22 Cdo 1238/2020 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1238/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 10. 2020 Spisová značka:22 Cdo 1238/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.1238.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Stavba Vodovody Dotčené předpisy:odst. 1 a 2 předpisu č. 274/20012Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 1. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1238/2020-411 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně STAZ co, s. r. o., se sídlem v Berouně, Pražská 108/10, IČO 61680907, zastoupené Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce 1242/27, proti žalované CHRYSBERON a. s., se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, IČO 28442971, zastoupené Mgr. Pavlem Vraným, advokátem se sídlem v Praze 2, Šmilovského 1264/5, o určení vlastnického práva ke stavbě vodovodu a kanalizace, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 4 C 46/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2019, č. j. 21 Co 333/2018-373, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 1. 2020, č. j. 21 Co 333/2018-389, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2019, č. j. 21 Co 333/2018-373, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 1. 2020, č. j. 21 Co 333/2018-389, a rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 7. 8. 2018, č. j. 4 C 46/2016-263, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Berouně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 7. 8. 2018, č. j. 4 C 46/2016-263, zamítl žalobu na určení, že žalobkyně „je vlastníkem vodovodu a splaškové kanalizace, pro kterou bylo dne 28. 5. 2012 vydáno Městským úřadem Beroun, odborem životního prostředí, pod č. j. MBE/222964/2012/ŽP-LiB, sp. zn. 4855/2012/ŽP, stavební povolení a kolaudační souhlas Městského úřadu Beroun, odboru životního prostředí č. j. MBE/57015/2013/ŽP-LiB, sp. zn. 11598/2013/ŽP ze dne 20. 11. 2013 a jež obsahuje jednotnou kanalizaci o celkové délce 256,6 m označenou - Kanalizační stoka A, materiál PP, profil 400 mm, délka 256,60 m, začátek - souřadnice XY - XY a - XY; a vodovod o celkové délce 192,6 m označený -Vodovodní řad - výměna eternitového potrubí, materiál PE, profil 110 mm, délka 192,6 m, začátek - souřadnice XY - XY a - XY, konec - souřadnice XY - XY a -XY, in eventum, že žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem vodovodu a splaškové kanalizace, pro kterou bylo dne 28. 5. 2012 vydáno Městským úřadem Beroun, odborem životního prostředí, pod č. j. MBE/222964/2012/ŽP-LiB, sp. zn. 4855/2012/ŽP, stavební povolení a kolaudační souhlas Městského úřadu Beroun, odboru životního prostředí, č. j. MBE/57015/2013/ŽP-LiB, sp. zn. 11598/2013/ŽP ze dne 20. 11. 2013 a jež obsahuje jednotnou kanalizaci o celkové délce 256,6 označenou - Kanalizační stoka A, materiál PP, profil 400 mm, délka 256,60 m, začátek - souřadnice XY - XY a - XY; a vodovod o celkové délce 192,6m označený - Vodovodní řad - výměna eternitového potrubí, materiál PE, profil 110 mm, délka 192,6 m, začátek - souřadnice XY - XY a XY, konec - souřadnice XY - XY a - XY“ (výrok I). Dále rozhodl tak, že se určuje, že vlastníkem vodovodního díla – jednotné kanalizace – vedené pod názvem „XY“ pro kterou bylo dne 28. 5. 2012 vydáno Městským úřadem Beroun, odborem životního prostředí, pod č. j. MBE/222964/2012/ŽP-LiB, sp. zn. 4855/2012/ŽP, stavební povolení a kolaudační souhlas Městského úřadu Beroun, odboru životního prostředí č.j. MBE/57015/2013/ŽP-LiB, sp. zn. 11598/2013/ŽP ze dne 20. 11. 2013, a jež obsahuje jednotnou kanalizaci o celkové délce 256,6 m označenou - Kanalizační stoka A, materiál PP, profil 400 mm, délka 256,60m, začátek - souřadnice XY - XY a - XY, je žalovaná (výrok II). Rozhodl také o nákladech řízení (výrok III). Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 16. 10. 2019, č. j. 21 Co 333/2018-373, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 1. 2020, č. j. 21 Co 333/2018-389, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve věci jde o spor o vlastnictví staveb vodovodu a kanalizace. Žalobkyně opírá své vlastnické právo o kupní smlouvu, kterou uzavřela 15. 2. 2016 s původním vlastníkem vodovodu a kanalizace, A. Š. Ten byl objednatelem stavby, kterou pro něj na základě smlouvy o dílo zhotovovala společnost AUTODOPRAVA CHALOUPECKÝ, s. r. o. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a vzájemnou žalobou se domáhala určení, že je vlastnicí vodovodního díla – sporné kanalizace. Uvedla, že 23. 8. 2012 uzavřela s A. Š. smlouvu o převodu práv ze smlouvy o dílo, kterou uzavřel 27. 10. 2011 s AUTODOPRAVOU CHALOUPECKÝ s. r. o. o zhotovení mimo jiné sporné stavby vodovodu a kanalizace. Ke dni uzavření smlouvy, 23. 8. 2012, ještě nešlo o věci v právním smyslu; rozestavěná stavba nemohla být předmětem vlastnického práva. A. Š. se tak nikdy nestal vlastníkem vodovodu a kanalizace a nemohl vlastnické právo převést později na žalobkyni. Proto je neplatná i kupní smlouva uzavřená neprodleně po převodu práv a povinností ze smlouvy o dílo, 23. 8. 2012, kterou žalovaná prodala A. Š. id. 1/2 vodovodu a jednotné kanalizace. Žalovaná zřejmě vycházela z toho, že vlastnické právo nabyla originárně – výstavbou, a to až k okamžiku, kdy se vodovod a kanalizace staly stavbami způsobilými být předmětem vlastnického práva. Žalobkyně ke smlouvě o převodu práv a povinností ze smlouvy o dílo, kterou uzavřel A. Š. se žalovanou 23. 8. 2012, uváděla, že nemohla vést k převodu vlastnického práva na žalovanou; stavby vodovodu a kanalizace v té době byly již způsobilým předmětem vlastnického práva (věcmi podle občanského práva), a převod práv a povinností ze smlouvy o dílo ke změně vlastníka nestačil. A. Š. tak nepřevedl na žalovanou vlastnictví k této stavbě, žalovaná se vlastnicí nestala, a tak mohl A. Š. později, 15. 2. 2016, převést vlastnické právo na žalobkyni. Protože se žalovaná vlastnicí nestala, je neplatná i kupní smlouva, uzavřená rovněž 23. 8. 2012, kterou žalovaná prodala bezprostředně po uzavření smlouvy o převodu práv a povinností ze smlouvy o dílo A. Š. spoluvlastnický podíl id. ½ ke stavbě vodovodu a kanalizace. Nicméně žalobkyně navrhla, aby soud pro případ, že dospěje k závěru o platnosti smlouvy z 23. 8. 2012 o prodeji spoluvlastnického podílu A. Š., určil, že žalobkyně je spoluvlastnicí id. ½ vodovodu a kanalizace etapa 2. Z uvedeného se podává jádro sporu: Byly sporné stavby v době, kdy A. Š. převedl žalované práva a povinnosti ze smlouvy o dílo, již způsobilým předmětem vlastnického práva? Žalobkyně tvrdí, že tomu tak bylo, a tedy samotná smlouva o převodu práv a povinností ze smlouvy o dílo nemohla převést vlastnické právo. A. Š. tak mohl později stavby platně převést na žalovanou; žalovaná naopak toto tvrzení popírá, tvrdí, že rozestavěná stavba v tehdejším stadiu předmětem vlastnického práva nebyla a A. Š., který byl jejím stavebníkem, se nestal nikdy jejím vlastníkem a tak žalované platně postoupil právní postavení objednatele stavby a stavebníka; nemohl proto v roce 2016 vlastnické právo žalobkyni převádět. Žalovaná dále k věci uváděla: Žalovaná a A. Š., kteří se tehdy považovali za spoluvlastníky, uzavřeli 23. 4. 2013 se společností Vodovody a kanalizace Beroun a. s. (dále jen „VAK Beroun a. s.“) dohodu o změně stavebníka, a to vodovodního řadu 2. etapa délka 192,6 m tak, že práva a povinnosti ze stavebního povolení z 28. 5. 2012 se předvádí na uvedenou společnost, která provede výstavbu a kolaudací se stane vlastníkem vodovodního řadu. Kolaudační souhlas ke stavbě vodovodu vydal Městský úřad Beroun 16. 7. 2013. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně posoudil vznik vlastnického práva k vodovodu a kanalizaci v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 2 věta za středníkem občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. („o. z.“), podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 („obč. zák.“), neboť tyto byly vybudovány nejdříve koncem roku 2012 „a s větší pravděpodobností až v roce 2013“. Rovněž otázku platnosti jednotlivých smluv uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně A. Š. a žalovanou posuzoval podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 („obch. zák.“), a to s ohledem na datum jejich uzavření. Odvolací soud považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že A. Š. a AUTODOPRAVA s. r. o. uzavřeli 27. 10. 2011 platnou dohodu o zhotovení díla ve smyslu § 536 obchodního zákoníku. Kupní smlouvou uzavřenou 23. 8. 2012 s A. Š. nabyla žalovaná do vlastnictví pozemky, na kterých byl předmětný v