21 ICdo 25/2016 – Nejvyšší soud

KSPA 44 INS 15620/2013 44 ICm 4119/2013 21 ICdo 25/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v insolvenční věci dlužníka P. B., v incidenčním sporu žalobkyně Ing. Jany Vodrážkové, se sídlem v Chrudimi, Novoměstská č. 960, jako insolvenční správkyně dlužníka, zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem v České Třebové, Čechova č. 396, proti žalovanému M. R., zastoupenému JUDr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. č. 770/52, o popření pravosti pohledávek, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 ICm 4119/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. srpna 2015 č. j. 44 ICm 4119/2013, 103 VSPH 85/2015-91 (KSPA 44 INS 15620/2013), takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Do insolvenčního řízení dlužníka P. B., vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 44 INS 15620/2013, žalovaný přihlásil pohledávku ve výši 160.000,- Kč (pohledávku č. P2/1), pohledávku ve výši 71.045,- Kč (pohledávku č. P2/2) a pohledávku ve výši 37.897,- Kč (pohledávku č. P2/3), které mu byly proti dlužníku přiznány vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7.4.2006 č.j. 3 C 136/2001-251 "ve spojení" s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14.2.2007 č.j. 24 Co 544/2006-285 "v návaznosti" na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.6.2009 č.j. 23 Cdo 2823/2007-307 oproti vydání "osobního automobilu Renault Megane 1.6, rok výroby 1996, barvy zelená metalíza". Při přezkumném jednání, konaném u insolvenčního soudu dne 25.11.2013, žalobkyně (podle obsahu protokolu) uvedla, že pohledávku č. P2/1 "popírá co do pravosti zcela", neboť "pohledávka neexistuje, měla být přihlášena jako podmíněná, vzniká oproti vydání osobního automobilu, který nebyl vydán a ani být vydán nemůže, neboť není ve vlastnictví věřitele", že pohledávku č. P2/2 "popírá co do pravosti ze stejných důvodů" jako pohledávku č. P2/1, neboť "se jedná o příslušenství pohledávky, které sleduje stejný osud jako pohledávka", a že pohledávku č. P2/3 "popírá co do pravosti ze stejných důvodů" jako pohledávku č. P2/1, neboť "se jedná o příslušenství pohledávky, které sleduje stejný osud jako pohledávka". Žalobkyně se žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 7.12.2013 (a doplněnou podáními ze dne 8.12.2013 a ze dne 22.2.2014) domáhala, aby bylo určeno, že uvedené pohledávky nejsou "po právu". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že popřela vykonatelnou pohledávku žalovaného a její příslušenství, neboť "pohledávka jako nepodmíněná neexistuje, když její vznik je vázán na vydání automobilu, který dlužníkovi vydán nebyl a ani být vydán nemůže, protože není ve vlastnictví žalovaného". Dosud nepravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16.1.2013 č.j. 12 C 263/2010-52 bylo žalovanému uloženo vydat předmětný automobil vlastníku vozidla společnosti Canora, a.s. se sídlem v Praze 3, Roháčova č. 188/37, a je tedy zřejmé, že povinnost žalovaného vydat dlužníku P. B. osobní automobil "oproti úhradě pohledávky P2/1" se stala nemožnou. Žalovaný namítal, že dlužník P. B. "svým chováním činí vše pro to, aby pohledávka žalovaného nemohla býti v insolvenčním řízení proti němu uspokojena", a předmětný osobní automobil si od žalovaného nevyzvedl, ačkoliv "k tomu byl opakovaně vyzýván a bylo mu zřejmé, kde se vozidlo nachází", a že si je "může kdykoliv vyzvednout poté, co splní svoje povinnosti". Jelikož ani na výzvu žalovaného k převzetí vozidla dne 1.3.2013 se dlužník P. B. nedostavil, žalovaný složil dne 20.8.2013 u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí osobní automobil do soudní úschovy, o čemž "bylo dne 24.9.2013 vydáno usnesení sp. zn. 20 Sd 22/2013-23". Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 18.9.2014 č.j. 44 ICm 4119/2013-64 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7.4.2006 č.j. 3 C 136/2001-251 potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14.2.2007 č.j. 24 Co 544/2006-285 bylo dlužníku P. B. uloženo, aby zaplatil žalovanému 160.000,- Kč oproti "vrácení" osobního automobilu "tovární značky Renault Megane 1.6, rok výroby 1996, barvy zelená metalíza", a na náhradě nákladů řízení 71.045,- Kč k rukám advokáta JUDr. Rostislava Koláře, že dne 3.6.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení s dlužníkem P. B., že na návrh žalovaného byl usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24.9.2013 č.j. 20 Sd 22/2013-23 přijat do úschovy soudu automobil ve prospěch dlužníka P. B. (jako příjemce) a že dne 27.9.2013 byl u dlužníka zjištěn jeho úpadek a prohlášen konkurs, soud prvního stupně dovodil, že žalovanému svědčilo zadržovací právo podle ustanovení § 175 odst. 1 občanského zákoníku a že složením automobilu do úschovy soudu žalovaný splnil svůj závazek ve smyslu ustanovení § 568 občanského zákoníku, a uzavřel, že pohledávka ve výši 160.000,- Kč s příslušenstvím byla přihlášena do insolvenčního řízení "po právu na základě pravomocných rozsudků". K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12.8.2015 č. j. 44 ICm 4119/2013, 103 VSPH 85/2015-91 (KSPA 44 INS 15620/2013) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že se zamítá návrh žalobkyně, aby řízení bylo přerušeno "do pravomocného skončení sporu se společností Canora, a.s. proti žalovanému v této věci o nahrazení projevu vůle k vydání vozidla ze soluční úschovy této společnosti". Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že žalovanému "svědčilo zadržovací právo a mohl poté, co dlužník k výzvě nepřevzal věc, složit ji do úřední úschovy, čímž zadržovací právo zaniklo ve smyslu § 180 občanského zákoníku a žalovaný splnil svou povinnost uloženou mu rozhodnutím Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, totiž vydal věc dlužníkovi, jež je povinen ke vzájemnému plnění". Žalovaný složil "důvodně věc do soluční úschovy ve prospěch dlužníka a nikoliv insolvenční správkyně, neboť ta není osobou oprávněnou z rozhodnutí Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a je pouze správcem majetkové podstaty". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítala zejména, že žalovaný nemohl svou povinnost splnit složením automobilu do úřední úschovy, neboť dlužník nebyl vlastníkem předmětného automobilu, a neměl proto právo na jeho vydání. Vlastníkem předmětného osobního automobilu je společnost Canora, a.s., která se vydání předmětného automobilu "aktivně domáhá". Žalobkyně má za to, že "vznik pohledávky žalovaného je vázán na plnění nemožné, když dlužník není oprávněn předmětný automobil po právu přijmout", a že pohledávka žalovaného by měla být v insolvenčním řízení uspokojována na úkor poměrného uspokojení ostatních věřitelů dlužníka". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví a že žalovaného zaváže k náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů, popřípadě aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu soudy zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 241a odst. 1 a § 242 odst.3 o.s.ř.), že M. S. (jako vlastník osobního automobilu "tovární značky Renault Megane 1.6, rok výroby 1996, barvy zelená metalíza") uzavřel s dlužníkem P. B. (jako provozovatelem autobazaru) dne 20.12.2000 smlouvu o zprostředkování