21 ICdo 30/2019 – Nejvyšší soud

KSOS 14 INS 3218/2015 14 ICm 460/2017 21 ICdo 30/2019-133 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně Hypoteční banky, a. s. se sídlem v Praze 5 – Radlicích, Radlická č. 333/150, IČO 13584324, zastoupené JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Husova č. 240/5, proti žalovanému Ing. Davidu Papouškovi, Ph.D., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Na Hradbách č. 120/2, IČO 73912760, jako insolvenčnímu správci dlužníka LETENALA s. r. o. se sídlem v Ostravě – Přívozu, Teslova č. 1129/2b, IČO 01437330, zastoupenému JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 1331/31, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 ICm 460/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka LETENALA s. r. o. se sídlem v Ostravě – Přívozu, Teslova č. 1129/2b, IČO 01437330, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 3218/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. října 2018 č. j. 14 ICm 460/2017, 11 VSOL 186/2018-106 (KSOS 14 INS 3218/2015), takto: I. Rozsudek vrchního soudu se v části výroku I, kterým bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2017 č. j. 14 ICm 460/2017-70 (KSOS 14 INS 3218/2015) ve výroku I, mění tak, že rozsudek krajského soudu se ve výroku I mění tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že dílčí pohledávka č. 1, přihlášená žalobkyní pod číslem přihlášky P7, ve výši 3 729 233,44 Kč, představující nesplacenou část hypotečního úvěru poskytnutého na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 27. 8. 2008 registrační číslo 5500/218328-01/08/01-001/00/R, ve znění dodatku č. 1 ze dne 16. 2. 2009, dodatku č. 2 ze dne 15. 10. 2009, dodatku č. 3 ze dne 23. 12. 2009, dodatku č. 4 ze dne 27. 9. 2010, dodatku č. 5 ze dne 19. 8. 2011, uzavřené mezi žalobkyní jako bankou a M. F. a J. F. jako dlužníky, je zajištěná zástavním právem k budově č. p. XY, rodinný dům, stojící na pozemku parc. XY, a budově bez č. p./č. e., garáž, stojící na pozemku parc. XY, zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště XY na listu vlastnictví XY, pro katastrální území XY, obec XY, zřízeným zástavní smlouvou ze dne 27. 8. 2008 registrační číslo 5500/218328-01/08/01-002/00/R, uzavřenou mezi žalobkyní jako zástavním věřitelem a M. F. a J. F. jako zástavci. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před insolvenčním soudem 13 915 Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení 13 552 Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Petra Langera, Ph.D., LL.M., se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 1331/31. Odůvodnění: Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 24. 1. 2017 (opravenou podáním ze dne 24. 7. 2017) se žalobkyně domáhala určení, že dílčí pohledávka č. 1 věřitele přihlášeného pod číslem P-7 (žalobkyně) ve výši 3 729 233,44 Kč, představující nesplacenou část hypotečního úvěru poskytnutého na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru registrační číslo 5500/218328-01/08/01-001/00/R ze dne 27. 8. 2008, ve znění dodatku č. 1 ze dne 16. 2. 2009, dodatku č. 2 ze dne 15. 10. 2009, dodatku č. 3 ze dne 23. 12. 2009, dodatku č. 4 ze dne 27. 9. 2010, dodatku č. 5 ze dne 19. 8. 2011, a její příslušenství, je zajištěná zástavním právem zřízeným na základě zástavní smlouvy, registrační číslo 5500/218328-01/08/01-002/00/R, uzavřené mezi žalobkyní a M. F. a J. F. dne 27. 8. 2008, k budově XY, rodinný dům, stojící na pozemku parc. XY, a budově bez č. p./č. e., garáž, stojící na pozemku parc. XY, zapsaných na listu vlastnictví XY vedeném pro katastrální území XY, obec XY, Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že po prohlášení úpadku dlužníka LETENALA s. r. o. přihlásila svoji nevykonatelnou pohledávku ve výši 3 729 233,44 Kč jako pohledávku zajištěnou majetkem dlužníka. Při přezkumném jednání dne 11. 1. 2017 žalovaný pohledávku č. 1 popřel „co do zajištění pohledávky“ z důvodu údajného zániku nemovitostí (shora uvedených), které jsou předmětem zástavního práva zřízeného k zajištění pohledávky (nesplacené části hypotečního úvěru). Žalobkyně je toho názoru, že zástavní právo bylo platně zřízeno, neboť nemovitosti ke dni právních účinků vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí, tj. 9. 9. 