22 Cdo 1053/2012 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1053/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 3. 2015 Spisová značka:22 Cdo 1053/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.1053.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezpodílové spoluvlastnictví manželů Dotčené předpisy:§ 143 obč. zák. ve znění do 31.07.1998 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 6. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 5.6.2015 12.6.2015I.ÚS 1692/15 II.ÚS 1755/15JUDr. David Uhlíř JUDr. Jiří Zemánekodmítnuto odmítnuto17.1.2017 15.2.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1053/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce Ing. P. S., zastoupeného JUDr. Ludvíkem Röschem, advokátem se sídlem v Plzni, Vnitřní Město, Malá 43/6, proti žalovaným: 1) JUDr. I. S., zastoupené JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Východní Předměstí, Pražská 37/45, 2) IDM ECONOMY s. r. o., se sídlem v Plzni, Hradiště, K Řece 717/16, IČO: 25227602, zastoupené Mgr. Lukášem Kuhajdou, advokátem se sídlem v Plzni, Východní Předměstí, U Zvonu 142/11, o určení vlastnictví k nemovitostem a o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 20 C 88/99, o dovolání žalované 1) a žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. října 2011, č. j. 12 Co 151/2008-1758, takto: I. Dovolání žalované 1) a žalované 2) se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. listopadu 2007, č. j. 20 C 88/99-1528, ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. ledna 2008, č. j. 20 C 88/99-1567, určil, že kupní smlouva uzavřená dne 14. 12. 1998 mezi "IDM ECONOMY" s. r. o. a JUDr. I. S. s právními účinky vkladu ke dni 8. 11. 1999 pod č. j. V 11 – 112/86/1999, jejímž předmětem byl převod nemovitostí, tj. budovy, způsob využití – bydlení, nacházející se na pozemku parc. č. 6082, budovy bez č. p./č. e., způsob využití – občanská vybavenost, nacházející se na pozemku parc. č. 6081, budovy bez č. p./č. e., způsob využití občanská vybavenost, nacházející se na pozemku parc. č. 6083, budovy bez č. p./č. e., způsob využití – občanská vybavenost, postavené na pozemku parc. č. 6084, parc. č. 6079/1 – ostatní plocha, způsob využití – manipulační plocha, parc. č. 6081 – zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 6082 – zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 6083 – zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 6084 – zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 6414 – zastavěná plocha a nádvoří, způsob využití – společný dvůr, tedy nemovitostí zapsaných na LV 10609 pro obec a katastrální území P., vedeném u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-město, je neplatná (dále jen „předmětné nemovitosti“) – (výrok I.). Dále určil, že předmětné nemovitosti patří do společného jmění manželů Ing. P. S. a JUDr. I. S. (výrok II.) a že ideální spoluvlastnický podíl v rozsahu 27/36 ve vztahu k celku na nemovitostech, a to domu v P., jižní předměstí, nacházejícím se na st. parc. č. 7867 – zastavěná plocha a nádvoří, jakož i ideální spoluvlastnický podíl v rozsahu 27/36 ve vztahu celku na této st. parc. č. 7867 – zastavěné ploše a nádvoří, jakož i ideální spoluvlastnický podíl v rozsahu 27/36 ve vztahu k celku na pozemku parc. č. 7868/1 – zahradě, tedy na nemovitostech zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň – město, na LV č. 7129, pro obec a k. ú. P., patří do společného jmění manželů Ing. P. S. a JUDr. I. S. (výrok III.). Soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně určení, že spoluvlastnický podíl na nemovitostech uvedených ve výroku III. v rozsahu 4/36 ve vztahu k celku patří do společného jmění manželů Ing. P. S. a JUDr. I. S. (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V. – VIII.). V odůvodnění se soud prvního stupně v první řadě vypořádal s námitkou žalované 1), že se právní poměry mají řídit právním řádem Spolkové republiky Německo. Podle soudu prvního stupně nelze na daný případ aplikovat § 21 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., neboť se neřeší otázka osobních a majetkových vztahů mezi manžely, resp. se nejedná o vypořádání společného