22 Cdo 1417/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1417/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1417/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1417.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1417/2025-278 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Karla Hynka Máchy 758/8, proti žalované I. B., zastoupené Mgr. Martinem Chludem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Palackého třída 802, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 126/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 6. 2024, č. j. 23 Co 306/2023-206, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 18 590 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Chrudimi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 11. 2022, č. j. 3 C 126/2021-127, nařídil prodej ve veřejné dražbě pozemků parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a parc. č. XY, oba v k. ú. XY (výrok I), výtěžek prodeje rozdělil mezi účastníky tak, že z výtěžku bude odečtena částka 658 200,10 Kč, zbytek bude rozdělen na polovinu, přičemž podíl pro žalobce činí jedna takto vypočtená polovina s připočtením částky 658 200,10 Kč a podíl pro žalovanou činí jedna takto vypočtená polovina (výrok II), dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 7. 12. 2006, č. smlouvy XY, uzavřené se společností Raiffeisenbank a. s. ve výši 1 259 617,20 Kč přikázal k úhradě žalobci (výrok III), dluh ze smlouvy o restrukturalizaci a refinancování ze dne 19. 4. 2013, č. smlouvy XY, uzavřené se společností Raiffeisenbank a. s. ve výši 26 131 Kč přikázal k úhradě žalobci (výrok IV), dluh účastníků vůči Vodárenské společnosti Chrudim a. s. z titulu úhrady vodného a stočného za období od 19. 1. 2018 do 31. 12. 2020 ve výši 25 079 Kč přikázal k úhradě žalobci (výrok V) a rozhodl o nákladech řízení (výrok VI). 2. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 6. 2024, č. j. 23 Co 306/2023-206, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že z věcí, jež měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů (dále též jen „SJM“) přikázal do vlastnictví žalobce pozemek parc. st. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a parc. č. XY, oba v k. ú. XY, a závazek vůči společnosti Raiffeisenbank a. s. ze smlouvy o hypotečním úvěru č. XY ze dne 7. 12. 2006, k účtu č. XY ve výši 994 385,64 Kč včetně příslušenství dluhu přirostlého teprve v budoucnu po rozhodnutí odvolacího soudu, který je žalobce povinen zaplatit, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částku 512 946,92 Kč, a to tak, že částku 150 000 Kč zaplatí do tří dnů od právní moci rozsudku a zbylou částku 362 946,92 Kč zaplatí do jednoho roku od právní moci rozsudku (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) spatřovala v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nesprávně právně posoudil splnění podmínek pro uplatnění disparity vypořádacího podílu [ve smyslu § 742 odst. 1 písm. f) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“)] při vypořádání SJM. Odvolací soud ve vztahu k disparitě rozsudek nedostatečně odůvodnil, jeho závěry nevycházely ze spisového materiálu, pročež je rozsudek nepřezkoumatelný a zcela nesprávný. Z dokazování vyplynulo toliko uzavření darovací smlouvy dne 6. 3. 2009, kterou darovala paní D. K. účastníkům, resp. žalobci částku 2 700 000 Kč. Předmětné prostředky však nemohly být použity na nákup nemovitostí náležejících do SJM účastníků. Užití disparity dále není v souladu s judikaturou dovolacího soudu – k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1735/2023. Dále došlo ze strany odvolacího soudu k překročení pravomoci, neboť změnil též výrok I soudu prvního stupně, proti němuž však podala odvolání pouze žalovaná, načež bylo odvolací řízení v tomto rozsahu zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku žalovanou. Rozsudek odvolacího soudu je v tomto směru nicotný. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo pro nepřípustnost odmítnuto, případně zamítnuto. 5. Dovolání není přípustné. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. 9. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených obsahových náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16, týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání. 10. Dovolání lze podle § 241a odst. 1 o. s. ř. podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyloučen je tak a contrario přezkum věci po skutkové stránce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 297/2018, či unesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2296/2017). Současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu. Nejvyšší soud již mnohokrát vysvětlil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-