22 Cdo 1440/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1440/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 12. 2022 Spisová značka:22 Cdo 1440/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.1440.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Imise Dotčené předpisy:§ 1013 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 3. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1440/2022-304 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobkyně Z. P., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Martinem Týle, advokátem se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, proti žalovaným: 1) AAAAA (pseudonym), narozenému XY, zastoupenému zákonným zástupcem J. L., narozeným XY, bytem v XY, a 2) E. L., narozené XY, oběma bytem v XY, o stanovení povinnosti zdržet se zásahu do vlastnického práva a o uložení vhodného opatření k odvrácení hrozící újmy, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 12 C 282/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 12. 2021, č. j. 27 Co 219/2021-268, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 12. 2021, č. j. 27 Co 219/2021-268, ve výroku pod bodem I, pokud jím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. 4. 2021, č. j. 12 C 282/2018-236, ve výroku pod bodem III, jakož i uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ve výroku pod bodem II, a rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. 4. 2021, č. j. 12 C 282/2018-236, ve výrocích pod body III až VI, se ruší a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Chrudimi k dalšímu řízení. II. Ve zbývající části se dovolání odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Chrudimi („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 4. 2021, č. j. 12 C 282/2018-236, výrokem I uložil žalovaným povinnost provést opatření k odvrácení hrozící škody spočívající v pokácení douglasky tisolisté tvořené dvěma kmeny srostlými do výšky 1,1 m, která je součástí skupiny věkově mladší douglasky tisolisté a břízy bělokoré, která se nachází při pohledu ze silnice za přístřeškem na pozemku parc. č. XY v k. ú. a obci XY zapsaném na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště XY. Výrokem II zamítl žalobu na uložení povinnosti provést opatření k odvrácení hrozící škody, spočívající v pokácení zbývajících kusů jehličnatých stromů – douglasek tisolistých (jedlí), které se nacházejí na pozemku parc. č. XY. Výrokem III pak zamítl žalobu na uložení povinnosti zdržet se rušení žalobkyně stíněním pozemků st. parc. č. XY, na němž stojí a jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. XY, a parc. č. XY, vše v k. ú. a obci XY, nemovitostí zapsaných na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště XY, 5 kusy jehličnatých stromů – douglasek tisolistých (jedlí) nacházejících se na pozemku parc. č. XY, a u hranice s pozemkem parc. č. XY, kde 3 kusy jehličnatých stromů se nacházejí u pozemku st. parc. č. XY v k. ú. a obci XY, na němž stojí a jehož součástí je stavba č. p. XY, a dva kusy jehličnatých stromů se nacházejí při pohledu ze silnice za přístřeškem na pozemku parc. č. XY. Výroky IV až VI rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí o žalobě na odvrácení hrozící škody (výroky I a II rozsudku soudu prvního stupně) není předmětem dovolacího řízení (viz níže). Pokud jde o imisi stíněním (§ 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále též jen „o. z.“), soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových zjištění: Žalovaní a žalobkyně jsou vlastníky bezprostředně sousedících pozemků, na kterých jsou rodinné domy; na pozemku žalovaných u hranice s pozemkem žalobkyně rostou čtyři douglasky tisolisté, vysoké 18 - 20 m. Všechny čtyři stromy vrhají stín v určitou denní dobu na pozemek žalobkyně. Podle posudku znalce Ing. Enta stromy rostoucí na pozemku žalovaných brání oslunění pozemku žalobkyně v letním období od 12 do 18 hodin, respektive 19 hodin v červnu, v zimním období pak od 11 hodin do 14 hodin, respektive pak do 15 hodin v prosinci. Pokud by se – podle znalce – vycházelo z proslunění jako z oslunění alespoň 50% plochy, pak by v zimním období byla doba proslunění zkrácena (zřejmě nad uvedených 50 %) o 37 %, v letním období