22 Cdo 1151/2024 – Nejvyšší soud

22 Cdo 1151/2024-398 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Michalem Filoušem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostravská 16, proti žalovanému P. P., zastoupenému Mgr. Janou Wranikovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 C 84/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 13. 11. 2023, č. j. 72 Co 90/2023-343, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 13. 11. 2023, č. j. 72 Co 90/2023-343, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně – pobočce v Jihlavě k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Nejvyšší soud se zabýval otázkou výše náhrady za spoluvlastnický podíl při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. I. Dosavadní průběh řízení 2. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 17. 2. 2023, č. j. 13 C 84/2021-299, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemkům v katastrální území XY (výrok I) a přikázal je do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II). Žalobce zavázal, aby zaplatil žalovanému na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 1 000 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení a nákladech státu (výroky IV až VI). 3. Vyšel ze zjištění, že účastníci jsou rovnodílnými spoluvlastníky v žalobě specifikovaných pozemků (dále též „blokační pozemky“), které se nacházejí ve dvou lokalitách označených jako severní a jižní. Blokační pozemky v severní lokalitě navazují na pozemek ve spoluvlastnictví žalobce a třetí osoby, v jižní lokalitě na pozemky ve výlučném vlastnictví žalobce. Vypořádávané blokační pozemky ohraničují pozemky ve vlastnictví a spoluvlastnictví žalobce (dále též „rozvojové pozemky“) tak, aby přes ně bylo znemožněno vybudování a napojení technické a dopravní infrastruktury. Jejich výměra je malá, pohybuje se od 10 do 596 m2 na pozemek, z toho osm pozemků má výměru menší než 100 m2. Jde o úzké pásy pozemků vytvořené jen za tím účelem, aby inženýrské sítě a dopravní infrastruktura vybudovaná na jiných pozemcích bezprostředně nesousedily s pozemky rozvojovými. 4. Ke způsobu vypořádání soud prvního stupně uvedl, že přednostní způsob vypořádání, jímž je reálné rozdělení věci, není v daném případě vhodný ani účelný, neboť vzhledem k jejich velikosti by se rozdělením výrazně snížila jejich využitelnost a funkčnost a samy o sobě by byly prakticky nevyužitelné. Nepřisvědčil způsobu vypořádání navrhovanému žalobcem, podle kterého by část pozemků potřebných pro realizaci jeho stavebních záměrů byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví a zbylá část pozemků do vlastnictví žalovaného. Pokud jde o další zákonný způsob vypořádání, tedy přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu, přiklonil se k tomu, aby byly blokační pozemky přikázány do vlastnictví žalobce, který plánuje v obou lokalitách realizovat výstavbu veřejné dopravní a technické infrastruktury a jeho záměr je v souladu s aktuálně platnou plánovací dokumentací města i plány rozvoje daných lokalit. 5. Dále se soud prvního stupně zabýval náhradou za spoluvlastnický podíl. Vyšel ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce Ing. Martina Müllera, který v souladu se zadáním určil obvyklou cenu vypořádávaných blokačních pozemků, dále určil obvyklou cenu rozvojových pozemků v severní i jižní lokalitě bez zohlednění přivedených páteřních sítí, s limitovaným přístupem a příjezdem a bez prověření možnosti dostupnosti a kapacity sítí, a dále obvyklou cenu rozvojových pozemků v severní a jižní lokalitě se zohledněním realizovaných stavebních prací (páteřních sítí), tedy s předpokladem volného a bezproblémového přístupu a příjezdu do této lokality, a s předpokladem dostatečně kapacitních inženýrských sítí potřebných parametrů pro celou lokalitu. Obvyklá cena blokačních pozemků činila podle znaleckého posudku 782 000 Kč. Za spravedlivé považoval soud zvýšit tuto hodnotu o 40 %, neboť právě o tolik se podle posudku zvýší hodnota pozemků rozvojových ve vlastnictví a spoluvlastnictví žalobce poté, co mu bude umožněno, aby se bez výraznějších investic napojil na již vybudované inženýrské sítě a infrastrukturu nacházející se na hranicích s blokačními pozemky. Po tomto navýšení by cena vypořádávaných blokačních pozemků činila 1 102 620 Kč, z toho polovina částku 551 310 Kč. Soud ale zohlednil, že žalobce navrhoval zaplatit žalovanému 1 000 000 Kč, a proto tuto částku považoval za odpovídající náhradu žalovanému za jeho spoluvlastnický podíl. 6. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 13. 11. 2023, č. j. 72 Co 90/2023-343, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil (výrok I), ve výroku III změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání jeho podílu částku 3 702 578,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), a dále rozhodl znovu o nákladech nalézacího řízení, o nákladech státu a nákladech odvolacího řízení (výroky III až VI). 7. Ve způsobu vypořádání spoluvlastnictví dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, tedy že reálné dělení blokačních pozemků není dobře možné, svůj názor ovšem opřel o jinou skutečnost, konkrétně o veřejný zájem na vybudování ploch pro bydlení a s tím související infrastruktury. Se soudem prvního stupně pak zcela souhlasil v otázce určení osoby, do jejíhož výlučného vlastnictví budou pozemky přikázány. 8. Pokud jde o stanovení výše vypořádacího podílu, vyšel odvolací soud stejně jako soud prvního stupně ze závěrů znalce Ing. Martina Müllera, jehož znalecký posudek považoval ohledně stanovení obvyklé ceny pozemků za nestranný a správný. Na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal důvod k tomu, aby bylo vycházeno ze zvýšené hodnoty rozvojových pozemků, protože rozvojové pozemky nejsou předmětem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Poukázal na zvláštní poměry souzené věci spočívající v tom, že přikázáním blokačních pozemků do vlastnictví žalobce budou moci být tyto pozemky přičleněny k pozemkům rozvojovým, čímž se (s marginálními úpravami) stanou jejich součástí a uvedl, že za takových okolností je nutné na cenu pozemků nahlížet jinak než jako na cenu obvyklou, stanovenou znaleckým posudkem. Při stanovení ceny vypořádávaných blokačních pozemků vzal tedy za základ obvyklou cenu za 1 m2 rozvojových pozemků v obou lokalitách se zohledněním realizovaných stavebních prací (páteřních sítí), tedy s předpokladem volného a bezproblémového přístupu a příjezdu do této lokality, a s předpokladem dostatečně kapacitních inženýrských sítí potřebných parametrů pro celou lokalitu. Podle této hodnoty stanovil i cenu za 1 m2 blokačních pozemků, celkem dospěl k částce 3 702 578,50 Kč, kterou i stanovil jako odpovídající za vypořádávaný spoluvlastnický podíl. Také uvedl, že nebude významné, že rozvojové pozemky v severní lokalitě jsou ve spoluvlastnictví žalobce s třetí osobou, neboť po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví budou ve výlučném vlastnictví žalobce, a proto není důvod ke krácení jejich hodnoty. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. 10. Podle dovolatele se odvolací soud při stanovení přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 11. Vytýká odvolacímu soudu, že stanovil přiměřenou náhradu za spoluvlastnický podíl na základě toho, jaká by byla obvyklá cena pozemků žalobce v rozvojových lokalitách (tedy navazujících na vypořádávané pozemky) v momentě rozhodování soudu v případě, že by tyto pozemky již byly napojeny na dopravní a technickou infrastrukturu. Podle dovolatele ale vypořádávané blokační pozemky takové hodnoty nabudou až po jejich sloučení s pozemky rozvojovými. Zda se tak opravdu stane, nelze předjímat, neboť je čistě na vůli vlastníka, jak s nimi naloží; samy o sobě tak vysokou hodnotu nemají. Má za to, že odvolací soud postupoval v rozporu se svými úvahami, „že z hlediska určení výše vypořádacího podílu nemůže být rozhodné ani to, který ze spoluvlastníků se stane výlučným vlastníkem věci“. Klade přitom otázku, zda by soud při stanovení přiměřené náhrady postupoval stejně i v případě, že by blokační pozemky přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného. 12. Podle dovolatele se při stanovení přiměřené náhrady vychází z obvyklé cen