22 Cdo 1673/2021 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1673/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 12. 2021 Spisová značka:22 Cdo 1673/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.1673.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vydržení Dotčené předpisy:§ 130 odst.1 a § 134 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1673/2021-763 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně BENEŠ a LÁT, a. s., identifikační číslo osoby 25724304, se sídlem v Poříčanech, Tovární 463, zastoupené Mgr. Marií Látovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, proti žalovaným: 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, a 2) obci Průhonice, identifikační číslo osoby 00241563, se sídlem v Průhonicích, Květnové náměstí 73, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Praze-západ pod sp. zn. 8 C 181/2016, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 21 Co 123/2020-716, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 21 Co 123/2020-716, ve výrocích II a III, a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 31. 1. 2020, č. j. 8 C 181/2016-651, ve výrocích II a III, věta druhá, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení. II. Ve zbývající části se dovolání odmítá. III. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Jiřího Brože, CSc. Odůvodnění: Okresní soud Praha-západ („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 1. 2020, č. j. 8 C 181/2016-651, výrokem I zamítl žalobu, aby bylo určeno, že původní splašková kanalizační stoka v katastrálním území Průhonice, odvádějící odpadní vody z pozemků par. č. 201, jehož součástí je dům č. p. 148, par. č. 202, jehož součástí je dům č. p. 149, par. č. 203, jehož součástí je dům č. p. 150, par. č. 204, jehož součástí je dům č. p. 151, par. č. 205, jehož součástí je dům č. p. 152, par. č. 208, jehož součástí je dům č. p. 153, par. č. 209, jehož součástí je dům č. p. 154, par. č. 210, jehož součástí je dům č. p. 155, par. č. 211, jehož součástí je dům č. p. 156, par. č. 212, jehož součástí je dům č. p. 157, par. č. 215, jehož součástí je dům č. p. 158, par. č. 216, jehož součástí je dům č. p. 159, par. č. 217, jehož součástí je dům č. p. 160, par. č. 218, jehož součástí je dům č. p. 161, par. č. 219, jehož součástí je dům č. p. 162, par. č. 196 a par. č. 197, jejichž součástí je dům č. p. 401 a č. p. 402, par. č. 223 a par. č. 224, jejichž součástí je dům č. p. 409 a č. p. 410 a par. č. 225 a par. č. 226, jejichž součástí je dům č. p. 411 a č. p. 412, a přivádějící odpadní vody do šachty s česlicovým košem na pozemku par. č. 192/1 v katastrálním území Průhonice, odkud jsou odpadní vody dále odváděny veřejnou splaškovou kanalizací na čistírnu odpadních vod Průhonice na pozemcích par. č. 539/2 v katastrálním území Hole u Průhonic a par. č. 181/2 v katastrálním území Hole u Průhonic, je součástí veřejné kanalizační stoky ve vlastnictví žalované 2). Výrokem II určil, že žalovaná 1) je vlastníkem původní splaškové kanalizační stoky v katastrálním území Průhonice, odvádějící odpadní vody z pozemků, uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, do šachty s česlicovým košem na pozemku par. č. 192/1 v katastrálním území Průhonice. Výrokem III rozhodl o nákladech řízení. Ve věci jde o toto: Žalobkyně byla (v letech 2003 až 2005 nemovitosti převedla do vlastnictví nájemců bytů) vlastnicí pozemků uvedených výše, jejichž součástí jsou obytné domy; kanalizace, o kterou v řízení jde, sloužila k odvodu odpadních vod z uvedených domů. Protože kanalizace byla ve špatném stavu, vyzývaly v 10. letech 21. století, resp. i později, státní orgány žalobkyni k její opravě; ta poté zpochybnila, že je vlastnicí kanalizace s tím, že je jí buď žalovaná 2) – obec – anebo žalovaná 1) – Česká republika. Stát byl totiž původním vlastníkem pozemků i domů, a tedy i kanalizace; právo hospodařit s nimi jako s národním majetkem náleželo podnikům METAZ, n. p. (v rozsudcích též označovaného jako „Metalurgické závody Týnec nad Sázavou“), a později MENET Průhonice, s. p. Majetek posledně jmenovaného podniku pak částečně v procesu tzv. velké privatizace, částečně v restituci, nabyla A. L., která jej pak vložila do obchodní společnosti, jež byla předchůdkyní žalobkyně. Spor je o to, zda předmětem uvedených převodů byla i sporná kanalizace; kladně na tuto otázku odpovídá žalovaná 1) s tím, že jde o majetek žalobkyně; ta to popírá a tvrdí, že kanalizace zůstala v majetku státu. