22 Cdo 100/2002 — Nejvyšší soud

22 Cdo 100/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 4. 2003 Spisová značka:22 Cdo 100/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.100.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:předpisu č. 142/1947Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 100/2002 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: A) J. M., a B) J. M., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) V. H., 2) P. P., a 3) B. J., zastoupeným advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 1867/98, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. června 2000, č. j. 22 Co 234/2000-36, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali určení vlastnictví k pozemkové parcele č. 131/27 v katastrálním území K. S., který získali v rámci tzv. přídělového řízení. Jde o pozemek oddělený od původního pozemku č. 131/16, který byl ale v restitučním řízení vydán žalované 1) a původně žalované B. P. (která 21. 11. 2000 zemřela a do řízení po podání dovolání na její místo nastoupili její dědici, žalovaní 2) a 3). Příslušný katastrální úřad vedl v katastru nemovitostí jako vlastníky sporné nemovitosti jak žalobce, tak žalovanou 1) a B. P. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. listopadu 1999, č. j. 9 C 1867/98-20, zamítl „žalobu s návrhem na určení, že navrhovatelé J. M. a J. M. jsou vlastníky parcely ve zjednodušené evidenci – původ grafický příděl č. 131/27 v k. ú. K. S. o výměře 19641 m2, kteréžto nemovitosti jsou zapsány na listu vlastnictví č. 778 pro obec a k. ú. K. S.“, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že přídělovou listinu z 9. 8. 1957, na základě níž měli žalobci získat do vlastnictví předmětnou nemovitost, vydal orgán, který k tomu nebyl příslušný, a to bývalý Okresní národní výbor v K. Příslušným k provádění přídělového řízení bylo toliko ministerstvo zemědělství. Soud dále zpochybnil existenci samotného pozemku č. 131/27 jako samostatné věci v právním smyslu, neboť nebyl řádně oddělen od původního pozemku vedeného pod č. 131/16. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. června 2000, č. j. 22 Co 234/2000-36, změnil rozsudek soud prvního stupně tak, „že se určuje, že žalobci J. M. a J. M., jsou vlastníky parcely ve zjednodušené evidenci – původ grafický příděl p. č. 131/27 v k. ú. K. S. o výměře 19641 m2, která je zapsána na LV č. 778 pro obec a k. ú. K. S. u Katastrálního úřadu v K.“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a konstatoval, že F. a B. P. byli vlastníky zbytkového statku čp. 1 včetně pozemku č. 131/16 v K. S. a tento majetek přešel na stát rozhodnutími vydanými podle zákona č. 142/1947 Sb. Zmíněný pozemek byl rozdělen grafickým přídělovým plánem z 16. 6. 1948 na jednotlivé příděly a díl označený č. 131/27 převzali 1. 10. 1948 žalobci. Přídělovou listinu jim však Okresní národní výbor v K. předal až 9. 8. 1957. Přidělení pozemku nebylo zapsáno v pozemkové knize a přídělci nebyli vedeni jako jeho vlastníci ani v pozdější evidenci nemovitostí. Pozemek sdružili do bývalého JZD S., v jehož užívání byl až do 25. 7. 1994, kdy byl na základě dohody uzavřené podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), vydán žalované 1) a B. P. jako pozemek č. 131/16. Na listu vlastnictví vedeném u příslušného katastrálního úřadu ohledně sporného pozemku byli jako jeho vlastníci zapsáni jak žalobci, tak žalovaná 1) a B. P. Vládní nařízení č. 122/1951 Sb., o přesunech působnosti a o jiných zjednodušeních veřejné správy, stanovilo příslušnými k rozhodování o přídělech okresní národní výbory. Označení sporného pozemku podle grafického přídělového plánu pak bylo dostatečně určité a odpovídalo postupu stanovenému § 12 zákona č. 90/1947 Sb., o zavedení knihovního pořádku ohledně konfiskovaného nepřátelského majetku. Vlastnické právo žalobců k předmětnému pozemku vzniklo vydáním přídělové listiny, to je k 9. 