpět ONV Praha 4". Odvolací soud dospěl na základě těchto zjištění k závěru, že ke dni 28.11.1979, k němuž byla povolena výměna bytů, byl M. Š. uživatelem bytu 0+1 v P., že L. R. správně namítá, že byla výlučnou uživatelkou (a posléze nájemkyní) bytu v P., v době, kdy se zůstavitelem žili v tomto bytě jako druh s družkou, a že v době uskutečnění výměny bytů nebyli zůstavitel a L. R. manžely, a proto se výměna týkala pouze užívacího práva L. R. Skutečnost, že v rozhodnutí o schválení dohody o výměně bytů ze dne 28.11.1979 je M. Š. uveden jako žadatel o výměnu bytu na straně L. R., neznamená, že by se v důsledku schválení dohody o výměně bytů automaticky stal společným uživatelem bytu společně s L. R., a to ani s přihlédnutím k tomu, že podle dohody o užívání byl tento byt přenechán do užívání L. R. a M. Š.; účastníkem výměny bytu může být jen ten, kdo má k bytu "neodvozený právní titul užívání", "takovou