22 Cdo 1672/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1672/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 7. 2023 Spisová značka:22 Cdo 1672/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.1672.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Předkupní právo Dotčené předpisy:§ 61 odst. 1 předpisu č. 114/1992 Sb. ve znění od 28.04.2004 do 31.05.2017 § 603 odst. 3 předpisu č. 40/1964 Sb. ve znění od 01.01.1993 do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 10. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2760/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1672/2022-336 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva životního prostředí, IČO 00164801, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalované I.H.FARM s.r.o., IČO 24761061, se sídlem v Praze, Opletalova 1323/15, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph. D., LL. M., advokátem se sídlem v Praze, Přístavní 321/14, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 16 C 528/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 Co 19/2021-296, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Okresní soud v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 8. 2020, č. j. 16 C 528/2014-246, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní kupní smlouvu specifikovanou ve výroku I rozsudku. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 Co 19/2021-296, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (ve správném znění) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že dále označené právní otázky „dosud nebyly v praxi dovolacího soudu řešeny“, a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalovaná nesouhlasí se závěrem nalézacích soudů, že na pozemcích, které byly společností Lesy Jezeří k.s. jako prodávající převedeny žalované jako kupující, se nachází národní přírodní rezervace Jezerka (dále též jen „rezervace“), a že převodem bylo porušeno předkupní právo státu podle § 61 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Namítá, že v praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda lze na základě „podzákonného právního předpisu, jehož úplné znění není k dispozici“, odejmout vlastnické právo k majetku. Podle dovolatelky byla národní přírodní rezervace Jezerka vyhlášena výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 20. 1. 1969, č.j. 13.359/68 – II/2. Tento výnos vymezil rezervaci odkazem na lesní hospodářský plán k 1. 1. 1959, přičemž v něm bylo uvedeno, že rezervace je zakreslena v mapách uložených u Ministerstva kultury, u kulturní správy Severočeského krajského národního výboru a u kulturní správy Okresního národního výboru v Mostě a Chomutově. Žádný z podkladů, na které výnos odkazuje, se však nepodařilo „s jistotou identifikovat“. Nelze tedy jednoznačně stanovit, „na jakých pozemcích se národní přírodní rezervace Jezerka rozprostírá“. Nesouhlasí ani se závěry znaleckého posudku, ohledně vymezení území rezervace podle mapových podkladů dodaných Agenturou ochrany přírody a krajiny a Městským úřadem v Mostě. Dále se dovolatelka domnívá, že se dosud dovolací soud nezabýval otázkou, zda je předkupní právo státu podle ustanovení § 61 zákona o ochraně přírody a krajiny nuceným omezením vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, a zda je tedy nezbytné, aby toto předkupní právo bylo zřízeno ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu, a pokud ano, zda jsou podmínky existence veřejného zájmu a poskytnutí náhrady splněny. Neztotožňuje se se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 18/17, jímž argumentoval odvolací soud. A konečně dovolatelka nesouhlasí s tím, že by po více než devíti letech od uzavření kupní smlouvy od žalobkyně obdržela stejnou kupní cenu, jakou za pozemky zaplatila v době koupě. Dovolací soud podle ní doposud neřešil, zda je v případě nahrazení projevu vůle spočívajícího v uzavření kupní smlouvy na základě porušení zákonného předkupního práva „spravedlivé“, aby kupní cena byla stanovena ve stejné výši, jakou za předmět převodu zaplatil povinný z předkupního práva, když danou věc nabýval do svého vlastnictví. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla dovolání odmítnout. V řízení byla prokázána existence i poloha rezervace, tedy i to, že dotčené pozemky byly zatíženy zákonným předkupním právem, se kterým navíc byla žalovaná předem seznámena. Charakter zákonného předkupního práva byl vyložen v ustálené judikatuře Ústavního soudu. Rovněž kupní cena pozemků byla řádně zjištěna. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolání není přípustné. K otázce „zda lze na základě podzákonného právního předpisu, jehož úplné znění není k dispozici, komukoliv odejmout jeho vlastnické právo k majetku“: Národní přírodní rezervace Jezerka (dříve státní přírodní rezervace Jezerka) byla zřízena výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 20. 1. 1969, č. j. 13.359/68 – II/2 (dále jen „výnos“), na základě zmocnění v § 8 odst. 2 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění účinném do 31. 5. 1992. Výnos byl řádně oznámen ve Sbírce zákonů ČSR. Územní vymezení rozsahu rezervace bylo v textu výnosu provedeno odkazem na čísla parcel v příslušných katastrálních územích a na značení v lesním hospodářském plánu v obvodu lesního závodu Janov, polesí Jezeří, k 1. 1. 1959 s tím, že rezervace je zakreslena v mapách uložených u příslušných orgánů ve výnosu uvedených. Ze znaleckého posudku Ing. Petra Vyskočila ze dne 3. 7. 2017, č. 252-6/2017, ve spojení s geometrickým plánem J. S. ze dne 25. 6. 2019, č. 89-50/2019, vzaly nalézací soudy za prokázané, že někdejší státní přírodní rezervace Jezerka se v katastrálním území Jezeří rozprostírá na pozemkových parcelách č. 182/9, č. 182/36 a č. 182/37, které historicky vznikly oddělením z někdejší parcely č. 182/1, a na parcelách nově vzniklých na základě uvedeného geometrického plánu - parcelách č. 182/52, č. 182/53, č. 182/55, č. 182/56, č. 182/57 a č. 182/58. Výměra uvedených pozemků činí 872 749 m² (tj. 87 ha a 2749 m²). Celková výměra rezervace podle výnosu činí 130 ha, přičemž zbývající část rezervace se nachází na pozemcích v k. ú. Kundratice a k. ú. Podhůří v okrese Chomutov. Znalec Ing. Vyskočil si vyžádal dokumenty od Městského úřadu v Mostě, Agentury ochrany přírody a krajiny a Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního a vycházel z porostní mapy lesního hospodářského plánu lesního závodu Janov k 1. 1. 1960, když ve znaleckém posudku vyslovil předpoklad, že tato mapa je správná s „ohledem na desetileté cykly obnovy lesních hospodářských plánů“. Znalec z dostupných podkladů podal přesvědčivý posudek, jímž stanovil obvod (