8. 1957, a toto vlastnické právo žalobci nepozbyli. Dohoda o vydání věci uzavřená mezi žalovanou 1) a B. P. na straně jedné a ZOD S. 25. 7. 1994 je neplatná. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, ve kterém uplatňují dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „OSŘ“). Za správné považují právní posouzení věci soudem prvního stupně. Ten kromě dalšího poukázal na to, že předmětný pozemek nebyl zapsán v katastru nemovitostí až do 24. 6. 1991, kdy nabyl účinnosti zákon o půdě, a do té doby jako věc v právním smyslu nevznikl. Později v důsledku § 32 odst. 1 uvedeného zákona již vzniknout nemohl, neboť tímto ustanovením bylo vyloučeno další použití zákona č. 142/1947 Sb., přičemž z důkazů bylo zřejmé, že k zápisu sporné parcely došlo až za účinnosti zákona o půdě, konkrétně až v roce 1993. Odvolací soud sice správně došel k závěru, že rozhodovat o přídělech půdy příslušelo okresním národním výborům, ale vydání přídělové listiny ještě nezpůsobilo nabytí vlastnického práva přídělcem. Jestliže odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že samotné vyhotovení přídělové listiny příslušným orgánem způsobilo právní účinky, aniž bylo třeba zachovat procesní předpisy ve vztahu k ukončení řízení právní mocí rozhodnutí, nepostupoval správně, neboť měl zjistit, zda správní orgán příslušný k vydání rozhodnutí postupoval v souladu se správními předpisy, aby jeho rozhodnutí způsobilo zamýšlený právní účinek (§ 17 zákona č. 142/1947 Sb.). I kdyby žalobci nabyli ke spornému pozemku vlastnické právo na základě přídělové listiny, pak jim zaniklo v důsledku rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu, kterým byla schválena dohoda o vydání pozemku podle zákona o půdě. Pozemkový úřad svoje rozhodnutí vydal za účinnosti zákona č. 195/1993 Sb. (úplné znění zákona o půdě, jak to vyplývalo z pozdějších změn a doplňků) a za podmínek, které tento zákon pro vydávání dříve přidělovaných pozemků stanovil, a v tomto směru připomínají § 32 odst. 3 zákona o půdě. Nemovitost nebylo možno původnímu vlastníkovi vydat pouze v případě, doložil-li přídělce či jeho právní nástupce nepochybně nabytí vlastnického práva. Právní předchůdci žalobce takto nabyté právo doložit nemohli, neboť nikdy nedošlo k jeho vkladu. Proto pozemkový úřad vydání sporné nemovitosti stvrdil, a na tom, že došlo k přechodu vlastnického práva, nemůže nic změnit ani rozhodnutí Ústavního soudu, který § 32 odst. 3 zákona o půdě zrušil. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobci se k dovolání nevyjádřili. Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000 (část dvanáctá, hlava první, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., tedy podle OSŘ ve znění před novelou, provedenou tímto zákonem), a po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) OSŘ , že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241 odst. 3 písm. d) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné. Dovolatelé namítají, že odvolací soud nezjišťoval, zda při vydání přídělové listiny postupoval správní orgán podle § 17 zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, podle něhož pro řízení podle tohoto zákona, včetně vyvlastnění půdy podle § 1, odst. 3, platí - s výhradou ustanovení § 8 - přiměřeně příslušné předpisy záborového zákona a zákonů jej doplňujících. Vláda může nařízením upraviti správní lhůty a podle potřeby i jiná ustanovení těchto zákonů o řízení. V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje. V dané věci žalobci od počátku opírali uplatněné právo o rozhodnutí o přídělu. Žalovaní toto rozhodnutí nijak nezpochybňovali a netvrdili, že by bylo postiženo vadami, které by měly za následek jeho nicotnost (procesní pochybení, která by nicotnost nezakládala, jsou vzhl