§ 172 občanský zákoník – Zástavní právo nezaniká
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 172 Občanského zákoníku (40/1964 Sb.) říká, že zástavní právo nezaniká, i když zástavní věřitel odstoupí od smlouvy, ze které původně vznikla zajištěná pohledávka, pokud se zástavní právo vztahuje i na nároky z takového odstoupení. Zástavní právo zůstává v platnosti i v případě, že původní smlouva, na jejímž základě vznikla zajištěná pohledávka, je zrušena odstoupením. (§ 172 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
- Týká se: věřitel
- Odkazuje na: § 155
- Judikatura: na § 172 odkazuje 13 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/1964 Sb.
Zástavní právo nezaniká, vztahuje-li se i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka (§ 155 odst. 5).
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zástavní právo zůstává v platnosti i v případě, že původní smlouva, na jejímž základě vznikla zajištěná pohledávka, je zrušena odstoupením.
- Zástavní věřitel si tak může zajistit své nároky, které mu vzniknou v důsledku odstoupení od smlouvy (např. nárok na vrácení plnění nebo náhradu škody).
- Tato úprava posiluje pozici zástavního věřitele, neboť jeho zajištění není ohroženo zánikem původní smlouvy.
Na co si dát pozor
- Aby zástavní právo trvalo i po odstoupení od smlouvy, musí se na nároky z odstoupení výslovně vztahovat.
- Je důležité, aby tato skutečnost byla jasně sjednána v dohodě o zástavním právu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 172
Jak soudy aplikují § 172
Pokud tak zmocnitel učiní, a zmocněnec přesto jedná na základě zaniklé plné moci, jde o nezmocněné jednatelství ve smyslu § 33 odst. 2 obč. zák. Ostatně takto je pojímána ochrana dobré víry třetích osob i v rakouském a v německém právu (§ 1016, § 1026 ABGB, § 172 odst. 2 BGB).
Obvodním podnikem bytového hospodářství v Praze 4 koncem roku 1979 právo společného užívání bytu podle ustanovení § 172 odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.1991), které se dnem 1.1.1992 "transformovalo" na právo společného nájmu bytu ve smyslu ustanovení 700 odst.1 občanského zákoníku (§ 871 odst.1 občanského zákoníku).
Vázán právním názorem odvolacího soudu uzavřel, že smrtí matky původního žalovaného se společnými uživateli předmětného bytu ve smyslu § 172 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 1991 (dále jen „obč. zák. ve znění do 31. 12. 1991“), stali k 7. 4. 1986 původní žalovaný, jeho tehdejší manželka J. Č. a jejich tři nezletilé děti – žalobkyně (H.), V. a L.; jejich právo společného užívání bytu se k 1. 1. 1992 změnilo na společný nájem bytu (§ 700 – 702 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění …