21 ICdo 44/2021 – Nejvyšší soud

KSPL 66 INS 14382/2019 66 ICm 3613/2019 21 ICdo 44/2021-131 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce COMMERZBANK Aktiengesellschaft se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem, Kaiserstraβe č. 16, Spolková republika Německo, jednající prostřednictvím svého odštěpného závodu COMMERZBANK Aktiengesellschaft, pobočka Praha, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská č. 934/1, IČO 47610921, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, proti žalovanému Ing. Davidu Jánošíkovi se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída č. 1105/36, IČO 72074477, jako insolvenčnímu správci dlužníka SLOT Group, a. s., se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská č. 142, IČO 62741560, zastoupenému JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Týnská č. 1053/21, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 66 ICm 3613/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka SLOT Group, a. s., se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská č. 142, IČO 62741560, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 66 INS 14382/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2021, č. j. 66 ICm 3613/2019, 101 VSPH 728/2020-105 (KSPL 66 INS 14382/2019), takto: Rozsudek vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce a dlužník uzavřeli dne 26. 4. 2011 dodatek ke smlouvě o účtech, jímž se k hlavnímu účtu [č. 10381169/6200 (tuzemsko), 1038116 (zahraničí)] dohodli na „otevření dodatečných účtů/podúčtů“ č. 1038116/05 a 1038116/06 za účelem složení herní jistoty. Strany se dohodly na tom, že dále platí (mimo jiné) ustanovení „Smlouvy o účtech/společných účtech“ ze dne 31. 10. 2007 (resp. 22. 10. 2007) a že disponování s podúčtem č. 1038116/05 CZK a 1038116/06 CZK je možné pouze s přivolením Ministerstva financí České republiky. 2. Následně, dne 30. 12. 2014, uzavřeli žalobce a dlužník zástavní smlouvu, jíž dlužník jako zástavce zastavil své současné a budoucí – i podmíněné – pohledávky vůči bance (žalobci) na vyplacení peněžních prostředků vedených u banky na běžných účtech zástavce, mimo jiné i č. 103811600CZK, a to k zajištění dluhů zástavce vůči bance vypočtených pod bodem 2 zástavní smlouvy. 3. Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 19. 12. 2019 se žalobce domáhal určení, že pohledávka, kterou přihlásil do insolvenčního řízení na majetek dlužníka (ve výši 376 645 898,90 Kč), je dána s právem na uspokojení (též) z pohledávky na výplatu prostředků z účtu dlužníka vedeného u žalobce, a to z účtu č. 1038116/05CZK. Nesouhlasil s tím, že žalovaný, insolvenční správce dlužníka, popřel právo na uspokojení ze zajištěné pohledávky z důvodu, že v zástavní smlouvě, včetně dodatků, není uveden účet č. 1038116/05CZK a že od roku 2011 vystavovala banka vinkulaci na prostředky na tomto účtu ve prospěch Ministerstva financí České republiky. Namítal, že zástavní smlouva se vztahuje i na účet č. 1038116/05CZK, který je technickým podúčtem k běžnému účtu č. 10381169/6200. Podúčet není samostatným účtem, je pouze nástrojem kategorizace finančních prostředků v rámci běžného účtu. Zřízení zástavního práva nebylo vyloučeno vinkulací peněžních prostředků, neboť uhrazovací funkce zástavního práva nastupuje za podmínky, že neexistují žádné pohledávky státu, obcí a sázejících; v insolvenčním řízení na majetek dlužníka nebyly uplatněny žádné pohledávky, k jejichž uspokojení má jistota sloužit. Absence souhlasu Ministerstva financí se zřízením zástavního práva neznamenala přitom neplatnost zástavní smlouvy. 4. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě namítal, že podle textu zástavní smlouvy nebyla zastavena pohledávka dlužníka vůči bance na vyplacení peněžních prostředků vedených na účtu č. 1038116/05CZK. Navíc by bylo zřízení zástavy neplatné pro zákaz dlužníka nakládat s pohledávkou na tomto účtu, neboť peněžní prostředky představovaly herní jistotu. Zákazem nakládání s prostředky na účtu ve smyslu § 4b zákona o loteriích není míněn pouze jejich převod. Zastavit lze pouze pohledávku, kterou je možné postoupit; pohledávku by bylo možné postoupit pouze se souhlasem Ministerstva financí. 5. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 7. 2020, č. j. 66 ICm 3613/2019-62 (KSPL 66 INS 14382/2019), žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Uzavřel, že pohledávka na podúčtu nemůže být předmětem zástavy, neboť z povahy věci není přírůstkem a není ani příslušenstvím pohledávky na účtu. Měli-li účastníci zástavní smlouvy skutečně v úmyslu zajistit pohledávky žalobce i pohledávkou na výplatu prostředků na účtu č. 1038116/05CZK, nepochybně by ji v zástavní smlouvě označili. Dále soud prvního stupně uzavřel, že v rozporu s účelem jistoty podle § 4b odst. 1 zákona o loteriích je zřízení zástavního práva k pohledávce na účtu (na němž je jistota složena). Uzavření zástavní smlouvy je tak absolutně neplatným právním jednáním, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Neztotožnil se s názorem, že nakládání ve smyslu § 4b zákona o loteriích znamená převody prostředků, nikoliv zřizování zástavního práva. 6. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 66 ICm 3613/2019, 101 VSPH 728/2020-105 (KSPL 66 INS 14382/2019), změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se určuje, že pohledávka žalobce ve výši 376 645 898,90 Kč uplatněná přihláškou č. P113-1 je zajištěna pohledávkou na výplatu z účtu dlužníka č. 1038116000CZK ve formátu pro tuzemský platební styk č. 10381169/6200 včetně podúčtu č. 103811605CZK; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze závěru, že podúčet byl součástí předmětného účtu. Zástavní smlouvou tak bylo zřízeno zástavní právo ke všem pohledávkám dlužníka – finančním prostředkům na předmětném účtu jako celku, a to bez ohledu, na které části – podúčtu – byly finanční prostředky účetně evidovány. Dlužník nezřídil žádný nový účet pro splnění povinnosti podle § 4b zákona o loteriích, ale za uvedeným účelem pouze evidoval část finančních prostředků na podúčtu. Za situace, kdy do insolvenčního řízení ohledně dlužníka „nebyly přihlášeny žádné pohledávky státu, obce týkající se provozování loterie“ a ani pohledávky z titulu „výplaty výher sázejícím“, není podle názoru odvolacího soudu žádný důvod, aby pohledávky dlužníka na předmětném účtu včetně podúčtu nebyly použity k uspokojení přihlášené pohledávky žalobce. 7. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení otázek dovolacím soudem dosud neřešených, totiž zda dochází zřízením zástavního práva k pohledávce na výplatu peněžních prostředků vedených u banky na běžném účtu ke zřízení zástavního práva k zůstatku na podúčtu, který byl zřízen v rámci běžného účtu, a zda lze zřídit zástavní právo k pohledávce z podúčtu (zůstatku na podúčtu) v situaci, kdy na tomto podúčtu je složena jistota podle zákona o loteriích. U první otázky namítá nesprávnost závěru, že podúčet tvoří součást účtu. U podúčtu není žádný rozumný důvod, aby nemohlo dojít k oddělení podúčtu od účtu, a ani není zřejmé, jaký by mělo mít oddělení znehodnocující efekt na samotný účet. Ke zřízení podúčtu došlo za účelem složení herní jistoty podle zákona o loteriích. Prostředky složené na podúčtu měly zcela odlišný charakter od jiných prostředků. Proto nepostačí při zřízení zástavního práva pouze odkaz na účet, ale je nutné i specifikovat pohledávku na výplatu z podúčtu, kde jsou účelově vázané prostředky. Dovolatel má za to, že nemohlo dojít k platnému zřízení zástavního práva k pohledávce tvořící jistotu podle zákona o loteriích, neboť tuto pohledávku nelze zcizit. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 8. Žalobce navrhl, aby dovolání žalovaného bylo odmítnuto, eventuálně zamítnuto. Zdůraznil zásadu priority výkladu zachovávajícího platnost smluv a skutečnost, že v daném případě nebyly uplatněny žádné pohledávky, k jejichž uspokojení má jistota podle zákona o loteriích sloužit. Odvolací soud vyložil správně zástavní smlouvu a dovodil věcně správný závěr o neoddělitelnosti podúčtu od účtu. Zůstatek na podúčtu je stále pohledávkou z účtu a zástavní právo se proto na něj vztahuje. 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 10. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 11. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné prot