22 Cdo 1591/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1591/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2023 Spisová značka:22 Cdo 1591/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.1591.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přídatné spoluvlastnictví (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1223 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 10. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2550/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1591/2022-132 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně K. N., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Knittelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 871/6, proti žalované A. D., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, o určení existence přídatného spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 348/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2022, č. j. 71 Co 259/2021-100, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2022, č. j. 71 Co 259/2021-103, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Petra Knittela, advokáta se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 871/6. Odůvodnění: Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 C 348/2019-73, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že se pozemek parc. č. XY v k. ú. XY nachází v přídatném spoluvlastnictví žalobkyně a žalované, v němž výše spoluvlastnického podílu žalobkyně činí 1/3 a tento podíl je spojen s vlastnictvím pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a výše spoluvlastnického podílu žalované činí 2/3 a tento podíl je spojen s vlastnictvím pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 1. 2022, č. j. 71 Co 259/2021-100, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 1. 2022, č. j. 71 Co 259/2021-103, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že se pozemek parc. č. XY v k. ú. XY nachází v přídatném spoluvlastnictví žalobkyně a žalované, v němž výše spoluvlastnického podílu žalobkyně činí 1/3 a tento podíl je spojen s vlastnictvím pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a výše spoluvlastnického podílu žalované činí 2/3 a tento podíl je spojen s vlastnictvím pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II ve znění opravného usnesení, výrok III). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení otázky aplikace a výkladu § 1223 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jelikož odvolací soud nesprávně uzavřel, že sporný pozemek parc. č. XY v k. ú. XY se nachází v přídatném spoluvlastnictví účastnic. Žalovaná má naopak za to, že v projednávané věci nedošlo ke kumulativnímu splnění všech tří obligatorních znaků přídatného spoluvlastnictví ve smyslu § 1223 odst. 1 o. z. Jednak nebyla splněna podmínka, že samostatné věci vytvářejí místně i účelem vymezený celek. K tomu žalovaná konkrétně namítá, že pozemky ve vlastnictví žalobkyně a žalované, jejichž součástí jsou rodinné domy, nevytvářejí místně i účelem vymezený celek proto, že se jedná o samostatně stojící rodinné domy, které jsou samostatně užívány a reálně odděleny betonovým plotem po celé délce hranice pozemků. Dále má žalovaná za to, že nebyla splněna podmínka, že věc v přídatném spoluvlastnictví slouží společnému účelu tak, že bez ní není užívání samostatných věcí dobře možné. Ohledně této podmínky formuluje otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, a sice zda je pro splnění podmínky, že bez existence věci v přídatném spoluvlastnictví není užívání samostatných věcí dobře možné, zapotřebí absolutní nemožnost užívání samostatných věcí v objektivním pojetí, anebo ji lze považovat za splněnou i za situace, kdy je možné zajistit užívání samostatných věcí (zde pozemků, jejichž součástí jsou rodinné domy žalobkyně a žalované) jiným vhodným, alternativním způsobem, avšak s vynaložením nezbytných nákladů (v tomto případě nákladů na vybudování nových příjezdových cest). Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované uvedla, že žalovanou předkládaná otázka již byla v rozhodování dovolacího soudu řešena, konkrétně v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1216/2019, v němž Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že užívání věci („hlavní“) bez předmětu přídatného spoluvlastnictví není „dobře možné“ nejen v případě, že není možné vůbec, ale i tehdy, je-li podstatně omezeno či ztíženo. Jedná se tedy nejen o případy absolutní nemožnosti věc užívat, ale rovněž o případy, kdy je užívání věci podstatně omezeno či ztíženo. Toto rozhodnutí podle žalobkyně přiléhavě dopadá i na projednávanou věc, neboť v případě, že by bylo shledáno, že sporný pozemek není v přídatném spoluvlastnictví, bylo by (s ohledem na fakt, že se jedná o příjezdovou cestu) užívání pozemků žalobkyně a žalované podstatně ztíženo, ne-li v některých aspektech zcela znemožněno, zejména co se týče možnosti příjezdu na pozemky osobním automobilem. Nesouhlasí ani s námitkou dovolatelky, že věci netvoří místně i účelem vymezený celek, neboť sporný pozemek byl naopak historicky zřízen jako příjezdová cesta za účelem přístupu k oběma nemovitostem, přičemž skutečnosti, že se nejedná o chatovou osadu či řadové domy, a že jsou domy pouze dva, nejsou podle žalobkyně rozhodné. Navrhuje dovolání odmítnout pro nepřípustnost, neboť žalovanou předkládaná otázka již byla rozhodovací praxí dovolacího soudu řešena, případně zamítnout. Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolatelka namítá, že v projednávané věci nedošlo ke kumulativnímu splnění všech zákonných podmínek pro vznik přídatného spoluvlastnictví ve smyslu § 1223 odst. 1 o. z. Tato námitka nezakládá přípustnost dovolání, neboť žalovaná jednak řádně nevymezila přípustnost dovolání [vzhledem ke splnění podmínky a) – viz dále] a jednak nejde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou [vzhledem ke splnění podmínky c) – viz dále], přičemž závěry napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se současně od rozhodovací praxe dovolacího soudu nikterak neodchylují. Podle § 1223 odst. 1 o. z. věc náležící společně několika vlastníkům samostatných věcí určených k takovému užívání, že tyto věci vytvářejí místně i účelem vymezený celek, a která slouží společnému účelu tak, že bez ní není užívání samostatných věcí dobře možné, je v přídatném spoluvlastnictví těchto vlastníků. Týká-li se přídatné spoluvlastnictví nemovité věci zapisované do veřejného seznamu, zapíše se do veřejného seznamu i přídatné spoluvlastnictví. Jak správně vyložil již odvolací soud v napadeném rozhodnutí, příd