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně má na určení naléhavý právní zájem, neboť rozhodnutí soudu, že není vlastnicí kanalizace, je pro ni nezbytné k doložení ve správním řízení. Ta je samostatnou věcí i po propojení s obecní kanalizací; předmět sporu se tak nestal součástí obecní kanalizace a žalovaná 2) není jeho vlastnicí. Není tu žádný právní titul, na základě kterého by vlastnické právo ke kanalizaci přešlo na žalobkyni. Proto nelze uvažovat ani o vydržení. Soud dovodil, že vlastnické právo tak náleží žalované 1). Krajský soud v Praze („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 12. 2020, č. j. 21 Co 123/2020-716, výrokem I odmítl odvolání žalované 1) proti výroku I a výroku III, věty první, rozsudku soudu prvního stupně, dále výrokem II rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II a III, věty druhé, potvrdil a výroky III a IV rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud v podstatě potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně s odkazem na jeho správná skutková zjištění a právní posouzení věci; reagoval i na odvolací námitky. Argumentace soudů obou stupňů je blíže rozvedena v další části tohoto rozsudku, na kterou se odkazuje. Proti rozsudku podává žalovaná 1) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“); tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu: „1) Pokud žalobkyně formuluje žalobní petit jako petit eventuální, lze tento petit v soudním řízení projednat jako dva samostatné návrhy? 2) Je samostatnou věcí věc, která je fakticky spojena s věcí hlavní a nemůže jako samostatná věc sloužit? 3) Jsou při převodu majetku dle zákona č. 92/1991 Sb. převáděny jednotlivé věci či je převáděn podnik jako hospodářská jednotka? 4) Může žalobce nabýt (vydržením) nemovitou věc, která se nezapisuje do katastru nemovitostí, i když není v platné smlouvě uvedena? 5) Je dán naléhavý právní zájem u žaloby na určení vlastnictví, která otevírá záležitosti, které před desítkami let založily právní vztahy, a nepředstavuje taková žaloba přímý zásah do principu právní jistoty jako základu právního státu vůbec?“ Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Ohledně žalobního petitu uvádí, že se odvolací soud odchýlil od usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 1611/13, a svým rozhodnutím překročil žalobu, když návrh formulovaný jako eventuální petit posoudil jako dva samostatné návrhy; porušil tak § 153 odst. 2 o. s. ř. K druhé otázce uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 25 Cdo 770/98, a ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1249/2000, ve kterých jsou vymezena kritéria pro určení součásti věci. Dovozuje, že sporná kanalizace se připojením k obecní kanalizaci stala její součástí. V dané věci se tak nemůže jednat o dvě samostatné kanalizace. Ke třetí otázce tvrdí, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 32 Cdo 3813/2008; předmětem privatizace totiž nebyly jednotlivé věci, ale podnik nebo jeho část, takže kanalizace patřící k privatizovanému podniku musela v privatizaci přejít na nabyvatele privatizovaného majetku, i kdyby ve smlouvě o převodu nebyla výslovně uvedena. Domnívá se, že pokud MENET Průhonice, s. p., nakládal s domy, musel nakládat i s kanalizací k nim náležející. Vytýká odvolacímu soudu závěr, že sporná kanalizace nijak nesouvisela s úkoly, které měl tento podnik plnit (a proto nemohla být předmětem privatizace). Pokud však státní podnik MENET Průhonice nakládal s bytovými a řadovými domy, pak musel nakládat i se splaškovou ka