jmění manželů (dále též „SJM“), ale o to, zda se do budoucna bude jednat o majetek společný. Na daný případ je proto nutno aplikovat § 5 uvedeného zákona stanovící pro věcná práva k věcem primární uplatnění práva místa, kde se věc nachází, není-li v samotném zákoně nebo ve zvláštních právních předpisech stanoveno jinak. V předmětné věci se všechny nemovitosti, o které je veden spor, nacházejí na území České republiky a žalovaná 1) je nepochybně občankou České republiky, pravděpodobně i žalobce a zcela jistě žalovaná 2), která má na území ČR sídlo. Z těchto důvodů má být rozhodováno u českých soudů a na věc bylo aplikováno i české právo. Dále se soud prvního stupně zabýval námitkou, že předmětné nemovitosti se nemohly stát součástí BSM a následně SJM, neboť je žalovaná 1) nabyla do svého vlastnictví vydražením v rámci privatizace jako nedílnou součást části podniku Potraviny Plzeň s. p. Soud prvního stupně se neztotožnil s tvrzením, že žalovaná 1) nabyla obchodní majetek do výlučného vlastnictví v rámci privatizace v procesu dražby, tj. že nabyla obchodní majetek sloužící výlučně k podnikání, přičemž tento majetek měl sloužit k podnikání výhradně žalované 1). Majetek získaný v privatizaci neměl sloužit výhradně k podnikání žalované 1), neboť pokud měl někdo s majetkem podnikat, pak to byli žalobce s žalovanou 1) dohromady, a to za faktické pomoci svědka N. a svědkyně F. Žalovaná 1) neměla ani živnostenské oprávnění, přičemž nejspíše bylo privatizováno nikoliv z důvodu každodenního konkrétního podnikání, ale šlo strategicky o investiční záměr do budoucna. Předmětné nemovitosti se proto staly předmětem bezpodílového spoluvlastnictví (dále též „BSM“), posléze SJM žalobce a žalované 1). Žalobce ve smyslu § 148a odst. 1 obč. zák. nedal souhlas k použití majetku v BSM k podnikání, který by v důsledku měl mít ten význam, že už by další souhlas žalobce s dispozicí s majetkem nebyl zapotřebí. Žalobu proto v této části shledal soud prvního stupně důvodnou, neboť žalobce se ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák. dovolal relativní neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými, se kterou nesouhlasil. Podrobně soud prvního stupně také odůvodnil vyhovující výrok o tom, že spoluvlastnický podíl v rozsahu 27/36 na nemovitostech uvedených ve výroku III. rozsudku je součástí společného jmění účastníků. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 16. července 2008, č. j. 12 Co 151/2008-1670, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. potvrdil (výrok I.), ve výrocích I., II., V., VI., VII. a VIII. změnil tak, že zamítl návrh žalobce na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 14. 12. 1998, jejímž předmětem byl převod předmětných nemovitostí (výrok II.), a zamítl návrh žalobce na určení, že předmětné nemovitosti patří do SJM žalobce a žalované 1) (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. – IX.). K dovolání žalované 1) a žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 24. února 2011, č. j. 22 Cdo 5267/2008-1732, ve znění opravného usnesení ze dne 21. dubna 2011, č. j. 22 Cdo 5267/2008-1741, dovolání žalované 1) odmítl (výrok I.), rozsudek odvolacího soudu ze dne 16. července 2008, č. j. 12 Co 151/2008-1670, ve výrocích III. až IX. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (výrok II.). Odvolací soud v pořadí druhým rozsudkem ze dne 19. října 2011, č. j. 12 Co 151/2008-1758, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil (výrok I.) a změnil výroky V., VI., VII. a VIII. rozsudku soudu prvního stupně, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že je dána mezinárodní pravomoc českého soudu k projednání a rozhodnutí žaloby o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem a že je rozhodné české právo. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť prokázal, že v zákonné lhůtě řádně vznesl námitku relativní neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 14. 12. 1998. Jádrem sporu proto zůstalo posouzení, zdali předmětné nemovitosti patřily v době uzavření kupní smlouvy do SJM žalobce a žalované 1), konkrétně zdali se na vydražené předmětné nemovitosti vztahovala výjimka ze SJM u věcí