2008, existovaly. Poukázala především na zápis v katastru nemovitostí a na skutečnost, že obligační dlužníci žádali o poskytnutí úvěru pro účely provedení rekonstrukce uvedených nemovitostí. Existenci nemovitostí dovozuje rovněž z rozhodnutí stavebního úřadu o změně stavby před dokončením ze dne 2. 7. 2008, které „navazuje na stavební povolení z 9. 12. 1997“, a z protokolů o stavu stavby, které žalobkyně prováděla, mimo jiné též dne 13. 8. 2008, tedy před podpisem zástavní smlouvy. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě namítal, že v době uzavření zástavní smlouvy nemovitosti, které byly předmětem zajištění, neexistovaly, neboť „v důsledku povodní v roce 1997 zanikly“ a v době zřízení zástavního práva neexistovaly. Na pozemcích nyní stojí „zcela nové stavby“ o jiných rozměrech, které však byly postaveny „až po uzavření předmětné zástavní smlouvy“, a které proto nemohou být předmětem zajištění. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 11. 2017 č. j. 14 ICm 460/2017-70 (KSOS 14 INS 3218/2015) určil, že žalobou specifikovaná pohledávka je zajištěná zástavním právem váznoucím na budově XY, rodinný dům, stojící na pozemku parc. XY a budově bez č. p./č. e., garáž, stojící na pozemku parc. XY, vše zapsáno na listu vlastnictví XY, vedeném pro katastrální území XY, obec XY, Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY (výrok I), v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala, že je zajištěno také příslušenství pohledávky, žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Insolvenční soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně na základě smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 27. 8. 2008 poskytla manželům F. částku ve výši 3 000 000 Kč pro účely rekonstrukce nemovitostí (jako „objekt úvěru“ byla označena budova XY, rodinný dům, na pozemku parc. XY, vše v části obce XY, obec XY, katastrální území XY). Dne 27. 8. 2008 žalobkyně jako zástavní věřitel a manželé F. jako zástavci uzavřeli zástavní smlouvu, kterou k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru sjednali zástavní právo na nemovitostech budova XY, rodinný dům, na pozemku parc. XY a budova bez č. p./č. e., garáž, na pozemku parc. XY, pozemek parc. XY, parc. XY, parc. XY, vše v části obce XY, obec XY, katastrální území XY (stejnou „specifikaci“ předmětu zajištění obsahuje též smlouva o úvěru). Ke dni uzavření zástavní smlouvy „stál minimálně na pozemcích XY a XY rozestavěný rodinný dům XY, a to ve stavu hrubé stavby minimálně s prvním nadzemním podlažím, kdy již tento rodinný dům měl i část střechy a dále na těchto pozemcích k témuž dni stála již dostavěná garáž bez č. p./č. e. s obyvatelným podkrovím“; nemovitosti postavené po povodních se svými rozměry lišily od původních nemovitostí. Na základě těchto zjištění insolvenční soud dospěl k závěru, že vedle existence zajišťované pohledávky byla prokázána též existence způsobilé zástavy v době uzavření zástavní smlouvy, neboť již „existovala nemovitost v právním smyslu“, která byla „způsobilá k zápisu do katastru nemovitostí a k zastavení“, neboť „garáž byla dostavěna s obyvatelným podkrovím a rodinný dům měl minimálně první nadzemní podlaží a část střechy“. Označení nemovitostí v zástavní smlouvě vyhovovalo požadavkům vyplývajícím ze zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, obsahovala-li smlouva údaje „závazné pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru“. Protože k „závazným údajům nepatří údaje o druhu a velikosti pozemku“, nemá na platnost právního úkonu vliv případná „nesprávnost nebo nepřesnost“ v těchto údajích. Vzhledem k tomu, že zástavní právo se podle ustanovení § 153 odst. 2 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb. „ve znění účinném do 19. 10. 2008“) vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy, které se stávají předmětem zástavního práva „bez ohledu na to, zda vznikly před vznikem zástavního práva nebo až po něm“, bylo v posuzovaném případě nepodstatné, že došlo „ke změně“ rodinného domu XY a garáže bez čísla popisného nebo evidenčního, na nichž „zástava vázla“. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 10. 2018 č. j. 14 ICm 460/2017, 11 VSOL 186/2018-106 (KSOS 14 INS 3218/2015), rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I a III potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výr