22 Cdo 1380/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1380/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 6. 2024 Spisová značka:22 Cdo 1380/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.1380.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Žaloba určovací Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 3028 odst. 2 o. z. § 132 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 7. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.08.2024I.ÚS 2307/24 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost30. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1380/2024-586 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně DIANA-MRÁZEK-EKO spol. s r. o., se sídlem v Kolíně, náměstí Republiky 31, IČO: 18620795, zastoupené JUDr. Robertem Falbrem, advokátem se sídlem v Praze 6, Kopeckého 1326/47, proti žalovanému Mgr. Marku Konečnému, se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 201/8, IČO: 68758570, jako insolvenčnímu správci dlužníka Diana Fish spol. s r. o., se sídlem v Pečkách, tř. 5. května 1082, IČO: 27370691, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 15 C 300/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2023, č. j. 26 Co 134/2023-547, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kolíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. 15 C 300/2016-462, určil, že vlastníkem objektu mrazírny bez čísla popisného a evidenčního stojící na pozemku parc. č. 2335/2 v katastrálním území a obci Pečky, zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín (dále jen „ objekt mrazírny“), je žalobkyně (výrok I), a rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 30 259,70 Kč (výrok II). 2. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 6. 12. 2023, č. j. 26 Co 134/2023-547, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 10 164 Kč (výrok II). 3. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že na základě kupní smlouvy ze dne 30. 1. 2006 se vlastníkem pozemku parc. č. 2335/2 a něm situovaného objektu mrazírny stala obchodní společnost Diana Fish spol. s r. o., přičemž v době rozhodování soudu bylo v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo k objektu mrazírny ve prospěch žalobkyně, a sice na základě rozsudku (pro uznání) Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 1. 2017, č. j. 15 C 300/2016-12, jenž byl později rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, č. j. 26 Co 47/2022-306, změněn tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Shledaly, že v rámci stavební úpravy realizované v roce 2007 a ve vydaném stavebním povolení nazvané jako „Rekonstrukce haly na mrazírnu na pozemku: pozemková parcela číslo 2335/2 v katastrálním území Pečky“ došlo k zániku původního objektu na předmětném pozemku a ke vzniku nové věci v právním smyslu, tedy nového objektu mrazírny, jejímž vlastníkem se stala žalobkyně jako její stavebník. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež považuje za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - dále „o. s. ř.“ [rozhodné je znění občanského soudního řádu účinné od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 6. 12. 2023 v řízení, jež bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 25. 11. 2016 (srovnej bod 2, části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a pro existenci otázky dovolacím soudem dosud neřešené. Namítá, že soudy nižších stupňů prováděly dokazování pouze k výsledku stavební činnosti žalobkyně. Dle názoru žalovaného se však soudy měly zabývat tím, co z původního objektu mrazírny bylo odstraněno a zda se ocelová konstrukce původního objektu stala součástí výsledku stavební činnosti žalobkyně, k čemuž jsou nezbytné odborné znalosti. Upozornil tudíž, že soudy nižších instancí návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem odmítly předčasně a navíc s nedostatečným odůvodněním, čímž porušily práva žalovaného garantovaná v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zdůraznil, že vznášel námitky k pravdivosti a pravosti listiny označené jako Sdělení Městského úřadu v Pečkách, odboru výstavby, zemědělství, životního prostředí a dopravy, ze dne 15. 11. 2016, č. j. 2941/2016 (dále „Sdělení“), a pravosti listiny nesoucí označení Doplnění průvodní zprávy – Souhrnná technická zpráva „Rekonstrukce montované haly na mrazírnu“ ze dne 28. 5. 2007 (dále „Doplnění průvodní zprávy“), tedy k důkazům, z nichž soudy učinily skutková zjištění o vzniku nového objektu mrazírny, přičemž soudy nižších stupňů na uvedené výtky nereagovaly, a tudíž se při posouzení otázky presumpce správnosti (pravosti a pravdivosti) Sdělení coby veřejné listiny dle ustanovení § 134 o. s. ř. odchýlily od judikatury reprezentované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3368/2012, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2288/2012 (označené rozsudky, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), a nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1796/11 (tento nález, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). Pokud jde o pravost Doplnění průvodní zprávy, vyzdvihl povinnost odvolacího soudu vážit ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. průkaznost tohoto důkazu, neboť se jedná o důkaz provedený pouze fotokopií zmíněné listiny. Pokud by se odvolací soud uvedenými námitkami ohledně pravosti a pravdivosti listinných důkazů řádně zabýval, nemohl by dle mínění žalovaného označit za novoty důkazy předložené žalovaným v odvolacím řízení, jimž žalovaný v souladu s ustanovením § 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyvracel závěry soudu prvního stupně týkající se pravdivosti a pravosti Sdělení a pravosti Doplnění průvodní zprávy. Dále se domnívá, že soudy nižších instancí v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2288/2012, převzaly hodnocení důkazu správním orgánem dle ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř., jestliže vyšly ze Sdělení, aniž by provedly vlastní hodnocení skutečností obsažených ve stavebním (správním) spisu. Určení okamžiku, k němuž se výsledek stavební činnosti stává novou stavbou, a tím i předmětem občanskoprávních vztahů dle ustanovení § 132 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále „obč. zák.“) pak pokládá za otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. Má za to, že hodnocení důkazů soudy nižších stupňů vykazuje znaky svévole a mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními existuje extrémní rozpor. Poukazuje rovněž na nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně. Akcentoval, že smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 23. 10. 2013 představuje opomenutý důkaz. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), a že bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), jež má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], zabýval se tím, zda je dovolání žalovaného přípustné (§ 237 o. s. ř.). 7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li bý