o 15 %. Stín stromů omezuje obvyklé užívání pozemku žalobkyně zastíněním, a to v pásu pěti metrů podél společné hranice pozemků účastníků co do pěstování rostlin, stromů a keřů; podle znalce zastínění omezuje i í běžnou rekreační činnost na jednotlivých částech pozemku. Domy účastníků byly vystavěny v době, kdy se na pozemcích uvedené stromy nacházely a nebyly malého vzrůstu, na pozemku dnes ve vlastnictví žalobkyně se nacházely stromy hustě téměř po celé jeho ploše. Už v době výstavby byla lokalita typická výskytem stromů, protože v daném místě předtím byla tzv. Vaňkova školka, a právě v této lokalitě se typicky vyskytují douglasky tisolisté z té doby. Tato vegetace je v dané lokalitě pod ochranou orgánu péče o životní prostředí; například žalovaní se nedomohli skácení douglasky tisolisté v roce 2017, které žádali z důvodu zastínění sousedního pozemku. Je nepochybné, že fakticky ke stínění dochází, neboť si nelze představit, že by stromy rostoucí u hranice pozemků na vedlejší pozemek v žádné denní době nevrhaly stín. Rodinným domem zastavěný pozemek žalobkyně o výměře 152 m2 a zahrada o výměře 1131 m2 jsou zasaženy stíněním předmětných stromů z pozemku žalovaných. Soud prvního stupně posoudil uplatněný nárok podle § 1013 odst. 1 o. z. Uvedl, že stromy „vyskytují se ve větším počtu na pozemku žalovaných a jejich sousedů v bezprostředním okolí. Soud tak nemůže uzavřít, že by stínění žalovanými stromy bylo nepřiměřené místním poměrům. Tam, kde se stromy tohoto vzrůstu vyskytují, je naopak stínění obvyklým jevem a je tak místním poměrům přiměřené. S tím logicky musela být žalobkyně seznámena při nákupu pozemku. Co se týče podstatného omezení obvyklého užívání pozemku, které by v důsledku stínění mělo jako předpoklad naplnění generální klauzule § 1013 odst. 1 občanského zákoníku být splněno, soud neshledal ani tuto podmínku jako danou. I když žalobkyně ze svého pozemku stromy zcela odstranila, nevyužívá pozemek ani v části nacházející se za jejím domem k pěstování rostlin, ani k žádné jiné činnosti závislé na vysokém stupni oslunění. Kromě toho nelze pominout stín, který vrhají domy stavěné zhruba ve stejné linii jeden na druhý, respektive na pozemek nejbližšího souseda.“ Protože soud neshledal, že by stínění předmětnými stromy vnikalo na pozemek žalobkyně v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezovalo obvyklé užívání pozemku, žalobu v tomto rozsahu zamítl. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 12. 2021, č. j. 27 Co 219/2021-268, rozsudek soudu prvního stupně „vyjma odvoláním nenapadeného výroku I.“ potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud považoval skutková zjištění i právní posouzení provedené soudem prvního stupně za správná. Dal sice odvolatelce za pravdu, že nárok z imisí nevylučuje skutečnost, že obtěžovaný vlastník nabyl nemovitost již v době, kdy se zde stromy jako zdroj imisí nacházely (srov. odvolatelkou uváděný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3940/2014), a že předmětné jedle jsou vzrostlé a převážně v odpoledních hodinách zkracují dobu oslunění; nejde však o míru nepřiměřenou místním poměrům v místě, ve kterém se dříve nacházela tzv. Vaňkova lesní školka. O tom, že stínění předmětnými stromy o výšce dosahující „cca 20 metrů“ není nepřiměřené místním poměrům, svědčí podle krajského soudu mj. zpráva Odboru životního prostředí Městského úřadu v XY a svědecká výpověď jeho vedoucího I. R. o tom, že výskyt předmětných douglasek tisolistých není nepřiměřený místním poměrům a že stromy vysoké 20-30 metrů se běžně nacházejí i v jiných lokalitách v XY. Znalkyně Irena Dundychová rovněž potvrdila, že v dané lokalitě jsou douglasky tisolisté všude v zahradách. To je nakonec zřejmé i z přílohy číslo 8 znaleckého posudku Ing. Vladimíra Enta, kde znalec na snímku lokality vyznačil rozmístění dalších stromů obdobného stáří a vzrůstu. Nakonec i žalobkyně v rámci své účastnické výpovědi připustila, že vysoké douglasky tisolisté se v dané oblasti nacházejí na více místech, nicméně podle jejího názoru kromě jedlí u domu žalobkyně a sousedů K. nevrhají stín na okolní domy. Ze znaleckého posudku znalce Ing. Enta (viz str. 12 znaleckého posudku) však mj. vyplývá, že v okruhu 100 metrů